V Izraeli je zabití Palestince menší přečin, než obyčejná krádež kreditky

Vojenský soud v Izraeli 12. srpna 2012 uzavřel soudní řízení, ve kterém měl být usvědčený vrah palestinské matky a její dcery. Tyto dvě ženy byly zabity v jednu hodinu odpoledne během lednové “vojenské”  operace Izraele v roce 2009. Rozhodnutí vojenského soudu je velmi zvláštní. Voják, který zavraždil dvě mladé ženy byl obviněn nikoli ze zabití, ale z nelegálního použití zbraně, za což dostal pouhých 45 dní vězení. Vojenský soud si totiž není jistý, jestli vojákova kulka zabila zrovna tyto dvě oběti. Příslušník okupačních jednotek sice na ženy střílel podle svědků sám, ale jak se zdá, podle soudu není vrahem. Pro srovnání absurdity nespravedlnosti pouze uvedu případ jiného izraelského vojáka, který byl usvědčený z krádeže kreditní karty během akce Lité olovo. Dostal  za krádež sedm a půl měsíců odnětí svobody. Za vraždu dvou žen podle soudu nikdo nemůže, pouze jeden voják nelegálně používal svou zbraň. Nelegálně vystřelil a poté nelegálně zabil. Jak se zdá, pro Izrael je zabití dvou Palestinců nicotnou epizodou, nad kterou vyhrává izraelská hra politicky ovlivněných soudů a vyšetřovatelů.

Vojáci nejsou zpravidla zodpovědni za smrt Palestinců, protože se vojenskému soudu nepodaří s železnou pravidelností prokázat jejich zavinění. Ostatně, i v tomto případu nebyl vojáček odsouzený ze zabití. Zastřelení člověka je v rukou izraelské judikatury zřejmě jen nezákonným použitím zbraně. Co na tom, že takové nezákonné použití zbraně připraví několik lidí o život.

Případů, kdy jsou palestinští civilisté zabíjeni izraelskou zbraní je obrovské množství. Nepřehledný soudní proces. Prapodivná pravidla odporující nestrannému vyšetřování a následnému odsouzení, vytvářejí nad vojenskými maniaky ochrannou ruku. Většinou spravedlnost zapláče. Ale nic se neděje, jsou to “jen Palestinci”, se kterými rasistický izraelský režim zachází jako s méněcennými.  Je to naprosto žalostný stav práva, Politicky angažovaný soudní systém nepotopí vrahy, protože by tím rázem uznal, že jeho vojáci v rozporu s národním právem zabíjejí bezdůvodně palestinské civilisty.

Zloděj kreditní karty a neuznaný vrah dvou palestinských žen nezákonně používající svou zbraň. To jsou Izraelem odsouzení vojáci shledaní vinnými za porušování zákona na palestinském území. Jsou to první vojáci, kteří za své provinění míří do vězení. Je smutné, že opět došlo k odhození lidského života do kouta, ve kterém se v Izraeli cena palestinského bytí pravidelně nachází.

Rayya Abu Hajjaj a její dcera Majida Abu Hajjaj byly zabity poté, co izraelský voják zahájil palbu do davu palestinských civilistů, kteří navíc v rukou drželi bílý prapor jako symbol míru označující zcela bezchybně obyčejné civilisty. Samotný voják se přiznal k nezákonnému užití zbraní, který je dokonce v rozporu s národním izraelským právem. V občanskoprávním sporu izraelské úřady vyplatily pozůstalé rodině obou žen odškodné ve výši 500 000 šekelů( což je zhruba 2,5 milionů korun). Možná si Izrael myslel, že své provinění odpáře mrzkými penězi.  Zmařené životy 56leté a 35leté ženy se nevrátí ani s milionovými sumami.

V Izraelem prováděné akci Lité olovo bylo zdokumentováno na několik desítek podobných případů, kdy izraelská armáda střílela bezdůvodně na nevinné palestinské civilisty. Vojenská mašinérie však z celé akce obvinila jen čtyři vojáky, kterým ve výsledku nebylo nic dokázáno a vojáci mající na rukou krev palestinských civilistů vyvázli bez jakéhokoli potrestání. Zabíjení Palestinců je zřejmě tolerovatelným činem. Izrael používá dvojí právo umožňující praktikování systematického terorismu, ve kterém život a práva Palestinců nemají cenu. Ostatně na to poukazuje také Organizace spojených národů. Izrael není ochoten prošetřovat provinění svých vojáků.

Je možné očekávat od Izraele jakékoli racionální chování vůči jeho vojáků, když se tento stát chová dokonce nemilosrdně k malým dětem?

Rayya Abu Hajjaj a její dcera Majida Abu Hajjaj nepáchaly žádné činy namířené proti Izraeli, ani proti izraelským vojákům útočícím na jejich vesnici Juhr al-Dik(panoramatické záběry toho, co zbylo z vesnice po izraelském útoku si můžete prohlédnout zde: http://www.panoramas.dk/2009/gaza-war.html – dlouhých 5 až 6 dní izraelská armáda ničila buldozery všechny domy ve vesnici. Vojáci zničili také pole a stromy).

Izrael krátce před útokem varoval rádiem a shozenými letáky obyvatele vesnice, aby své domovy opustili. Vesničané proto ze svých domovů utíkali s těžkým srdcem pod ochranu do školy OSN, která se nachází v uprchlickém táboře Bureij. Zmiňovaná matka s dcerou, tak jako všichni ostatní, prchaly pryč z místa násilí do stejného uprchlického tábora se stejnou školou OSN. Bohužel svého cíle nikdy nedosáhly. Zatímco ostatní bojovali o záchranu, ti další s kulomety, tanky a buldozery toužili po něčem zcela jiném.

Dávná historie se opět opakuje. Ozbrojenci, jako novodobí hnědokošiláči s Davidovou hvězdou na rameni  vypalují a bourají další palestinskou vesnici. Snad si ti “hrdinové” z izraelských obranných sil vzpomenou na celoživotně připomínanou křivku páchanou na Židech za Druhé světové války. Dříve pronásledovaní dnes kvůli vodě, pozemkům a majetku pronásledují druhé. Snad jakoby doutnající Ležáky byly předlohou izraelské demoliční čety. Jen je tu možná jeden malinký rozdíl: “lidé se předem varují a ušetří se ti ukrytí daleko od vesnických pozemků.” Nyní se střílí po Palestincích, kteří zůstali ve vesnici. V ohrožení jsou také lidé utíkající do bezpečí. Ti v uprchlickém táboře Bureij mají alespoň šanci, že budou žít podivný život bez jakéhokoli majetku. Ta obranná armáda hájící rasistickou politiku Netanjahua jim totiž v jeden okamžik všechno vzala. Muži, ženy, děti, starci….. ti všichni nyní mohou děkovat nadnárodní OSN. Protože tady jsou v relativním bezpečí. Tedy alespoň do té doby, než přijede další armáda a připraví psychicky i zdravotně zničené lidi také o to málo, co jim zbylo.

V osudný den D přijela do vesnice vojenská auta, džípy narvané k prasknutí zbraněmi, granáty a dalším kvérem připraveným k totálnímu nasazení. Řvoucí tanky a velké americké buldozery už se doslova těší na první zakousnutí se do palestinských příbytků.

Rayya Abu Hajjaj a její dcera Majida Abu Hajjaj se připojily ke 28členné skupince lidí utíkajících z napadené vesnice. V rukou držely bílý prapor. Přesto izraelský voják jako neohrožený Rambo vystřílel kulky ze své zbraně přesně mezi prchající dav. Svědci  dokonce uvádějí lidskoprávní organizaci Human Right Watch, že jim izraelští vojáci bránili k lékařskému ošetření zraněných.

Mrtvá těla obou žen byla po vojenském útoku nalezena na různých místech. Mladší Majidu po zastřelení přejel tank. Musel to být velmi ošklivý pohled pro přeživší členy rodiny. Majida byla tankem roztrhána doslova na kusy. Chybějící Majidinu nohu donesli sousedé až druhý den. Matka byla nalezena zahrabána v písku. Celá akce Lité olovo byla zdokumentovaná vyšetřovacími komisemi OSN, popsali ji a zdokumentovali novináři. Izrael si tak nemohl vymýšlet, jak to má často ve zvyku. Izraelský soud se tentokrát nevymlouval, že byl někdo z civilistů zabitý. Izraelský prokurátor všechno vsadil na jednu jednotlivou výmluvu: “voják sice střílel na civilisty, ale nemůže být prokázáno, že zrovna ten a ten voják střílel do té a té oběti”. Docela hanebný způsob obhajoby viníků, kteří se k činu doznali.

Stíhání vojáka skončilo v srpnových dnech výsměchem. Necelé dva měsíce kriminálu za kruté porušení zákonů, za povraždění dvou lidí, které vlastně podle vojenského soudu nebylo zabitím, ale nezákonným použitím zbraně. Celý případ poukazuje na vážné nedostatky izraelského soudnictví. Mnoho spáchaných zabití izraelským vojákem nebylo nahlášeno ani na vyšší vojenská místa. Proto se těmito případy také nikdo nezabývá. Jsou jednoduše uklizeny. Také tento případ zabité matky a její dcery by býval byl nevyšetřován, kdyby členové rodiny nepožádali o pomoc lidskoprávní organizace, které spolu s důkazy podala oznámení na nejvyšší vojenská izraelská místa. Pokud Palestinci chtějí, musejí se nejčastěji sami obracet na patřičná místa. I tak je těmto lidem izraelskou stranou mnohdy zabraňováno  takováto oznámení podávat.

Izraelská trestní vyšetřování porušují vlastní předpisy a zákony, porušují mezinárodní úmluvy o okupovaných územích. Vyšetřovatelé se neptají nestranně a důkladně. Jsou zde zcela jednoznačně porušovány mezinárodní právní normy vztahující se k válečným zónám. Viníci vražd a ničení majetku jsou během vyšetřování považováni za hrdiny a jejich činy jsou přehlíženy, bagatelizovány nebo ututlávány pomocí soudního a vyšetřovacího orgánu Izraele.

Izrael opět ukázal, že porušovat lidská práva, případně vraždit Palestince se smí, protože je to vzhledem k výši trestu minimálně závažný trestný čin. Celý svět by měl po Izraeli požadovat nápravu vojenského soudnictví v Izraeli.