Zdravotně postižení jsou největší a zároveň nejohroženější minoritou světa

Největší minoritou na světě jsou osoby se zdravotním postižením. Přibližně 700 milionů lidí se potýká s nějakým omezujícím handicapem znemožňujícím plnohodnotné zapojení do většinové společnosti. Přes svou individuální odlišnost mají všichni handicapovaní jeden jediný společný bod. Tím bodem je chudoba. Handicapovaní jsou totiž nejohroženější skupinou obyvatel této planety. Nejsnadněji padají do chudoby a velmi často jsou vyjímáni z dostatečné zdravotní péče. Tento celosvětový trend je stále více viditelný také v České republice, kde díky pravicovým škrtům, odporujícím mezinárodnímu právu, stále více handicapovaných Čechů padá do náruče tolik nebezpečné chudoby. Vedle chudoby jsou také handicapovaní nejvíce ohroženi sociálním a pracovním vyloučením.  Vozíčkáři, nevidomí, lidé pohybující se na berlích, nemluvící, lidé neslyšící, osoby s dalšími postiženími, ti všichni jsou díky diskriminaci doslova vymazáni ze vzdělávacího a pracovního procesu.

Přes osmdesát procent osob se zdravotním postižením žije v rozvojových zemích. Podle odhadů Světové banky, 20 % všech nejchudších  na světě tvoří lidé s nějakým handicapem. Chudoba se nevyhýbá ani těm dvaceti procentům žijících v takzvaných rozvinutých, “bohatých” zemích. Ano, chudoba handicapovaných Evropanů je zajisté odlišná od chudoby handicapovaného Inda. Při posuzování míry chudoby se musí brát v úvahu prostředí a zvyklosti na území, ve kterém handicapovaný žije. Náklady na živobytí v Evropě jsou mnohonásobně vyšší než náklady v Indii. Příjmy poskytované osobám se zdravotním postižením tak musejí zajišťovat přístup ke všem volnočasovým aktivitám, které může vykonávat majorita. Zároveň musejí být natolik vysoké, aby příjmy pokryly všechny speciální potřeby každého zdravotně postiženého.

Díky takzvaným krizovým plánům vyčůraných politiků dochází k ještě větší diskriminaci, než jaká doposud existovala. Národní vlády neberou v potaz zvyšující se náklady na pokrytí speciálních potřeb zdravotně postižených. Jednoduše škrtnou, pojmenují zdravotně postižené za zloděje okrádající státní ekonomiku. V globálním prostoru existuje Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, kterou mnoho zemí přijalo jen kvůli klidu  bez jakéhokoli záměru jejího naplnění.

Tak například v České republice se již během jejího přijímání počítalo s jejím neplněním. Ještě dnes si pamatuji slova těch, kdo tuto ratifikaci dojednávali. Proto také ve stejném duchu  vytvářel asociální Drábek své asociální zákony. Ultrapravicová infekce na celém světě pohltila humanismus, pohltila také kulturnost jednotlivých národů ve jménu kapitálu. Soudružský systém dalekého Hong Kongu se stal vzorem pro asociální počínání lobbistických kartelů.

Celosvětový počet zdravotně postižených se stále zvyšuje, spolu s tím se snižují v celosvětovém měřítku finance vyplácené na podporu lidí s handicapem, zatímco se životní náklady zvyšují stále vyšší měrou. Na tento trend poukazuje jak Světová zdravotnická organizace, tak samotná Světová banka. Je zde jedno velké celosvětové ohrožení základních lidských práv osob se zdravotním postižením. Každý má právo na kompenzaci svého postižení. Každý má právo na nastolení takových podmínek, které odstraní případnou nepřístupnost z důsledku zdravotního postižení. Stále více lidí je právně uzdravováno jen proto, aby se nemuseli vyplácet zákonem stanovené podpory zdravotně postiženým. Jenže ti mnohdy práci neseženou, jednak díky nízké kvalifikaci a jednak díky diskriminaci, která na pracovním trhu panuje.

Snižování nákladů na podporu lidí s handicapem bude mít celosvětové sociální následky. V takové Evropě stoupne například počet extrémně chudých s nedostupnou zdravotní péčí,  Z handicapovaných se stanou totálně sociálně vyloučení. V Asii, Africe, Jižní Americe dojde k ještě dramatičtějším důsledkům. Již dnes z důsledku vládní politiky ve spojení s hypoteční krizí v USA velmi významně vzrostl počet extrémně chudých zdravotně postižených Američanů.

Na vzrůstajícím trendu počtu zdravotně postižených se v celosvětovém měřítku podílí:

  1. vznik nových chorob a jiných příčin poškození, jako je HIV / AIDS, stres, alkohol a zneužívání drog,
  2. zvýšení životnosti a počtu starších osob, z nichž mnozí mají postižení;
  3. Předpokládané zvýšení počtu zdravotně postižených dětí v příštích 30 letech, zejména v rozvojových zemích, v důsledku podvýživy a nemocí, dětské práce a jiných příčin;
  4. Ozbrojený konflikt a násilí. Na každé dítě zabité ve válce, jsou tři zranění, což představuje stálý přísun nových a novějších osob se zdravotním postižením. V některých zemích tak celou čtvrtinu zdravotně postižených představují právě zdravotní postižení způsobená zraněním pocházejícího z válečného násilí

Mimochodem zemí s největším počtem zdravotně postižených je například Palestina, kde jsou handicapovaní doslova vyráběni nelidskou politikou izraelské okupační armády. Mimochodem Izrael zvyšuje počet zdravotně postižených také používáním mezinárodně zakázané výzbroje jako jsou kazetové bomby či fosfor způsobující velmi bolestivé popáleniny.

Na tvorbě zdravotně postižených se také podílí honba za terorismem a bezhlavým uplatňováním kolektivní viny, ve které takzvaní míroví vojáci zabijí a zraní velké množství civilistů často kvůli odstranění jedné jediné osoby uvedené na seznamu teroristů. Celosvětově roste násilí a s tím také počet zdravotně postižených. Počet lidí s handicapem také například roste v Pákistánu, Libanonu, Srí Lance, Laosu a v dalších zemích.  I po třiceti letech v jihovýchodní Asii zabijí válka ve Vietnamu, kdy v tamějších džunglích jsou skryté doposud neobjevené výbušné nástražné systémy. Výrobnou zdravotně postižených je například také Demokratická republika Kongo, ke vládne již několik desetiletí vleklý, velmi krutý boj plný genocidy. Zdravotně postižení jsou často v takových válečných oblastech ponecháni svému osudu. Těmto lidem často hrozí smrt z vyhladovění, z nedostatku lékařské péče.

Pravicové, neboli krizové scénáře mnoha politických režimů světa povedou jen k šíření chudoby a svět uvalí do ještě větších problémů. Takové spojení chudoby a zdravotního postižení je doslova začarovaným kruhem. Chudí lidé jsou více ohroženi nedostatkem zdravotní péče, nemají přístup ke správné výživě, mají zhoršené životní a pracovní podmínky. Chudí lidé narážejí na mnoho více bariér, jako sou vzdělávání, zaměstnání a následně jsou chudí zdravotně postižení nuceni využívat sociální služby státu, které jsou mnohdy postavené tak, aby tyto služby mohlo využívat co nejméně lidí, takže handicapovaní poté opět spadnou do ještě větší chudoby.

Devadesát procent zdravotně postižených dětí v rozvojových zemích vůbec do žádné školy nechodí. Z celosvětového měřítka je pouze 11 % nejvzdělanějších lidí světa lidmi se zdravotním postižením. Největší podíl vzdělání je učňovský stupeň vzdělání. Již menší je počet handicapovaných se středoškolským vzděláním. Mnoho handicapovaných například v České republice zahájí vysokoškolskou docházku, kterou díky špatně nastaveným parametrům a zhoršujícímu se zdraví nemůže dokončit. O tomto trendu v Čechách hovoří například Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Česká republika například nezvládla vzdělávání lidí Downovým syndromem, nezvládla vůbec dimenzování celého vzdělávacího systému, kdy člověk se zdravotním postižením nemůže studovat takovou školu, kterou by chtěl, protože tato škola není bezbariérová. Handicapovaný poté musí studovat to, co ve skutečnosti nechtěl. Dodnes neexistuje v České republice dostatečný systém vzdělávání těch nejvíce zdravotně postižených.

Osoby se zdravotním postižením jsou častými oběťmi znásilnění nebo násilí. Dokonce jedna britská studie z roku 2004 uvádí, že v takových případech znásilnění zdravotně postiženého, nebo násilí páchané na zdravotně postiženém není prošetřované policií či sociálně-právními orgány. Velmi často dochází ke zneužívání zdravotně postižených žen a dívek. Velmi vysoké je také procento zneužívání zdravotně postižených dětí jejich pečovali, rodinnými příslušníky, nebo dokonce samotnými rodiči. Výzkumy lidskoprávních organizací také ukazují, že násilí páchané na dětech se zdravotním postižením je oproti násilí páchaném na zdravých dětech je každý rok o 1,7 násobek vyšší.

Například sociální průzkum prováděný v indickém městě Orissa odhalil, že téměř všechny ženy a dívky se zdravotním postižením byly oběťmi domácího násilí, 25 procent žen s mentálním postižením v tomto městě byly znásilněny a téměř 6 procent žen bylo násilně sterilizováno.

Jak jsem uvedl, diskriminační praktiky na pracovním trhu působí proti osobám se zdravotním postižením. Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením se v některých státech světa blíží až k 80 ‘%. Dvě třetiny nezaměstnaných by velmi rádo pracovalo, bohužel práci nemohou sehnat. Mezinárodní organizace práce odhaduje, že na světě je na 386 milionů zdravotně postižených lidí v produktivním věku. Například v Indii je z celkového počtu 70 milionů tamějších zdravotně postižených zaměstnáno jen zhruba na 100 000 handicapovaných. Například ve Spojených státech v roce 2004 pracovalo v produktivním věku jen 35 % zdravotně postižených. Celková zaměstnanost osob se zdravotním postižením se v Evropské unii včetně České republiky pohybovala v roce 2010 ve výši 20 %.Jinými slovy v celé EU byla v roce 2010 nezaměstnanost osob se zdravotním postižením ve výši 80 %. Tato procenta nesou ani v minulém roce nějak závažně odlišná.

Odhaduje se, že 386 milionů na světě lidí v produktivním věku má nějaké postižení, tvrdí Mezinárodní organizace práce (ILO). Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je až 80 procent v některých zemích. Z přibližně 70 milionů osob se zdravotním postižením v Indii jen asi 100.000 se podařilo získat zaměstnání v průmyslu. V roce 2004 pracovalo v produktivním věku v USA jen 35 % zdravotně postižených. Během průzkumu tak v USA celá jedna třetina dotázaných zaměstnavatelů uvedla, že osoby se zdravotním postižením nemohou účinně plnit požadované pracovní úkoly. 45 zemí světa má antidiskriminační zákony ochraňující proti obecné diskriminaci, některé z nich mají také speciální zákony zaměřené na ochranu práv zdravotně postižených.

Naprostá většina zdravotně postižených osob v České republice se například setkala s nějakým druhem šikany, kdy zdravé děti na škole či v okolí šikanovaly zdravotně postiženého vrstevníka. Velká většina lidí s handicapem byla terčem šikany v práci, pokud ji měli. Zcela běžné je v České republice být terčem diskriminace, kdy se nedostanete do všech státních úřadů, pošt, bank, obchodů, kin, divadel, hradů, zámků. Bez cizí pomoci se zde uprostřed Evropy člověk se zdravotním postižením prakticky neobejde.

Zkrátka, údělem zdravotně postiženého je čelit každodenní diskriminaci.