Prezidentské odmítnutí důchodové reformy je pouze Klausovo pokusem o návrat do ODS

Prezident Václav Klaus se vermomocí snaží vyhnout roli pokladače věnců. Vehementně den co den prosazuje svůj, nikoli národní názor. Díky hereckému umění pana profesora získá celý svět umělý názor na jednu zemičku kdesi uprostřed Evropy. Nesourodá zahraniční politika, ve které vláda a Hrad mají rozdílné názory, přinejmenším škodí pověsti krásné, strdím a medem oplývající krajiny praotce Čecha. Václav Klaus jako kontroverzní utralibertarián poškozuje poslední střípky národní hrdosti. Češi se tak během jednoho jediného vysílání CNN nebo BBC stávají díky hradnímu pánovi zemí rasistů, škrtů neštítících se odmítnout pomoc všem potřebným.

Serióznost pana prezidenta jako milovníka demokracie a ochránce důchodcovy budoucnosti získává podstatné trhliny. Stejný milovník demokratického zřízení se neštítí vyfotografovat se s největšími rasisty a neonacisty České republiky. Ostatně, rasismus společně s kindernácky je již v samém základu obsažen v ideologii ultralibertariánství, kterému propadl například prohradní klučík Petr Mach.  Český prezident se nestává hlasatelem národních zájmů. On propadl zájmům jeho okultnímu spolku podivínů Jakla, Semína, Bátory, Macha a dalších hnědomyšlenkářů.

Václav Klaus je  pojistkou Nečasova kabinetu. Jen na něm samotném záleží, jestli přežije kyklop minulých dob. Jednání mezi poslaneckými kluby, ty nekonečné schůzky rozhádaných členů podivného manželství byly nahrazeny touhou usednout zpět do místečka modroučkých ptáků. Jediná překážka v postupu, Petr Nečas, musí být zničena. Postačí nepodpořit důchodovou reformu. Větrné zámky modrého hradu poté spadnou samy pod tíhou vlastních těžkostí. Potom přijde Václav Klaus jako zachránce a pokračovatel nové vlny konzervativismu a pozdvihne krásu české pravice do nekonečných rozměrů. Rasismus společně s propagací extrémismu získá hlavní postavení v pravicové politice České republiky.

Vládní koalice nyní musí najít stojedničkovou podporu pro důležité vládní zákony. Pokud se tak nestane, Petr Nečas může odpočítávat konec svého spekulanství na pozici premiéra státu. Není tomu zase tak dávno, co Klaus zavelel k odmítnutí připravovaného vládního daňového balíčku. Na konci srpna Václav Klaus jako zdatný jezedák hodil vidle do církevního hnoje, když požádal o záruku, aby v případě přijetí zákona nebyla prolomena restituční hranice února 1948. To byl další z mnoha hřebíků do Nečasovy politické rakvičky. Kruh se uzavírá, nespokojenost v ODS stoupá. Stále více odésáků přebíhá na prezidentovu stranu bojiště. Přehnaná autorita coby zakladatel modrého klubu působí na noho poslanců pravice jako velmi účinné afrodisiakum.

Všechny zákony, se kterými Nečasův kabinet počítá jako s klíčovými, byly totálně odmítnuty a rozkopány. Bělehradský puč nových rozměrů se zajisté blíží. Kladeč věnců jako liberecký tygr vytáhl drápky. Z čestného politika se stává Jidáš, kterého s drsností sobě vlastní komentuje neméně poctivý Miroslav Kalousek. K usmíření mezi Nečasem a Klausem nedošlo dokonce ani po trapném projevu na dýchánku soukromníků. Tolik Klausem odmítaná lidská práva byla odkopnuta Nečasem do rohu. Opět zvítězil kapitál nad osudem jednotlivců. Václav Klaus by měl být přešťastný, vláda možná kvůli zalíbení se Hradu klesne na stejnou nízkost ultralibertariánství, které se pomaličku stává pratajným náboženství pánů poslanců ODSky.

V roce 2009 shodil prezident v období evropského předsednictví vládu Mirka Topolánka. Dnes o tři roky později se možná dočkáme dost podobného scénáře. Prezidentští kandidáti jako Zeman, Fischer a spol mohou poděkovat Václavu Klausovi k přecenění role jejich vysněného úřadu. Po významných funkcích jako je jmenování členů Bankovní rady České národní banky nebo soudců Ústavního soudu, získává role prezidenta republiky další neoficiální funkci. Prezident je neoficiálním středobodem politického dění. Politici jsou vypočítaví, proto v obdobích Klausovy náklonnosti je novodobá středobodovost vítanou zbraní proti divadelním výstupům levicového Bohuslava Sobotky. Teď, když ikona modré víry touží zakousnout soka v předsednictví, je středobodovost na obtíž.

Panu prezidentovi nejde v žádném případě o lidi. Jemu nejde o národ, natož o nějaké důchodce. Pan prezident zahájil cestu za novou kariérou navracející jednoho hradního rasistu do vysokých míst české politiky.