Pane Dienstbiere, jako kandidát na prezidenta byste mohl znát Ústavu České republiky

Boj o Pražský hrad začíná na plné obrátky. Je to kouzelné období, ve kterém najednou veškeré vzdělání a jakákoli profesionalita zmizí v nenávratnu. Najednou potencionální kandidáti na Pražský hrad ztrácejí ponětí o Ústavě České republiky. Využívají občanské neznalosti nejvyššího právního kodexu ke svému prospěchu. Tak například takový Jiří Dientsbier se dnes národu představil svým prohlášením jako naprostý neználek ústavního pořádku. Jako právník určitě ví, jaké jsou povinnosti prezidenta republiky. To jen před potenciálními voliči dělá absolutního neználka.

Dientsbierův sok, Jan Fischer, v médiích oznámil, že by odmítl jmenovat vládu, pokud by obsahovala na pozicích ministrů nějakého komunistu. To rozčílilo Jiřího Dientsbiera, který vydal prohlášení plné výzev k respektování Ústavy České republiky.

Ve svém prohlášení na facebokové skupině Dientsbier náš president uvádí Jiří Dientsbier  toto:

Prezident musí respektovat ústavu. I Jan Fischer.

Jan Fischer oznámil v rozhovoru pro MF Dnes ze dne 23. října, že by v případě svého úspěchu v prezidentských volbách odmítl jmenovat vládu s podporou KSČM. Kandidát na prezidenta České republiky Jiří Dienstbier označil takový postup jako neústavní.
Jan Fischer v rozhovoru uvedl: „Kdyby mi tato osoba přinesla návrh vlády, který by znamenal vládnutí s KSČM, zkrátka a dobře bych ten návrh neakceptoval.“ Tento postup je však podle prezidentského kandidáta ČSSD neústavní. „Ústava ČR hovoří v článku 68 jasně – předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů,“ uvedl Dienstbier. „V demokratické zemi o své vládě rozhodují občané ve svobodných volbách. Prezident není car a Česká republika není samoděržaví, aby prezident mohl rozhodovat, kdo je mu pro vládu sympatický a kdo ne. Ústava ČR platí pro všechny a kandidáti na prezidenta by si ji měli předtím, než se pustí do podobných populistických výroků, alespoň přečíst.“

Pane senátore, Ústava z obecného hlediska nemluví jasně. Za druhé nemluvíte pravdu. Prezident republiky může, ale nemusí vládu jmenovat. Ústava České republiky jmenovací povinnost prezidentovi nedává. Ten, pokud by chtěl, může navrhovanou vládu odmítnout, aníž by porušil ústavní pořádek České republiky. Pan senátor si plete povinnost s pravomocí. K něčemu můžeme mít pravomoc, ale ne už povinnost. Je to podobné, jako když prezident má pravomoc k podepsání zákona. Prezident také nemusí zákony podepsat. Je dobrým zvykem prezidenta republiky zákony podepisovat. Jako je dobrým zvykem jmenovat premiérem navrhovanou vládu.

Ústava České republiky ve jmenování vlády nemluví zcela jasně a dovoluje několik výkladů. Ústavní experti jako Hřebejk nebo Pavlíček hovoří o jmenování vlády takto: “ Prezident republiky je povinen učinit takové opatření, aby byl stát spravován vládou, která vykonává funkce v Ústavě zakotvené

Jinými slovy, prezident nemusí jmenovat navrhovanou vládu. On totiž podle výkladu Pavlíčka a Hřebejka musí jmenovat nějakou vládu. Kde má pan senátor Dientsbier uvedeno, že prezident republiky musí jmenovat navrhovanou vládu? Nemusí. Stejně tak, jako budoucím premiérem nemusí být předseda strany s nejvíce získanými hlasy, nemusí prezident republiky jmenovat vládu předkládanou pověřeným premiérem.  Prezident republiky může jmenovat následně někoho jiného k sestavení vády, nebo dokonce může osobě pověřené sestavením vlády její návrh odmítnout.

Jmenování vlády se rozumí jmenování předsedy vlády a na jeho návrh jmenování jednotlivých ministrů. Vláda není jmenována, pokud je jmenován předseda vlády, ale jeho návrh nových ministrů není prezidentem akceptován. Pokud je jmenován předseda vlády, ale nejsou jmenováni jím navrhovaní ministři, vykonává funkci vlády dosavadní, tedy ta stará vláda na základě původního pověření. Stará vláda může vykonávat prozatimní vládní funkci pouze tehdy, pokud prezident republiky po přijetí demise vlády zároveň tuto vládu jmenuje do prozatimní funkce. Pokud by tak prezident neučinil, došlo by k tomu, že vláda nemůže jednat ani rozhodovat a byla by ohrožena výkonná moc státu. Ústava s nepověřením prozatimní funkce odstupující vládě a následným neakceptováním navrhovaných ministrů z pera nového premiéra v žádném případě nepočítá. Stejně tak Ústava nepřikazuje prezidentovi republiky jmenovat odstupující vládu do prozatimních vládních pravomocí.

Pokud by volby vyhrála ČSSD a její předseda by byl jmenován sestavením nové vlády a návrh předsedy ČSSD na novou vládu by byl prezidentem odmítnutý, byla by u moci stále vláda Petra Nečase do doby, než bude jmenovaná nová vláda. V tom je možná kámen úrazu, kvůli kterému Jiří Dientsbier mlží a hovoří o porušení ústavní povinnosti. Jedná se spíš o politický(ideologický), než o ústavní problém. Tím, že vládne vláda stará není porušovaná žádná Ústava. Není ani porušována povinnost prezidenta uváděná ústavními experty jako jsou Pavlíček nebo Hřebejk.

Ono je jednoduché mást lidi. Ono je jednoduché ze strachu o ztrátu premiérského křesla křičet dopředu o porušování Ústavy České republiky. Pokud by totiž pověřený premiér navrhoval komunisty, nikdo by prezidentovi nezabránil ve jmenování někoho jiného v sestavování vlády. ČSSD by tak mohla ztratit přední pozice. Pokud Jan Fischer předem také z ideologických důvodů odmítá jmenovat vládu s komunistickými ministry, nedopouští se žádného porušování Ústavy České republiky. Takový styl chování by byl naprosto v pořádku a nikdo by Janu Fischerovi jako potenciálnímu prezidentovi nemohl říct ani slovo.

Obávám se, že by si Ústavu České republiky měl přečíst zejména Jiří Dientsbier. Jiří Dientsbier má zajisté pravdu, že prezident není car a Česká republika není samoděržaví. Odmítnutí vlády kvůli komunistickým ministrům není nic protiústavního a Jan Fischer by jako případný prezident neporušoval nic ústavního.