Američané by měli přestat s podporou radikálů a extrémistů, Benghází je toho důkazem

Radikálové, muslimský radikalismus, náboženská nesnášenlivost….to všechno jsou hlavní mantry světových médií. Amerika je v očích televizních kamer obětí nějakého nevítaného násilí bláznivých teroristů. Televizní vzkazky, tak jako obvykle, mají vytvořit umělý příběh, ve kterém je oběť a násilník. Jenže, ve skutečnosti celá problematika není tak jednoduchá. Amerika velmi dlouhou dobu podporuje radikály. Pokud šílenci skrývající se za prapor islámu vychází vstříct svému živiteli, je z teroristů skupinka bojovníků za svobodu. Amerikou živení protikaddáfijští bojovníci se najednou obrátili proti svému živiteli a zahájili útok proti místní ambasádě v Benghází.

Libye je zdárným příkladem, kam může vést podpora nejradikálnějších radikálů. Z vrahů nemohou být ochránci demokracie. Vždy existuje riziko, ve kterém se placení zabijáci obrátí, protože ucítí, že přišla jejich vysněná chvíle. Americká politika po celém světě využívá islámské radikály, nechutné džihádisty, k naplňování svých vizí ve světě mezinárodní ekonomiky. Americké zbraně, americké rakety, americký výcvik v režii CIA a dalších spřátelených tajných služeb, tak najednou poslouží k útokům proti dnes takzvaně nenáviděné Americe. Zpravodajské hry využívající radikalismu jedněch proti jiným, jsou prastarou taktikou sloužící k rozšiřování globálního vlivu.

Podívejme se například na Sýrii. Tam také dochází k podporování radikálů ochotných na malou chvíli bojovat po boku USA, Izraele, Saúdské Arábie a Turecka za nastolení “demokracie”. Té demokracie, ve které se nenachází Assad. Ve které neexistuje vliv Íránu na místní politiku, a ve které nedochází k ohrožování zahraničních zájmů americké diplomacie. Prvotním plánem je vyšachování někoho. Kdo toto vyšachování provede, to je pouze politický detail, ve kterém postačí jednoduché slovíčkaření vlivných míst. Radikálové nejsou radikály, ale demokratickými milovníky svobody, za kterou je třeba bojovat.

Libyjský útok na tamější ambasádu není ani tak o pochybném filmu, hloupých hercích a ještě hloupějším režisérovi. Celé je to především o podpoře radikálů. Spojené státy americké by se měly poučit. Měly by si konečně říct, že podpora radikálů je špatná, protože se zcela jednoduše může obrátit proti jim samotným. Libye prochází velmi zvláštním vývojem. Nikdo dnes nedokáže říct, kam tato země směřuje. V parlamentu sedí mnoho takzvaně nezávislých. Zatímco ulice zaplňuje mnoho vycvičených radikálů, kteří mají vojenskou moc ve svých rukou. Ti posléze mohou využít nějakého filmu k páchání jinak připravovaného násilí.

Američané ve jménu boje proti terorismu převlékli celou Zemi do smutného černošedého hábitu, ve kterém vyhrává násilí, vraždy a prosazování vlivu nad lidskými právy a spravedlnosti. Jsou to především Spojené státy, které podporují Saúdskou Arábii, kteří bez problémů financují činovníky wahhábismu. Na jedné straně americká administrativa bojuje proti teroristům, aby stejné teroristy podporovala a financovala.

Radikalismus a radikální styly chování jsou podporované také zahraničím dosazovanými politiky. V Egyptě například bývalý premiér Essam Sharaf pochválil mladíka, který před izraelskou ambasádou zapálil izraelskou vlajku. Místo, aby takový člověk byl potrestaný, byl v tamějších médiích oslavován jako nějaký hrdina. I tady začíná podpora extrémismu, která může přejít až do pumových útoků. Západní média ve věci Libye poukazují na film a všechny ostatní varianty příčin útoků na tamější ambasádu jsou nevítané. Ano, film může hrát nějakou zástupnou roli. Jenže, do jaké míry v raketovém útoku na ambasadorovo auto, vystupují tajné služby a libyjští bojovníci vlastnící veškerou bojovou techniku?

Ti byli totiž Amerikou vyzbrojeni, vycvičeni a placeni. Opravdu administrativa pruhů a hvězd nepočítala s tím, že cvičí a podporuje především své nepřátele? Mohla se alespoň ponaučit z Afghanistánu a podpory Talibanu v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Tam byli taktéž podporováni a vycvičováni bojovníci proti Sovětskému svazu. Až se jeden krásný den ti hodní bojovníci obrátili a v očích Američanů vznikli noví, “nikdy předtím neexistující” teroristé.

USA vytváří v Libyi a Egyptě demokracii po západním vzoru. Taková demokracie nikdy nemůže najít v muslimských zemích své uplatnění. Ne proto, že by muslimové nectili demokracii a demokratické cítění. Je to především rozlišnost kultur, která nikdy nedovolí  naprosto totožnému fungování stejné demokracie. Demokracie v arabském světě bude vždy odlišná od demokracie například v USA. Je to dobře a je to správné. Umělé roubování něčeho někam naopak posiluje radikalismus a radikály, kteří v chaosu zneužívají islám ke krytí svých kriminálních aktivit.

Američané by měli přehodnotit “šíření” demokracie. Měli by především přestat s podporou extrémistů a radikálů.