Český senát má převahu levice, co z toho má obyčejný občan?

Český senát má převahu levice, co z toho má obyčejný občan? Ten získal velmi silného předsedu sociálních demokratů měnícího se v barona Prášila. Opět tady vystupují lži, které dělají ze Senátu nejsilnější objekt v české parlamentní demokracie. Najednou chce ČSSD měnit Ústavu, i když k tomu pouze samotní senátoři nemají ani omylem pravomoci. Senát celému národu ukázal, jak moc má velký vliv na Vládu České republiky. Minulá kasání se o neotřesitelném vlivu nevlivných působí spíše komicky. 

Senátoři naslibovali nemožné. Hovořili především o o změnách zákonů. Hovořili o bojích za své voliče, které se ani omylem neodehrají, protože senátoři zkrátka nemají náležitý mandát. Česká strana sociálně demokratická hovoří o svých takzvaně silných kandidátech, aby následně před celým národem potvrdila ochotnou spolupráci s komunisty, se kterými tak trochu naoko pohrdá. Je zajímavé, že se sociální demokraté nezastali spoluobčanů, když ministr Drábek navrhoval jeho sociálně destrukční zákony. Senátoři mlčeli a dokonce senátor a facebooková hvězda v jednom vydání, Zdeněk Škromach, se přede všemi dotazoval ministra Drábka na dostatek bankovních automatů.

Ti stejní, nemohoucí, skrývající se jako koroptvičky ve vřesoví páchnoucích blat, nyní slibují svou dokonalou přeměnu. Z ošklivé sociálně demokratické kačenky se ve světlech mediálních tanečků přemění na zářivou labuť všeobjímající své malinkaté dětičky. Strana, která se po celou dobu chovala jako spící medvěd, nyní vytváří zvláštní Potěmkinovské vesničky, ve kterých občan stojí vždy na prvním místě. V dobách, kdy ČSSD neměla v Senátu převahu, prohlašoval dokonce i Škromach cosi o nepotřebnosti Senátu. Dnes, jak všichni můžeme vidět, Senát představuje pro Českou stranu sociálně demokratickou především ideologickou, nikoli praktickou instituci.

Senát slouží jako ideologické divadélko, pomocí kterého socialisté hrozí, nikoli konají. Politika se stále více podobá divadlu. Na jedné straně politici souhlasí s opozicí a dokonce s ní jednají o reformních krocích, aby následně ti stejní politici před televizními kamerami hudrovali na to, k čemu dříve dali zelenou. Politici využívají neznalostí svých voličů. Málo Čechů skutečně ví, co si podle Ústavy může český senátor dovolit a co ne. Dokonce by se dalo polemizovat, jestli mnozí voliči vůbec vědí, k čemu ten tolik socialisty propagovaný Senát je.  Bohuslav Sobota říká, že Senát má takovou a takovou pravomoc. Stejný Sobotka říká, že jeho senátoři budou dělat to či ono, tak to přeci musí být pravda.

Co na tom, že podobná televizní vystoupení jsou určená pro reklamní chvilky představující vize, nikoli skutečnosti politického dění. Sociální demokracie má převahu v Senátu již delší dobu. Jaký užitek z takové převahy získali voliči? Sociální demokracie se obula do církevních restitucí. Zahájila velkou kampaň, ve které se válejí desítky možná stovky tisíc stranických financí. Proč stejnou kampaň nezahájili sociální demokraté v období projednávání sociálních zákonů? Tehdy se stejní  “Jánošíkovci” chovali jako slepý a chromý muž, který nevidí a není schopen jakékoli činnosti.

Postoj ČSSD vůči církevním restitucím je jistě správný. Proč stejně silný postoj nezaujala ČSSD vůči zákonům ministra Drábka? Tehdy se vedení kasalo tím, že se chce zachovat jako demokratická legitimní parlamentní strana, která používá pouze parlamentní nástroje k prosazení práv těch, které se politici zavázali hájit. Politicky korektní kroky jak vidno nemusí být kroky výhodné pro občany. V českém prostředí jsou politicky výhodné kroky především výhodné pro stranu jako takovou. Česká strana sociálně demokratická  nemá stanoveno, co je ta sociálně demokratická politika. To je také jedna z hlavních příčin nezájmu této strany o spoluobčany.

Vedení zmítající se mezi Haškovci a Sobotkovci napomáhá asociálním řešením, kterým podléhají ze strachu o báječné korýtko také vrcholní představitelé strany. Senát v žádném případě nezpůsobí konec vlády. On totiž ani takový odchod vyvolat nemůže, ani kdyby milionkrát chtěl. Jakákoli tvrzení o kouzelné substanci Senátu jsou propagačními, nikoli faktickými povídačkami.  46 oranžových senátorů neznamená pro obyčejného občana vůbec nic.