Klaus vítá hlasitý odpor proti Prague Pride. Hlava státu opět podporuje homofobii a nesnášenlivost

Klaus vítá hlasitý odpor proti Prague Pride. Raději holduje nacionalismu a svátosti církve jako ochránkyně zakonzervované společnosti, ve které se daří milovanému nacionalismu a hnědým ideologiím, které tak často prezident uctívá v kancelářích Pražského hradu. Náckovské ideály jsou hlavě státu nebližší morální hodnotou. Zatímco Klaus souhlasí s nadávkami směřovanými na homosexuální spoluobčany, sám na Hradě vítá názorové devianty. Česká republika má opravdu kvalitního prezidenta. Náckové z D.O.S.T., ultraliberálové Macha, to jsou podle Klause řádní a hodnotní občané republiky. Česká státnost klesá na svůj nejnižší bod.

S blížícím se koncem prezidentské funkce Václav Klaus čím dál více ukazuje pravou tvář svých ideálů. Zatímco dříve potlačoval ultranacionální povahu své mysli, dnes nechá svou deviaci toulat jen tak po ulici, aby si jí kdokoli všiml. Jákl jako obhájce náckovských songů, to je přeci ta správná osoba s morálním kreditem.  Všichni prezidentovi hoši jsou hotovou esencí čestnosti. Vůbec jsem si tak jako mnoho občanů nevšiml jejich inklinace k extrémismu. Už vůbec jsem si nevšiml toho Bartoše, jednoho z předních islamofobů, kterého pan prezident hostil na Hradě.

Zatímco prezident vítá hlasitý odpor proti Prague Pride, začne zvesela hájit milovanou církev, ochránkyni konzervativců. Tedy, chápejte, těch konzervativců, kteří bez většího rozmyslu podpoří klerofašistického Semína, souhlasí s rasistickými názory Petra Macha, nebo milují islamofobní extrémismus Adama B. Bartoše.  Je to Klaus, kdo kope za názorový tábor těchto takzvaných konzervativců, aby při svém deviantství zapomněl na svůj prvopočáteční slib. Tenkrát ještě v dobách minulých byl stejný Klaus radostí bez sebe, když pouze díky komunistům zůstal na svém dobře vysezeném místečku.

Ke komu každoročně muž s kravatou a dobře sedícím oblekem promlouvá? Jsou to ti myšlenkoví devianti hnědých myšlenek, nebo to jsou náboženští představitelé, ke kterým na svátek svatého Václava Klaus promlouval? Tento svět je velmi zvláštní. Prezidentský rasismus obalený hloupostí jeho rádců ohrožuje českou demokracii, bortí lidská práva, která by měl samotný prezident hájit. Tak to dopadá, když na nejvyšším postu ve státě sedí milovník extrémistických názorů a postojů. Zatímco Pride slavnosti jinde podporují starostové měst a prezidenti států, u nás uprostřed Evropy, je všechno jinak.

Kdyby byl Klaus primátorem Prahy, byl by to on, kdo by zakázal podobné pochody. Ostatně, stejně extrémistický názor na Prague Pride mají také Mladí křesťanští demokraté. S extrémně smýšlejícími mladíky, nácky po boku, milovníky ultraliberalismu, to se poté dělá nádherná filosofie. V Klausově světě je církev nedotknutelnou, zatímco každý jiný a rozdílný člověk je deviantem nepatřícím do české společnosti. Všude jinde by takový politik dávno skončil. Jen v tom českém politickém pseudosvětě chápajícím Hrad jako neskonalou autoritu, může i prezident bez jakýchkoli potíží šířit a podporovat hnědou deviantní politiku plnou nenávisti a zloby.

Považoval bych za racionální, kdyby se Hrad odstřihl od všech pochybných radilů a začal by šířit ochranu lidských práv a rovnost všech občanů České republiky. V srpnových dnech probíhá Prague Pride, budeme opět svědky prezidentské dehonestace všech slušných občanů státu? Semínovi klerofašisté vylejou svou špínu do všech prohradně laděných médií, zatímco prezident Klaus svým ochranitelským hlasem podpoří hnědé myšlenky a prohlásí je za naprosto normální součást ochrany konzervativismu. Celosvětová móda slovíčkaření možná zažije další svátek. Ochrana extrémismu, ke které Václav Klaus sahá jako po nejvyšším trumfu, zažije prezidentský den, možná týden. Jo, kdo ví.

Homosexuální menšina má právo upozorňovat na nedostatky. Má právo požadovat stejná práva. Má právo upozorňovat na svou existenci. Prezident republiky, ani jeho pochybní hošíci nemají pražádné právo komukoli upírat právo na vyjádření se. Rasismus, homofobie a další hodnoty propagované Václavem Klausem, jeho týmem i jeho odchovancem Petrem Machem, mají mnohem nižší morální hodnotu, než práva jedné skupiny obyvatel. Celá církev se svou zpátečností může jít někam. Společnost nepotřebuje hlavu státu podporující extrémismus a zpátečnickou politiku ultranacionálních bláznů.