Musí být nutně rekonstrukce předměstí nešetrnou pro zdravotně postižené?

Radnice má převeliký smysl pro humor. Rozjela projekt sídliště pro život, který zatím vypadá jako jeden velký chaos. Na dvou místech najednou se rozjede velká oprava. Na jedné straně haldy hlíny lemované zhruba dvěma metry hlubokými strouhami. Tak vypadá ulice určená pro život. Obyvatelé rekonstruovaných míst se nemohou dostat prakticky nikam. velké jámy nejsou v žádném případě zabezpečené proti náhodnému pádu do staveniště. Dokonce pouliční osvětlení v blízkosti rozbagrované ulice v noci zejí černou prázdnotou. Celý přístup města je velmi nezodpovědný. 

Pohled z okna tak v mnohém připomíná zákopy válečných bojišť, kde jeden obyčejný člověk nic neznamená. Obšancované paneláky z obou stran tak připomínají ostrovy klidu uprostřed rozbouřených vod. Celý přístup firmy provádějící rekonstrukci sídliště připomíná tragikomický příběh. Na jedné straně vykopaných sutin se vybuduje dřevěný přejezd, který je snad určený pro auta. Upří,mě řečeno, nevím, jestli by takový přejezd skutečně unesl tunového drobečka na kolech. Zatím veškeré stavařské dopravní prostředky využívají k odjezdu přilehlou trávu místo nově vybudované lávky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lávka sice existuje, zároveň však není možné dostat se z přilehlých domů k vystavěné lávce. Cesta podél sídlištních paneláků připomíná tankodrom. Obrovské sutiny, odhalené kabely a trubky tak nabádají leda tak k létání. V jeden okamžik se proměníme v supermany, abychom překonali stanovené překážky. Zdraví, tedy pohybliví lié, mají obrovské potíže. Co teprve lidé s nějaký handicapem? Takový vozíčkách, nebo člověk pohybující se po berlích má velkou smůlu. Město svou neuváženou rekonstrukcí vyrábí ze zdravotně postižených a nemohoucích důchodců nedobrovolně domácí vězně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zatímco vyspělé kultury zahajují rekontrukce inženýrských sítí citlivě k obyvatelům dotyčných míst, zde se v České republice neohlíží na potřeby všech lidí. Doslova gigantická sada oprav a výměn zachvátí celý řivot místních obyvatel. Matky se mohou bát o své děti, aby nespadly do nezajištěných jam a děr, zatímco návštěvníci přilehlých náleven tu tam ve svém alkoholovém obojení popadají zatím v blížkosti blízkého kanárkově zbarveného bagru.

Zhruba dva, tři metry od nájezdu pro mechanický vozík zeje uprostřed chodníku hluboká jáma, hned za ní je ještě další mnohem větší. Co kdyby invalidní obyvatel města potřeboval k lékaři, na nákup, za kulturou? Obyčejná cesta k zubaři se tak stává velmi těžko řešitelným oříškem. Vozík nelze použít, protože nájezd pro něj dovolí cestu jen několik metrů dlouhou. Druhý vchod není možné použít, protože i druhá strana připomíná rozestavěné naprosto nepřehledné místo přeplněné bagry, dělníky a otevřenými velmi nebezpečnými sutinami.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rekonstrukce jednoho předměstí tak stále více připomíná válečné bojiště. Skvělé prostředí plné vlídnosti. Hned člověku dodává dostatečný optimismus. Zdravotně postižení nebo důchodci tak mohou zkoušet své sportovní kreace. Jo, taková menší paralympiáda v českém provedení nemusí stát žádné obrovské peníze. Klidně postačí nesprávně vyvedená rekonstrukce naprosto ignorující potřeby lidí s handicapem.

Do kdy bude ta slavná rekonstrukce probíhat? Město o svém záměru tak jako vždy neinformuje v plném rozsahu. Tedy alespoň na žádný stanovený plán prací jsem nenarazil. Musí být nutně rekonstrukce předměstí nešetrnou pro zdravotně postižené?