Sobotka i Nečas zneužívají církevní restituce k předvolebním agitacím

Politické strany zneužívají církevní restituce ke stranickým útokům. Blíží se volby, a tak partaje dostaly nový dárek, kterým mohou upozornit na svou “ochotu” bojovat za “republiku a zájmy” občanů. Neskolná Česá strana sociálně demokratická povstala jako jeden jediný hrdina uprostřed rozburácených vod, aby jao jediná faktická síla ochránila majetek republiky. Za tím účelem utratí desítky milionů korun. Nečasova ODS nechce zůstat pozadu, a tak její PR oddělení vytvoří vzdoroakci. Církevní restituce nejsou ničím jiným, než obyčejným substitutem politických přenic o voliče. 

Drahé plakáty, pojízdné náklaďáky před budovou Lidového domu. Upozorňování na pokrytectví ČSSD, to všechno jsou předvolební zbraně ODS, které se zoufale snaží získat pomyslný náskok orandžády ztrácející se ve své vlastní hlouposti plné omylů a pokryteckých kroků. Je poněkud trapné, když jedna partaj poukazuje na zaslouženou pokryteckost jedněch, přitom samotný kverulant není nic jiného, než naprosto stejný pokrytec.

Zatímco miliardy zneužité a zatoulané v sociálním programu vlády nechávají levicové strany v relativním klidu, jsou to právě církevní restituce, které dokázaly vyvolat vlnu takových silných reakcí. Najednou strany mají miliony na PR akce s plakáty a billboardy. Po předchozí monstrózní převolební masáži se nejspíš stranické kasy osypaly, a tak nyní mohou financovat, možná za přispění dalších subjektů, podobné akce.

Jaktože se v období sociálních reforem po městech neobjevila salva billboardů s prosociální tématikou? Strany debatovaly polohlasem v parlamentních kuloárech, zatímco například organizace zdravotně postižených uvažovaly, jestli vůbec mají hájit zájmy svých členů. Tenkrát byly strany nalevo, napravo dosti chudé, aby vytáhly do mediálního boje. Opět se objevuje prastaré politické pravidlo, ve kterém strany hovoří jen tehdy, mají-li z takového jednání dostatek vlastního úspěchu.

Před lety jsme zažili agresivní předvolební mítinky s agresivním vzájemným očerňováním modrých a oranžových. Církevní restituce otevírají vrátka podobným stylům chování, kdy jedna strana použije okolí, aby očernila tu druhou. Jde především o to, udělat silný dojem na všechny spoluobčany. Ti nesmí za žádnou cenu spatřit skutečný, špinavě páchnoucí odér modrých i oranžových. Jedni mají pravdu, zatímco ti druzí musejí být v očích voličů hlupáky stínícími na vlastní minulost. Ono je málo chytrých voličů, kteří by si sedli a našli patřičné důkazy na internetu.

Co se lidé dozvědí z jistě předražených billboardů? ČSSD informuje občany, že ODSka s TOPkou darují církvím 134 miliard, zatímco billboardy ODS poukazují na sídlo Sociálních demokratů získané také z restitucí. Snahy obou stran nejsou zaměřené na věcnou podstatu restitucí. Tyto snahy jsou přeměněny na stranický boj, ve kterém nejde o hledání obecné pravdy. Jde především o to, aby jeden ublížil druhému co nejvíc. Miliony potečou stranickými rozpočty. V tomto roce začíná prazvláštní boj, ve kterém se ztrácí potřeby většiny obyvatel. Sociální jistoty nejslabších byly opomenuty, aby posléze byla vyzdvižena jako zlatá relikvie jiná záležitost.

Kéž by se strany napříč politický spektrem uměly zastat obyčejných lidí. Kolik spoluobčanů si uvědomuje onu politickou vyčůranost jednotlivých partají? Témata politických zájmů neurčuje občan, není to ani člen jednotlivé politické strany. Je to předsednictvo strany. To rozhoduje o tom, co je a co není důležité. Je pouze na lidech, jestli přistoupí na vytvořenou hru nesmyslností.