Troy Davis je důvod, proč by měly být tresty smrti zakázány

21. září 2011 byl krátce před jedenáctou hodinou upoután Troy Davis na popravčí lehátko ve státní věznici v Butts county. Pouhých patnáct minut stačilo k úřednímu zavraždění člověka, nad jehož vinou vyselo hned několik nejasností vyvracející provinění třiačtyřicetiletého občana amerického státu Georgia. Troy Davis se měl 19. srpna 1989 v Savannah dopustit brutálního zavraždění policisty Marka MacPhaila. Pro nedostatek důkazů a plno pochybností v případu Troye Davise byl jeho trest smrti několikrát odložen. Dokonce několik známých osobností žádalo americké úřady o milost, které se bohužel Troy Davis nikdy nedočkal. Exekuce lidské bytosti skončila v 11:08. Svět může být klidný, další člověk byl úředně zavražděn, i když se podle důkazů nemusela státní oběť vůbec ničeho dopustit. Troy Davis je důvod, proč by měly být tresty smrti zakázány. 

 V inkriminované době byl zavražděný policista MacPhail mimo službu. Policista měl podle vyšetřovatelů narazit na ulici na ohroženého bezdomovce, kterému měl jít na pomoc. Během zneškodňování násilníka ohrožujícího bezdomovce měl být policista MacPhail střelený do obličeje a hrudníku. Svědci původně tvrdili, že Davise viděli jako střelce na parkovišti Burger Kingu v Savannah. Prokurátoři ukázali u soudu vystřelené náboje a tvrdili, že to byl Davis, kdo skutečně střílel. Ten byl v roce 1991 odsouzen za vraždu k trestu smrti. 

Úřady mohly Davisův trest zmírnit na doživotí, během kterého se mohl odsouzený bránit proti rozsudku soudu. Stačilo na modrobílé obloze zamávat s praporkem od krve a úřady se staly slepými. Státní běsnění upřednostnilo tvrdou represi, během které se stát Georgia pomstil za vraždu jednoho z policajtů. Exemplární potrestání potkalo v tomto případě možná nevinného člověka. Bestie se dvěma hlavami, ten mýtický tvor vytvořený hlavně médii a podivnými policejními metodami, musel být zničený do posledního detailu. Jakákoli provinění policajtů hájících lež byla ve jménu guvernéra Georgie zašlapána velmi hluboko do  země.

Nic se neděje, policisté pouze vykonávali svou práci. Ovlivňovali svědky a nabádali je pod pohrůžkami stíhání a dalších možných státem řízených persekucí k předem stanoveným verzím svědeckých výpovědí. Masové demonstrace za milost pro Troye Davise, zastání od Jimmy Cartera a dokonce samotného papeže…. to všechno nic ale vůbec nic neznamenalo. Veřejně se upozorňovalo na to, že policisté jako svědkové jsou nevěrohodní a často mění své výpovědi. Sedm z devíti svědků neustále svoje výpovědi měnili, upravovali, jejich slova se rozcházela s předchozími verzemi svědeckých výpovědí, přesto byla svědectví pochybných brána soudem jako důvěryhodná.

Dva z nepolicejních svědků dokonce své výpovědi před soudem odvolali jako nepravdivé a vynucené. Jeden ze svědků, Jeffrey Sapp, řekl: “jsem z toho unavený, policisté mě obtěžují … Řekl jsem jim, že Troy mi řekl, že to udělal, ale to není pravda … já jsem nechtěl mít žádné další problémy s policií , tak jsem svědčil proti Troyovi“.

Přesto všechno byl rozsudek trestu smrti vykonán.

Je správné někoho popravit, i když není přesně jasné, jestli se dopustil posuzovaného trestného činu? V Troy Davisovi se pouze zrcadlí podivná spravedlnost výkonu trestu smrti. To, co se dělo u tohoto černošského mladíka, to se dělo také u Roberta Waterhouse, který byl na Floridě15.února 2012 za stejně podivných okolností popravený.  Důkazy z místa činu byly zničeny. Kdyby tomu tak nebylo, mohly být podrobeny testům DNA. V dalším případě odsouzení k trestu smrti byly důkazy proti  Reggie Clemonsovi opatřené za pomoci policejní brutality. Dokonce svou pravomoc v tomto případě zneužil státní zástupce, který vedl protiprávně a neobjektivně celé vyšetřování.

Takových případů neoprávněných rozsudků a podivných vyšetřovacích metod vedoucích k trestu smrti je  celé velké množství. Amnesty International hovoří dokonce o deseti případech, ve kterých byli státem  zavražděni lidé nemající nic společného s dotyčnými vyšetřovanými trestnými činy. Ta desítka zdokumentovaných případů, to je pouhý ledovec obrovského bezpráví. Od roku 1973 bylo omilostněno z důvodu neviny na 140 lidí původně odsouzených k trestu smrti.

Trest smrti nesmí patřit vládě. Nesmí patřit nikomu na světě. Protože lidská neomylnost neexistuje a vždy je tu riziko, že stíhání a následný rozsudek byl nějak politicky či policejně zmanipulovaný. Trest smrti nic nevyřeší. V žádném případě nevzbudí případné oběti trestných činů a už vůbec nikoho netrestá, ale je nástrojem msty. Tady najednou není místo pro spravedlnost, protože pozemské soudy a pozemské vyšetřování se může snadno přehmátnout. Trest smrti je úřadem zhmotněnou mstou, další vraždou za účasti státních orgánů. Výkon trestu smrti velmi často podléhá diskriminaci. Podle statistik je počet vykonaných trestů smrti používaný na náboženských nebo etnických minoritách. Odsouzenými k trestu smrti jsou v USA většinou černoši, nebo jiné etnické skupiny. K trestu smrti jsou také velmi často odsuzováni chudí, kteří nemají na adekvátního právníka, který by hájil dostatečně práva svého mandanta.

21. prosince 2010 vydala OSN rezoluci 65/206 proti trestu smrti. Proti této rezoluci se mimochodem postavily Spojené státy americké spolu se 41 zeměmi světa. USA se tak zařadily k takovým státům jako je například Súdán, Svazijsko, Botswana, Sýrie nebo Singapur. Hlasování se nezúčastnil například Benin, který trest smrti využívá k ničení politických protivníků místního prezidenta. Jeden šílený případ mluví sám za sebe. Dvě novinářky zde byly odsouzeny k trestu smrti jenom proto, že na tričku měly protiprezidentský obrázek. To jen dokazuje jak hloupým a zneužitelným je trest smrti.

Trest smrti je navíc velmi nákladnou záležitostí. Novinky.cz uvedly článek o výši finanční náročnosti výkonu trestu smrti ve Spojených státech amerických. Výkon trestu smrti ve srovnání s doživotně odsouzenými je v USA zhruba o 10 milionů dolarů dražší, než je výkon doživotního vězení. Na Floridě jeden výkon trestu smrti stojí 24 milionů amerických dolarů. Úředním  zabitím plýtvají americké úřady financemi daňových poplatníků. Takže jakákoli naznačování o levnější variantě potrestání vrahů pomocí trestu smrti, je věc  naprosto lichá a bezpředmětná.

Troy Davis byl zabit smrtící injekcí. Je totálně trapné, jak média o této formě státního zavraždění hovoří jako o humánní, naprosto bezbolestné cestě za smrtí. Ve skutečnosti tomu tak není. Jedná se o vstříknutí tří látek do těla odsouzence. Vždy je tu riziko, že jedna z látek selže a smrt je poté velice mučivým nástrojem. Problémem je také přístup k cévám odsouzeného. Při mnoha popravách intravenózní aplikace selhala, byla nesprávně vpravena, někdy látka ucpala intravenózní dutinu. Dále zde chybí možnost monitorovat odsouzeného. Vězeňský systém zaznamenává, kolik odsouzený snědl kousků posledního cukroví, ale pak přejde do popravčí komory a o popravě nikdo nic neví. Neznají jeho srdeční tep, nevědí, kdo mu podal látku a v jakých dávkách. To všechno se prostě ztratí. Vůbec nevědí, jestli odsouzený reagoval na nějakou bolest, jestli prošel anestetickým testem.. Jak potom mohou média hovořit o humánním zavraždění?

Dalšího odsouzence na smrt, Josepha Clarka, mučila popravčí četa jehlami 45 minut. Nakonec je požádal, jestli nemají něco, co by mu dali ústy, aby to už skončilo. A s tím, kterého popravovali po něm, to trvalo tak dlouho, že si musel vzít přestávku. Šel se vymočit a pak si znovu lehnul, aby na něm mohli pokračovat.

Lethální injekce je trapné předstírání medicínské procedury, užívá se totéž zařízení, které používají lékaři na operačním sále, včetně léků, injekcí a monitorů, ale neprovádí to žádný odborník, v nejlepším případě nějaký medicínský technik. Důvodem tohoto předstírání je, že to dělá zabíjení přijatelnější. Dá se pár hejblátek a nedouk si vyzkouší vraždění jen tak z plezíru. Je to především technika mučení pocházející z nacistické éry lidské historie. Na základě Hippokratovy přísahy se lékaři nesmějí účastnit poprav. Tady nikdo nekouká na zmenšení utrpení odsouzených.

Je mnoho nevinných, kteří byli odsouzeni k trestu smrti, i když se ničeho nedopustili. O tom média většinou mlčí. Ale je to přesně tak. Troy Davis, Robert Waterhous nebo Reggie Clemons….to jsou jen tři lidé z mnoha desítek, možná stovek nevinných, státem zavražděných………