Demonstranti se sejdou u koně, kde se sejde národ a budoucnost státu?

Demonstranti se sejdou u koně, kde se sejde národ a budoucnost státu? Možná tam, kam dávno směřuje. Do podivných vod, ve kterých ten pověstný národ ztrácí hypotetického ochránce. Beránci se žraločími skutky jsou jako starý plot přetíráni do andělských barev. Sociálními demokraty a prohnilými odbory podporované protivládní skupiny nevážící si lidských práv a kulturních hodnot demokratického světa zahájí prapodivnou reminiscenci na prastarý sedmnáctý listopad. Sociální sítě jsou doslova bombardované napůl satirickými vzkazky o novém pádu vlády. Jakoby snad odborářské hnutí českých odborů přimělo nejednotný lid k nějaké protiakci ochraňující základní hodnoty spořádané společnosti.

Koncese sedmnáctého listopadu je jako nějaké lego poskládá do nové podoby, kde se rudý nepřítel přemění v nepřítele modrého. Jako bychom sledovali pokračování neúspěšné tragikomedie, ve které se hlavní herci přemění v ideologické spojence nespokojených. Touha po revoluci napomáhá extrémismu, který se po řeckém vzoru dostává do celé společnosti.  Rudí, stejně tak i ti oranžoví, právě díky vládním atakům ucítili jako hladoví supi v dálce páchnoucí mrtvolku prohnívající pravicové nestvůrky. Celou dobu ji živili, venčili po pražských ulicích, aby následně svého společníka podřízli na chystané bakchanálii.

Demonstranti se sejdou pod koněm, aby tak jako řada jiných, posloužili médiím k celonárodnímu pobavení. Strhávání vlády, ukončení nečasí a následná změna se bohužel ani omylem nekoná. Tam, kde samotní představitelé vyznávají  nelidské hodnoty, tam nemůže dojít ke změně. Protivládní skupiny obsahují mnoho extrémistických názorů. Ty by nebyly ani tak významné, kdyby tyto názory byly vedením korigovány a odstraňovány. Lidé podporující Farageho, Wilderse, Okamuru nebo Bobošíkovou budou také demonstrovat za práva těch státem utlačovaných. Občanská hnutí, která nechají své členy a sympatizanty šířit nacionalistický obsah, včetně neonacistických videí WhiteMedia, vystoupí před médii jako jedni z ochránců české demokracie. Radikálně vyhlížející protivládní letky neschopné jakékoli redukce radikality poslouží k něčemu, o čem nemají ani ponětí.

Skupinka nacionálních hovad tolerovaná vedením, získává v protivládních uskupeních stále větší moc a prostor. Ukřičená nesmyslnost přímo nebo nepřímo podporovaná šéfy protivládních snažení, strhává jakékoli dobré skutky všech ostatních. Infiltrace z levicových stran a odborů pouze oslabují nezávislé snažení protivládních aktivistů. O čem bude takové demonstrování?  A co má být výsledkem sedmnáctého listopadu? Na jedné protivládní skupince se dohadovali o tom, kdo z odborářů vystoupí pod tím tolik opěvovaný koněm. Bude to Zavadil, bude to jiný odborář?

Opět se tu rozjíždí akce my a oni. Oni něco začínají a organizují, aby na předem stanoveném místě svezli všechny pozvané. Takový malý zájezd, na terém hvězdy odborářského, nikoli občanského nebe, pronesou své oblíbené proslovy, nad kterými všichni přítomní budou plesat s neskutečnou radostí. Jaký je rozdíl mezi podobnými akcemi třeba ve Francii nebo Řecku? Tam se jedná o spontánní záležitost, ve které vystupují lidé spolu s odbory. Lidé projevují svou ochotu a spontánnost, které se musí podřídit každý odborář. Tady v tom českém prostředí je všechno naopak. Odboráři jsou bossové s miliony na účtech, vytvářející personální unii se sociálními demokraty. Spoluarchitekti současného stavu jsou zároveň bojovníky za národní blaho. Spoluarchitekti si pomocí odborů vytvářejí peřinku pro budoucí vládnutí. Protivládní skupinky jsou de facto zneužívány k politickému prospěchu sociálních demokratů.

Z mixu extrémismu, nacionalismu a nahrávání politické straně, nemůže vzniknout nic pozitivního. Nemůže vzniknout nic celonárodního.