Asijské pracovní lágry podporují také Spojené státy americké

Léčba drogově závislých překračuje v Asii hranice soudnosti. Podle zprávy Human Right Watch je v nelidských podmínkách takzvaně léčeno na 350 000 lidí. Tito lidé se nacházejí ve špinavých přeplněných centrech pro léčbu drogových závislostí. Taková léčebná střediska se nejvíce podobají pracovním táborům tolik podobných těm koncentrákům z  Druhé světové války. Zde jsou jednotliví závisláci biti a nuceni násilím k vykonávání velmi náročné, fyzicky obtížné práce, za kterou dostanou mizerný, nebo žádný plat. V těchto zařízeních jsou lidé nuceni pobývat násilím bez vlastní vůle. Dochází zde k mučení elektrickým proudem, týráním hladem nebo žízní. 

12 agentur OSN včetně Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu v březnu tohoto roku požádalo jednotlivé asijské země k uzavření takových nelidských center. Tato žádost mezinárodních organizací však tak nějak vysublimovala v éteru nekonečného nezájmu. Kambodža, Čína, Vietnam, Malajsie, Thajsko a Laos v žádném případě neodpověděly na doporučení Organizace spojených národů. V těchto státech se totiž nachází nejvíce trýznitelských center v celé Asii.

Bohužel program trýznění osob závislých na drogách je podporovaný také některými subjekty, které by měly naopak ctít dodržování lidských práv. Tak například Spojené státy americké neustále všechny poučují o dodržování lidských práv, přitom samy Spojené státy podporují jednotlivá asijská centra léčby drogové závislosti. Časopis Lancet v červnu tohoto roku uvádí na svých webových stránkách úmysl americké vlády, která přislíbila 400 000 amerických dolarů na udržení jednoho takového programu asijských středisek léčby drogové závislých.

Američané tak jako vždy všechno zarytě odmítají. Podle nich k žádnému týrání nebo zneužívání lidí nedochází. Američané si poslední dobou zvykli porušovat lidská práva. Jednak je porušují na Guantánamu, nyní je porušují i dotováním zařízení, která se aktivně podílejí na tyranizování mnoha nevinných lidí. Do těchto zařízení se dostávají drogově závislí, ale mohou se do nich dostat i bezdomovci, kteří jsou podezříváni z užívání drog. Policie takové lidi obklíčí a odveze je do některého z center. Zde tito lidé mohou být zadržování bez soudního rozhodnutí a bez jakékoli možnosti na odvolání po dobu několika měsíců a dokonce i let.

Do takových center jsou bez jakýchkoli problémů odváženy také sedmileté děti, které jsou zadržované spolu s dospělými lidmi. Sexuální a fyzické zneužívání, nejen dětí, je v těchto zařízeních naprosto na běžném pořádku. Střediska na léčbu drogově závislých jsou skvělými pracovními tábory, ve kterých mohou všechny místní firmy získat neskutečný balík peněz. Nějací mrtví, nějaké tyranizování, to nikomu nevadí. Zatímco svět kritizuje pracovní tábory v Severní Koreji, stejná zařízení v ostatních asijských státech jsou podporována přímo ze státních rozpočtů.

Ve Vietnamu  se v takových pracovních táborech zpracovávají například kešu oříšky, které se prodávají na mezinárodním trhu. Mimochodem, Vietnam je největším vývozcem zpracovaných kešu oříšků na světě. Takzvané krvavé kešu oříšky z Vietnamu jsou dodávané ve velkém na americký trh. Většina lidí v Americe, Evropské unii a Číně vůbec netuší jak složitá a otrocká práce se skrývá za takzvanou léčbu závislosti. Léčba závislosti v podání asijské provenience představuje mučení, trýznění a zneužívání ve jménu obrovských příjmů.  Část světa našla nový způsob, jak přijít k větším finančním ziskům. Léčba se nekoná, zatímco otrocká práce slaví nekonečný svátek. Otrocká práce je vyžadována jak od dětí, tak od dospělých.

Lidé v takových zařízeních stráví až 10 hodin denně loupáním kešu oříšků. Jednotvárná, naprosto lidskému zdraví neprospěšná práce, je vyžadována po trýzněných lidech. Olej vytékající z kešu oříšků rozežírá kůži, zatímco do plic vniká prach pocházející z nekonečného loupání těch malých, ve světě tolik oblíbených kešu oříšků. V samotném Vietnamu se nachází na 123 takových center, ve kterých je zadržováno více jak 40 000 lidí.

Léčba drogově závislých je přeměněna v nucenou otrockou práci. Když takzvaní závisláci odmítnou, jsou drženi v malé místnosti bez postele, jsou mučeni elektrickým proudem a dochází také k bití. Požadovaná otrocká práce rozhodně není pracovní terapií, jako následné elektrošoky nejsou žádnou léčbou drogových závislostí. Proč svět toleruje takováto nelidská zařízení? A proč světové velmoci, jako jsou například Spojené státy americké, podporují pracovní lágry, ve kterých je vykonávána také dětská práce? Protože peníze a nekonečný byznys pokryje veškeré zlo páchané nelidskou prací. Peníze totiž utiší jakékoli příkoří. Není toto ostuda pro jednotlivé národní vlády?