Církevní restituce jsou obyčenou zlodějnou, ve které tyran dostane majetek utýraných

Církevní restituce nejsou vlastizradou. Jsou obyčejnou zlodějnou za bílého dne, kdy na památku bitvy na Bílé hoře poslanci přehlasovali senátní veto. Je to den vítězství služebníků novodobé obchodní značky zabývající se pouhým hromaděním majetků. Nakradený majetek nyní půjde do rukou delikventa. Ano, nemusí se nám to líbit, ale církev je delikventem majícím na krku miliony mrtvých a týraných. Nečistě nabyté majetky se staly alfou a omegou církevních nároků. Stačí církevní dobrovzdání, to jediné opravňuje a zlegalizuje choutky církevních představitelů na velmi zajímavé pozemky, zachovalé budovy nebo skvěle hospodařící usedlosti. 

Křivdy způsobené komunisty nyní poslouží jako prostěradlo. Prostěradlo, přes které není ani náhodou vidět. Za neprůhlednou oponu se umístní všechno, co by mohlo té církvi patřit. Sáhne se daleko předaleko za rok 1948. V celé věci je tak obrovský povyk a totální chaos, že si nikdo ani v nejmenším nevšimne, že ten lán lesů, polí a luk nepatřil před gottwaldovským pučem církvi. Církev bez důkazů prohlásí přesný opak, protože poslanci pokryjí případné nesrovnalosti. Pandořina skříňka byla otevřena. Jedna restituce otevře restituce další. Hranice neprolomitelnosti roku 1948 je v církevních restitucích pouhým detailem, který nemusí vůbec nic znamenat. Nečas sice prezidentovi garantoval ono neprolomení klíčového data, ale skutečnost může být totálně jiná.

Podle zákona 142/1947 Sb. mohlo být katolické církvi zabráno do 25. února 1948 a přibližně 80 000 hektarů zemědělské a lesní půdy. Tento zábor je zanesen v katastrálních knihách, zároveň však majitelem těchto zabraných pozemků zůstává katolická církev nebo nějaká její právnická osoba. Je tu tedy majetek, který je na katastru církvi odebraný, přesto tento majetek po právní hantýrce patří církvi. Dnešní prolomení církevních restitucí umožní přezkoumání nedokončených správních řízení podle dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Teoreticky by se tak mohl navracet majetek  náležející církvi ve velmi dávné historii.

Slova o neprolomitelnosti církevních restitucí a roku 1948 jsou pouhými rétorickými cvičeními. Poslanci dnes prolomili dveře k tichému prolomení restituční hranice 25. února 1948. By teoreticky mohly otevřít cestu k restituci šlechtických majetků. Kolaboranti spolupracující s nacisty by se tak mohli dostat k zabavenému majetku. Šlechtici se totiž mohou před soudy domáhat rovnosti před zákonem. Proč formou zákona má církev výjimečné postavení a šlechtici nikoliv? Ústava České republiky garantuje rovnost před zákonem a církevní restituce tedy v tomto případě tuto rovnost narušují. Pokud by se šlechtici skutečně u soudů dožadovali rovnosti před soudem a vyhráli by tento spor, otevřela by se cesta k restitucím všech majetků zabavených v letech 1945-1948.

Největším církevním restituentem je římskokatolická církev.Veškerý majetek předaný církvi, je majetkem předaným Vatikánu. 4 % území České republiky  bude předáno jinému státu. Levicové strany tvrdí, že  díky církevním restitucím dojde také ke zvýšení veřejného dluhu o 1,5 % HDP.  Pokud chceme o církevních restitucích hovořit objektivně bez politického koloritu, je nutné dodat, že si levice u skrytého veřejného dluhu tak trošku hojí své politické ambice. U zvýšeného veřejného dluhu není viníkem pouze Petr Nečas ani jeho vláda. Skrytý veřejný dluh vzniká v době, ve které došlo ke škodě. Tedy jinými slovy, skrytý veřejný dluh vznikne v době, kdy by se měl zaplatit. Zvýšení veřejného dluhu o 1,5 % HDP. je tak zaviněno také vládami předchozími. Skrytý veřejný dluh svoji časovou hodnotu, která roste úměrně době, po kterou není dluh splácen a po kterou vznikají “škody” postiženým církvím. Církevní restituce samy od sebe představují zvýšení veřejného dluhu. Pokud by restituce prováděla ČSSD, dopustila by se také zvýšeného veřejného dluhu.

Církevní restituce jako takové handlují  majetkem podivné povahy. Jací jsou služebníci Kristova učení? Najednou volají po majetcích. Připravují dokonce se získaným majetkem hospodařit na akciovém trhu. Nečasova vláda zahájila obchod s neštěstím. Majetky utýraných poputují zpět jejich vrahům. Osudy inkvizicí povražděných lidí budou opět spojeni s bývalými inkvizitory. Sociální demokracie se rozhodla podat na církevní restituce ústavní stížnost. Obsahem ústavní stížnosti je nerovnost zacházení s restituenty. V předchozích restitucích nebyla vyplácena finanční náhrada, kdežto nyní je vyplácena. Navíc majetkové narovnání s církvemi nebylo po senátním vetu projednané na nejbližší možné schůzi Poslanecké sněmovny.

Církevní restituce jsou výsledkem dlouhodobého snažení církve. Mniši byli nahrazeni byznysmeny s křížkem na krku. Kolárek a černé roucho znamenají právo na lež. V každém těžkém období církev zkoušela získávat majetky, které jim byly odebrány majetkovými a půdními konfiskáty. Pánové a dámy s Kristem v mysli a peněženkou v srdci si sedli a jen tak nad bílým stolem rozprostřeli své prstíky nad mapou České republiky. Možná jako novodobí válečníci finanční kruciáty zahájili nová tažení s procírkevně naladěným Klausem, TOPkou a ODS. Římskokatolická církev se stane druhým nejbohatším subjektem v České republice. Opět se nacházíme v období, kdy církev mamoní majetky, aby opět zapomínala na své ovečky potácející se v bídě a zmaru. Najednou celá klaka církevních zástupců přemýšlí co s tak obrovským majetkem bude dělat.