Proč nechci, aby se stal Tomio Okamura prezidentem České republiky

Na téma kontroverzního česko-japonského podnikatele Tomia Okamury jsem toho četl již hodně a domnívám se, že už o něm nelze napsat takřka nic nového. Jedni ho doslova zbožňují, druzí ho zatracují a nejsou daleko od nenávisti k němu. Chtěl bych zmínit hlavní důvod, proč nechci, aby se tento populista stal prezidentem České republiky.

Vzpomínám si, že jsem měl Okamuru kdysi dávno, ještě než se z něj stal prachobyčejný populista, docela rád. Právě jeho jméno mě před necelými dvěma roky donutilo sednout si k televizi a se zájmem sledovat pár dílů pořadu Den-D, ve kterém vystupoval jako investor. Následně se mi vybavuje krátká příhoda z práce, která se mi silně vryla do paměti: Svému známému, který si shodou okolností bral za ženu Japonku, jsem tenkrát s nadšením vyprávěl o Tomiovi a očekával jsem od něj neméně nadšenou odezvu. O to víc jsem byl zklamán jeho následnou reakcí: zrudl téměř jako rajské jablíčko a jediné, co ze sebe vypravil, bylo, že podobně arogantního člověka v životě ještě nepotkal. Moc jsem se tehdy podivoval, co může být na tom usměvavém sympaťákovi, co na mě každý týden večer vyskakuje z televize, arogantního…

 

Tomio Okamura se narodil v roce 1972 v japonském Tokiu. Pochází ze smíšené rodiny, jeho otec je Japonec, jeho matka byla Češka. Dětství prožil střídavě v bývalém Československu a v Japonsku. Sám Okamura o sobě často tvrdí, že rasismus a xenofobii prožíval celý život, ať už v rodném Japonsku či v Čechách. V Japonsku se mu lidé smáli, na ulici na něj ukazovali prstem a nadávali mu, že je “gajdžin” (míšenec). V Čechách to bylo dle jeho slov obdobné – Okamura často dojemně popisuje, že mu lidé jeho odlišnost mnohdy dávali nevybíravě najevo tím, že mu nadávali do Vietnamců či Číňanů, a odmítali s ním spolupracovat, ještě než promluvil. Okamura v jednom ze svých rozhovorů sebevědomě konstatoval: „Mám pocit, že kdyby někteří nevěděli, kdo jsem, smáli by se mi dodnes.“   – Právě od člověka, který si v mládí prošel podobnými rasistickými ústrky bych čekal, že se bude řídit známým heslem: „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.“ Místo toho mám pocit, že Tomio Okamura bezostyšně zneužívá svůj původ jako alibi k hlásání bezesporu rasistických názorů.

 

Loni mě doslova nadzvedly ze židle Okamurovy výroky na jeho blogu, ve kterých se tuze podivoval nad tím, co je extrémistického na neonacistické Dělnické straně: „O Dělnické straně píšeme, že je extremistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci?“ Hájil i fašistickou Národní stranu: „Národní strana, za kterou kdysi jako nečlen kandidoval prokletý pan Bátora, není strana, kterou jsem kdy volil, v každém případě to byl legitimní politický subjekt zaregistrovaný na Ministerstvu vnitra a splňující zákonnou podmínku, že jejich program není v rozporu s listinou práv a svobod a nepropaguje násilí na jednotlivci ani skupině obyvatel. Národní strana byla řádně zaregistrovanou politickou stranou a nikdy nebylo proti ní vedeno soudní řízení o zastavení činnosti.“ (Na tuto pasáž roztržitý Tomio ve své nedávno vydané knize “Umění vládnout” zapomněl.) Zastával se antisemity sedícího na ministerstvu školství a opakovaně hájil pravomocně odsouzeného rasistického vraha Pechance: „Připomínám, že každý z nás jednou může být Bátora, Hilsner, Pechanec. Odsouzený předem a na doživotí, bez šance na obranu. Bez viny.“ (Na dodatek „bez viny“ ve své knize Tomio Okamura zřejmě také omylem zapomněl.) A o Pechancovi ještě jednou, v jiném článku: „A stále připomínám, ještě strašnější zločin spáchaný soudci na Vlastimilu Pechancovi. I on byl odsouzen navzdory důkazům o jeho nevině.“

 

Všeználek Okamura ještě nedávno v rozhovoru pro Parlamentní listy přesvědčivě tvrdil, že o politické kariéře neuvažuje a jako důvod uvedl, že by si výrazně platově pohoršil. Právě dnes se stal senátorem ve Zlínském kraji. Novopečený senátor se slovy: “Senátor je fajn, prezident je lepší” , připustil, že bude kandidovat na post prezidenta. Populista Okamura moc dobře ví, na co dav v současnosti slyší, a proto záměrně říká líbivé věci, které lidé chtějí slyšet. Pro svou popularitu je ochoten říci a udělat téměř cokoliv, včetně objíždění republiky se svou kočovnou cirkusáckou show. Pokud by se v přímé volbě stal prezidentem, tak by měl mimo jiné pravomoc udělovat prezidentské milosti, jak se mu zamane. A jelikož nechci, aby rasističtí vrazi z řad neonacistů běhali po svobodě, tak jsem zároveň proti tomu, aby se Tomio Okamura stal prezidentem České republiky.

Vít Hassan

 

Tento článek vyšel též na: http://www.romea.cz/ –

 

Diskuse pod tímto článkem se řídí dle kodexu blogera.