Itálie nechává uprchlíky na holičkách a porušuje lidská práva Romů

Uprchlík je stále člověkem. Není možné, aby s lidskou bytostí bylo nakládáno s rasismem. Není možné, aby evropská země nectila lidská práva. Není možné, aby byli uprchlíci toužící po svobodě a životě v míru  vytěsňováni do největšího stupně chudoby. To co se děje v Itálii s africkými utečenci není správné. Poukázala na to Rada Evropy. Libye, Etiopie, Eritrea, Súdán……. to jsou všechno země, kde lidé trpí  hladem, nemocemi a bezprávím. Velmi chudí lidé často prodají to poslední co mají, jen aby se dostali pryč třeba do “bohaté” Evropské unie. Utíkají před smrtí, nemocemi. Před světem bez budoucnosti, aby se následně stali oběťmi dalšího bezpráví konaného například italskými imigračními úřady?

Zjištění Rady Evropy poukazují na poklesky italských úřadů, které v zájmu zachycení migrantů překračují svoje pravomoci a porušují lidská práva uprchlíků. Lidé v úzkých podstupují velmi vysoké nebezpečí. Vrhají se do nejistého projektu, ve kterém mohou také zemřít. Na plavidlech nevalné úrovně často bez dostatečného zajištění pitnou vodou zdolávají vody Středozemního moře. Evropský soud pro lidská práva již několikrát poukazoval na nesprávnost takových postupů. Navrácení běženců se upřednostňuje před zajištěním lidských práv.

Kde se stala chyba? Ostatně celý jihoevropský imigrační program je podivně postavený. Sousední Řecko nedávno muselo předělávat svoji imigrační politiku a zadržování imigrantů v často nevyhovujících prostorách. Itálie v současnosti hostí na 58 000 žadatelů o status uprchlíka. Všichni žadatelé jsou odstrčeni na pokraj italské společnosti. Ta se k nim ve jménu úřadů podle toho také chová. Afričtí přistěhovalci se stávají mnohem častěji oběťmi rasistických útoků.  Například na okraji ŘÍma se nachází osmipodlažní budova, ve které přebývají afričtí přistěhovalci.

Je to místo, do kterého by vstoupil opravdu málokdo. Lidé přebývající v nevyhovujících podmínkách. Osm stovek uprchlíků  se musí dělit o osm  společných toalet. Lidé z Evropské unie provádějící průzkum mezi samotnými uprchlíky byli doslova šokováni z toho, co uviděli.  Itálie si laxním přístupem k migrantům a péči o ně přidělává další velké problémy, na které jako cvičený hlupák poukáže kdejaký ultrapravicový, nejen italský, politik. Itálie udělí statut uprchlíka, potom se vůbec nestará o nového obyvatele jihoevropského státu. Občane, dostal jsi zatím povolení pobývat u nás tak se živ a starej jak uznáš za vhodné. Nemáš prostředky? Tak se živ jak chceš, nám to je jedno.

Tak přesně přistupuje Řím k řešení přistěhovalecké problematiky. Potom se místní úřady nesmějí divit vysokému nárůstu kriminality. Lidé často bez vzdělání, bez znalosti jazyka nemají jinou možnost, než jen krást a živit se po svém. Nejsou to ale přistěhovalci, kteří mohou za špatné prostředí kolem ubytoven imigrantů. Je to především samotná Itálie, která selhává. Nelze přijímat imigranty, abychom se na ně poté vykašlali a vyslali je do nějaké džungle, ve které se obyvatelé afrických končin mohou ztratit.

ak populistické a ubohé jsou kroky Berlusconiho a dalších politiků namířené vůči migrantům. Nejsou to oni, kdo selhali. Oni nemohou za vzniklé problémy a potíže. Za to může především politická honorace, která nezajistila žádný smysluplný program péče a sociálního zapojení migrantů do italské společnosti. Migranti dostanou povolení k pobytu, ale už nedostanou zajištěné bydlení. Nedostanou zajištěné pracovní zařazení. Nedostanou jazykové kurzy. Nedostanou jakoukoli přípravu pro vstup do většinové italské společnosti.  Úřady šíří anarchii, aby posléze politici vytvářeli polívčičku plnou zkažených myšlenek nacionalismu a rasismu.

Uprchlíkům je povoleno pobývat na předem vyjmenovaných čtvrtích nebo územích Itálie. Tímto dochází k izolaci uprchlíků, kterým je v rozporu s mezinárodním právem zamezován přístup ke zdravotnické péči a vzdělání. Uprchlické domy jsou často zamořeny různými infekčními nemocemi. Nikdo se nestará, jestli tam nějaké takové nemoci jsou. Teprve, když všechno přeteče a dojde k infekčnímu ohrožení širšího okolí, začnou se úřady zajímat. Uprchlíci nemají v praxi žádná práva. Jediná práce, kterou mohou vykonávat, je práce manuální.

Zpráva také zmiňuje italskou podporu sociálního začlenění tamějších Romů. Ti jsou vyčleňováni do speciálně připravených táborů obehnaných vysokými ploty s kamerami a strážemi u vchodu. Dodatečná opatření v podobě jakýchsi lágrů se stávají trvalou připomínkou italského rasismu.  Kdy začnou italští Romové nosit stejnokroje se stejnými označeními? Je snad sociální začlenění o tom někoho vyhnat do lágru pryč od majority? Je to především další porušování lidských práv. Itálie vytváří pro své občany lágry, do kterých umístňuje na základě etnické příslušnosti. Co vám to připomíná?

Jeden velký lágr pro rovnou tisícovku obyvatel s mnoha domy. Maďaři připravují lágry pro sociální případy. Itálie vše dohání ještě dál. Zatímco se Okamura zamýšlí a obhajuje neonacistickou ideologii vyhánění Romů z Čech, v Itálii Romy segregují do jakýchsi vesniček. Kam až poklesla kolébka evropské vzdělanosti? Z Itálie se nesmí stát selanka rasismu, jakýsi vzor ostatních populistů a ultrapravicových hlupáků. V italských médiích rostou protiromské nálady. Romové jsou stejně jako migranti  ze sousední Afriky diskriminováni a nyní také segregováni.