Saúdská Arábie, CIA a Mossad pravděpodobně stojí za protiassadovským povstáním

Sýrie představuje hlavní nebezpečí pro Izrael a tím pádem je také Sýrie jako taková nebezpečnou pro Saúdskou Arábii a Spojené státy americké. Proto se také tajné služby těchto tří států již dávno spojily, aby bojovaly nejen proti Assadovi, ale také proti nenáviděnému Íránu. Před několika dny měl americký prezident Barack Obama během státní návštěvy Netanjahua sdělit izraelské delegaci detaily takzvaného Plánu B umožňujícího útok na Írán. V pozadí zpravodajské války na Blízkém východě vystupuje především jeden představitel saúdské královské rodiny. Je jím princ Bandar bin Sultán. Tento člen královské rodiny je především známý svou náklonností k bývalému americkému prezidentu Bushovi. Bandar bin Sultán je především šéfem hlavní saúdskoarabské rozvědky, která v celém blízkovýchodním konfliktu hraje jednu z hlavních rolí.

Saúdové sami o sobě v Sýrii zastávají úlohu hlavních žoldáků. Silně extrémisticky orientované království Arabského poloostrova především vyplácí jednotlivé protiassadovské skupiny bojovníků, dokonce Saúdská Arábie v Sýrii podplácí jednotlivé vládní, armádní a jiné vysoké představitele syrského režimu k přeběhnutí na stranu protivládních bojovníků. Samotný Bandar bin Sultán je doslova opěrným bodem jak pro CIA, tak pro izraelský Mossad.

18. července 2012 média přinesla senzační zprávu o pumovém výbuchu v syrském Národním bezpečnostním úřadě v Damašku, během kterého zahynul Assadův švagr spolu s dalšími čtyřmi vysoce postavenými Syřany. Jeden teroristický čin byl najednou světem oslavován jako naprosto legální válečný prostředek sloužící k odstranění vlivných představitelů vládních vojsk. Inu jsou jistě takové situace, kdy se terorismus nestává terorismem, ale jen obyčejným zabitím nepohodlných lidí. Kdo že stál za celou touto akcí? To je téměř veřejné tajemství. Za výbuchem v Damašku stáli především dva hlavní architekti války tajných služeb na Blízkém východě, jsou to CIA s Mossadem. Na této verzi se shoduje mnoho světových komentátorů a odborníků na terorismus.

Americký dopisovatel The Washington Post, David Ignatius, velmi dobře zná dění ve světě zpravodajských služeb. Uvádí tak například ve svém článku že : “CIA pracuje se syrskou opozicí několik týdnů pod speciální směrnicí, která umožňuje Spojeným státům vyhodnocovat protivládní skupiny a pomáhat jim ve velení a kontrole. Desítky izraelských zpravodajských důstojníků také působí podél hranic Sýrie“. Američané spolu s Izraelem již dávno spolupracují na odstranění režimu spolu s prezidentem. Jako finanční síla zde v arabském regionu působí Saúdští Arabové a jejich tajné služby, které využívají arabské sounáležitosti k uchvácení co nejvíce syrských vládních odpadlíků.

Spojené státy americké touží co nejrychleji po svržení Assada. Trnem v oku je i samotný Assadův režim, který nabádá ostatní arabské státy k protiamerickému a protiizraelskému postoji. Islamofobové velmi rádi hovoří o nenávisti Arabů a Židů, o nenávisti Arabů k Izraeli. Taková slova jsou samozřejmě pouze hloupými zvoláními lží. Jednotlivé státy regionu tak projevují pouze politické, nikoli myšlenkové směřování. Tak například Mossad a Saúdská Arábie. Oba dva státy spojuje jeden veliký ochranitel a partner. Toto několikanásobné manželství nese jistý druh blízkovýchodního ovoce.

WikiLeaks ve své depeši z roku 2007 hovoří o skryté spolupráci mezi Mossadem a saúdskými tajnými službami.  Mossad podle zveřejněných spisů využívá Nicosii na Kypru jako hlavní přestupní uzel zpravodajské spolupráce s Rijádem. Mossad pomáhá saúdským tajným službám se shromažďováním informací o Íránu. Podle záznamů WikiLeaks Saúdové hrají v této zpravodajské hře na obou stranách tábora. Podporují jak íránské radikály, tak izraelskou stranu. Saúdové se bojí, že USA nemá dostatečný vliv na obě skupiny, a tak se rozhodli pro jistotu duše hrát na oba dva tábory. Mossad prodává Saúdům vybavení umožňující různé formy špionáže, školí představitele saúdské tajné služby a podílí se dokonce na jednotlivých konzultacích týkajících se různých zpravodajských činností.

Rijád využívá svého výjimečného postavení v regionu a vyvíjí tak nátlak na Jordánsko, které by mělo podle přání saúdské tajné služby vytvořit nárazníkové pásmo pro ozbrojené gangy a skupiny protiassadovských bojových jednotek. Jordánsko se má připojit do antiassadovské války formou odepření finanční pomoci assadovské Sýrii. Výhodné by bylo, kdyby mohla protiassadovská vojska trvale setrvávat na území Jordánska. Proto se šéf saúdských zpravodajců, Bandar bin Sultán, zapojuje do dalších zpravodajských hrátek a jednání s Jordánským královstvím. Povstalecká vojska antiassadovců mají být v Jordánsku výměnou za nějaký blíže nespecifikovaný druh pomoci. Proto také dochází k několika setkáním mezi jordánskými představiteli zpravodajských a vojenských představitelů s protějšky ze Saúdské Arábie. Mezi vyjednavači byl například saúdský korunní princ Salman Abdul Azíz.

Syrský režim již dlouhou dobu stojí v cestě saúdských zájmů. O svržení Assada sní saúdská politika velmi dlouhou dobu. Bandar bin Sultán ještě coby saúdský velvyslanec v USA jednal s Bushem v roce 2006 o plánu Bushovy administrativy na Blízkém východě. Jedním z plánů Bushovy taktiky bylo již tehdy svržení syrského a íránského režimu, který měl být nahrazený loutkovými proamericky smýšlejícími vládami. Již tehdy měl dát Bandar za Saúdskou Arábii ujištění o saúdské podpoře zrušení současných vlád jak v Sýrii, tak v Íránu. Za tímto účelem Saúdské království dostalo od USA velmi štědré finanční pokrytí na provedení tajné operace v Íránu a Sýrii. Na těchto dvou operacích se měla podílet také americká CIA. O tomto plánu se zmiňuje na 257. straně především David B. Ottaway ve své knize Královský poslíček

Je vysoce pravděpodobné, že za syrským povstáním stála Saúdská Arábie podporovaná Mossadem a financovaná CIA. Šířící se arabské jaro v severní Africe, přelévající se také na Blízký východ. Architektem syrského povstání protiassadovců byl s největší pravděpodobností Bandar bin Sultán. S postupem času  Bandar bin Sultánem vytvořené povstání nabírá na lidové povaze. Média si nevšimnou zpravodajských her Saúdů, Mossadu a CIA. Ony uvidí jen nespokojené lidi, vraždění protiassadovců a nekonečné utrpení lidí, které vzniklo na základě zpravodajských her.