Dokáže se Indie vymanit ze svého sociálního blackoutu?

Největší škody v moderní společnosti nezpůsobují války, ty nekonečné příběhy plné krve a neštěstí. Vytvořili jsme společnost závislou na jedné jediné komoditě. Obyčejná elektřina, chod elektronů z jednoho místa do druhého, dělá z lidstva ten silný přírodní živel ochotný zlikvidovat jakoukýkoli přírodní biotop. Na elektřině sou závislé vlaky, počítače, průmysl, lékařství, virtuální svět burzovních spekulací. Zkrátka bez elekttřiny se celá kultura stěhuje do doby kamenné. V těchto dnech vidíme jaké to je, když někdo vypne elektřinu a společnost je nucena žít bez životadárných neposedných elektronů.

V Indii žije na 1,2 miliardy lidí. Tento stát má mnoho velmi vážných problémů. Indická velkoměsta jsou doslova přeplněna bezdomovci, kteří ještě před malou chvilkou byli neúspěšnými rolníky, studenty, mladíky plnými elánu nebo naopak zhrzenými muži a ženami středního věku toužícími po slávě velkoměst. V dobré víře směřují z chudinských vesnic do světel nadýchaných mnohdy nevábně vypadajících měst. Bollywoodský sen, o kterém tamější filmový průmysl neustále hovoří, potká málokoho. Pro většinu cestovatelů za štěstím skončí jejich sen o životě v luxusu a nekonečném blahobytu papírovou krabicí v některém z nekonečných předměstí lidmi přecpaných měst.

11 indických provinciích na severu a východě megastátu nemá pražádnou elektřinu. Téměř víc jak 600 milionů lidí žije v totálním blackoutu. Představte si situaci, kdy by ke stejnému výpadku eletřiny došlo v celé Evropě. Světová média by zcela stoprocentně hovořila o nějakém terorismu. O plánu těch či oněch skupin, které chtějí ohrozit evropskou ekonomiku. Elektronová tma nad indickým subkontinentem nechá Evropany zcela chladnými.

Elektrická síť snad jakoby dokreslovala stav indické sociálně nevyvážené společnosti. Pondělní nedostatek elektřiny chtěla místní vláda vyřešit nákupem v sousedním Bhútánu. Více než polovina indické potřeby po elektřině je uspokoována uhlím, jako dodatečný zdroj elektřiny slouží také vodní a jaderné elektrárny. Neustálé výpadky elektřiny mají za následek nejpomalejší ekonomický růst za posledních devět let. Hlavní průmyslová odvětví vědí, že se nemohou spolehnout na státní elektrickou síť, a tak raději mají své vlastní elektrárny, nebo si pořizují rovnou vlastní dieselové generátory, které je ochraňují před  nespolehlivou činností indických elektrárenských gigantů. K nápravě elektrické indické sítě by bylo podle slov mnoha expertů zapotřebí investice ve výši 135 miliard amerických dolarů, které tento megastát rozhodně nemá.

Samotné indické Dillí má dvojnásobně víc obyvatel než celá Česká republika. Takto obrovské město se ocitlo v totální tmě. Víc jak 300 vlaků tak najednou zůstalo stát  uprostřed své cesty. Asijské noviny, zpravodajské servery a vůbec odborná společnost, poukazují na špatný stav distribuční sítě elektrické energie. Je často zastaralý, stejně tak elektrárny nejsou hitem nejmodernějších výkřiků techniky. Vysoký růst indické populace neodpovídá stavu elektrické sítě v zemi. Proto také dochází k častým výpadkům mnohdy trvajícím i několik hodin.

V Indii je na vnitrostátní elektrickou síť připojeno na 40 % Indů. Ani v této zemi nemá přístup k elektrické energii každý. Sociální složení tohoto převelikého státu je velmi složité. Indie bojuje se stále rozšiřující se extrémní chudobou. Lidé zde nemají přístup ke zdravotní péči. Ta je nabízena jen bohatým, kteří si mohou dovolit platit zdravotní pojištění, nebo kteří mají na své léčení peníze v hotovosti. Indie má velmi vážný problém s podvýživou. Téměř polovina všech indických dětí do tří let věku trpí strašnou podvýživou. Stále více lidí zde nemá co jíst. Celá třetina miliardové populace se ocitá na hranici největší chudoby. Tady nemluvíme o klasické evropské chudobě. V Indii je skutečný druh chudoby ohrožující životy a zdraví lidí.  Nejhorší je, že se o tyto lidi nikdo nestará, dokonce ani západní média.

Indická vláda označuje tento sociální stav za národní ostudu. Národní ostuda však stále zůstává a stále více se prohlubuje. Indická vláda totálně selhává. Politici hovoří o indickém kosmickém projektu plného štědrých zítřků prosluněných zlatem slávy, zatímco ve stejném státě politici kašlou na hašení požáru chudoby. Indie chce vyslat kosmonauta na Mars, na Měsíc. Indické satelity míří ze Šríharikoty přímo do černého vesmíru, tak se nic neděje. Kosmický program sežere miliardy, zatímco se stále více lidí ocitá na hranici možné existence. Na jedné straně je Indie nejmodernějším státem světa. Dokáže používat a vyvíjet technologie na nejvyšší možné úrovni. Na druhé straně není schopná Indie zastavit chudobu.

75 % obyvatel venkova žije pod hranicí chudoby. Jejich zemědělská produkce jim nestačí k obživě. 54 % domácností žije v Indii s ročním příjmem nižším jak 90 000 indických rupií( což představuje přibližně 32 250 Kč). Ve velkém se na chudobě podílí kastovní systém, kdy je jednou určené kým budeš a co budeš dělat. Ty jsi bohatý, tak budeš bohatý a máš přístup do čtvrtí určených právě pro bohaté. Ty jsi chudý, ty nesmíš do částí měst určených právě pro bohaté. Jak tě tam někdo načape, budeš zmlácený. To se děje v Indii každý den. Nezaměstnanost a kastovní systém se podílejí největší měrou na šílené indické chudobě.

Indie se také blíží k určité podobě blackoutu, kde jsou pošlapávány odkazy Mahátma Gandhiho. Tento otec národa, jak se také tomuto muži říkalo, bojoval právě proti kastovnímu systému. Bojoval proti chudobě. Jak by se tento učenec díval na současný stav v zemi? Určitě by se podivil. Také by ho napadlo, že se dnešní blackout v elektrické síti podobá blackoutu v celé indické společnosti, která zapomněla na základy každé slušné společnosti.

Svět se upnul na sledování hrubého domácího produktu, zatímco skuteční lidé ve skutečném světě trpí. Třeba taková Čína má HDP třikrát vyšší než celá Indie, přesto 75 % Číňanů žije pod hranicí chudoby. V tomto si oba dva státy jsou velmi podobné. Přesto všechno chce Čína vyšachovat například Indii ze stálého členství v Radě bezpečnosti OSN. Indie i Čína mohou být velmocemi, ale to nepřináší jejím obyvatelům nic tak důležitého. Chudoba zůstává.

Financial Times nazvala Indii nevyspělou velmocí. Ano, v tomto má tento plátek pravdu. Indie je takovým velmocenským batoletem chlubícím se rostoucí střední třídou. Třista milionů lidí z víc jak miliardy obyvatel je označováno slovem střední třída. Tito lidé většinou hovoří pouze anglicky. Zatímco děti, starci, zdravotně postižení a sociálně slabí v Indii živoří, Indie si každý rok 30 miliardami dolarů vyživuje rozsáhlou armádu. Indii žije podle statistických údajů na 40 % negramotných obyvatel. Tito lidé neumí číst, počítat a psát. Což je jeden ze základních předpokladů uplatnění člověka ve společnosti.

Jen pro představu. V 8 indických státech žije tolik chudých lidí, kolik jich žije ve 26 nejchudších zemích Afriky, což v úhrnné řeči čísel představuje na 410 milionů chudobou uchvácených lidí. Agentury sledující výskyt chudoby ve světě ukazují, že přibližně dalších 320 milionů lidí v Indii a Číně v následujících čtyřech letech spadne do kolébky extrémní chudoby. Soukolí bídy cestuje a nechce se zastavit. Je to jako dnešní blackout. Uchvacuje všechno v okolí.  Hladovění nejchudších Indů je na nejvyšší úrovni za posledních několika desetiletí. Vláda nutí místní zemědělce k pěstování tržních, nikoli tradičních zemědělských plodin. Což má za následek erozi a vyčerpání půdy. V Indii se stále více zemědělců odklánělo od tradičních způsobů hospodaření, používali chemická hnojiva, chemické postřiky. To všechno mělo za následek vyčerpání půdy.

Z polí se stávají pouštní území. Zemědělci se pro nákup postřiků a speciálních přípravků dokonce zadlužovali. Několik indických farmářů spáchalo sebevraždy. Místní nevládní organizace volající po návratu k tradičnímu indickému stylu farmaření, dělaly vědecký výzkum po celé Indii a zjistili, že pesticidy a chemické postřiky nevratně poškodily indickou faunu a flóru. Chemikálie vyskytující se de facto v každé zemědělské indické produkci nevratně poškodily na zdraví dokonce i celou indickou populaci.

Indie má mnoho problémů. Těmi problémy nejsou jen chudoba, hlad nedokonalá lékařská péče, absence sociálního zajištění nejchudších, nebo jen kastovní systém společnosti. Tím problémem je také voda. Je zajímavé, že většina médií mlčí o možných himalájských sporů o vodu. Je to právě čínsko-indické pohraničí, na kterém může dojít k prvním válkám o vodu. Většina velkých indických toků pramení na čínském území nebo protéká skrz čínské území. Číňané dobře vědí, že potřebují vodu, a tak se připravují projekty na stavby obrovských megalomanských přehrad, které zavřou Indům vodní kohoutky. Většina indického území ze zásobováno vodou z čínsko-indického pohraničí.  Pokud vím, Indie se snaží s Čínou domluvit. Přesto všechno světoví odborníci na hydrohospodářství hovoří o téměř jisté válce o vodu.

Dnešní blackout ve světě elektrické energie ukázal, v jak moc složité situaci je Indie. Dokáže se tento stát vymanit ze svého sociálního blackoutu?