Diskriminace Romů je absolutně nepřípustná a musí okamžitě skončit

Nejdiskriminovanější minoritou v Evropské unii jsou Romové, hovoří o tom zpráva Agentury Evropské unie pro základní lidská práva. Je nehorázné, jak  se ve dvacátém prvním století zachází s lidmi. V České republice se s diskriminací setkalo přes 60 % Romů. Všechny státy Unie mají povinnost pečovat o své obyvatele, přesto na dodržování stejných práv ani v nejmenším nedohlížejí. Podívejme se na Nečase, ten raději totálně rozvrátil všechny integrační programy, aby následně dělal hrdinu při prosazování nic neřešících pravidel represe zejména na severu Čech. S nadcházejícím politickým populismem přichází rasismus a neúcta k lidským právům. Proč v celé Evropě dochází k tak masové diskriminaci Romů? Aktivní politika České republiky vůči Romům je naprosto nedostatečná.  Žijeme ve státě, kde neexistuje zákon o sociálním bydlení. Dochází tak ke kšeftům s lidským neštěstím, na kterém se napakují asociální podnikatelé s někdy ještě asociálnějšími samosprávami měst. 

Kšeftování s lidským neštěstím, kšeftování s lidskými osudy, neúcta k životu…..to všechno se podepisuje na současném stavu. Romové jsou v Evropě od 12. století, po celou dobu byli pronásledováni. Jen si vzpomeňme na pronásledování Romů v české historii. Na každoroční pogromy, kdy zabít cikána bylo kratochvílí. Jak odporná je tato část naší historie. Československo a posléze Česká republika ani v nejmenším nezvládá politiku integrace Romů do majoritní společnosti. Jenže tohle není chyba Romů, to je chyba majority, to je chyba Československa a následně České republiky.

Těžko se můžete někam integrovat, když k následné integraci nemáte náležité podmínky. Dostat se z ghett, dostat se do jiného prostředí, to je velmi složité a v mnoha případech téměř nemožné. K takovému přechodu slouží různé programy občanských iniciativ a sdružení, které byly touto vládou najednou přiškrceny a musely svou činnost zmírnit nebo zastavit. Hloupí náckové z Vandasova spolku pošuků rádi ženou Romy do práce, i když sami nikdy nepracovali. Jenže kde mají Romové vzít práci, když nemají možnost vzdělání, když nemají možnost sehnání práce? Proto také přes 80 % Romů žije v domácnostech ohrožených chudobou. Přes všechno čeští Romové patří k těm nejpracovitějším Romům v Evropské unii. Pracují mnohem víc, než ti mladíci v kanadách, bombrech a slámou v mozcích.

Segregace romských dětí ve vzdělávacím systému je nepřijatelná. Česká republika nesmí třídit děti podle toho jaké jsou nebo nejsou rasy. Romské děti mají plné právo navštěvovat stejná školská zařízení jako děti majoritních obyvatel. Na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva je Česká republika povinna od roku 2007 přijmout taková opatření, která by zamezila segregaci romských dětí na školách. Ačkoli rozsudek existuje a ČR je povinna se mu podřídit, dodnes inkluzivní vzdělání prakticky neexistuje.

Přidělování romských dětí do praktických škol(dříve speciálních škol) se děje podle mezinárodního soudu nezákonně. Proč nezákonnost nevadí vrcholným představitelům státu? Nečasův kabinet má ve své vládní strategii pořádný zmatek. Ostatně na to ukazují nejen české nevládní organizace, ale i samotná Evropská unie a její mezinárodní instituce. Amnesty International ve své výroční zprávě po právu poukazuje na hrubý nedostatek v implementaci antidiskriminačních postupů proti segregaci romských dětí. Tento stát má totiž dvě strategie boje proti diskriminaci: “Národní akční plán inkluzivního vzdělávání a Strategii boje proti sociálnímu vyloučení” Tyto dva plány se sami tlučou a ve výsledku poté nikdo neví, jaký plán platí a jaký ne. Česká republika dostává od Evropské unie dotace na podporu inkluzivího vzdělávání.

V České republice podle odhadů žije na 150 000 – 300 000 Romů. Což v procentuální míře představuje zhruba 1,6 % – 3 % z celkového počtu obyvatelstva ČR. Praxe aplikovaná na romských dětech je bezesporu diskriminací dětí a je nezákonná. Děti směřující do praktických škol dostávají políček do celého života. Vzdělání získané na praktických školách omezuje takové děti v dalším případném vzdělání. Dokonce je omezuje i v pozdější volbě zaměstnání.  Segregace romských dětí je velmi špatná a neprospívá ani většinové společnosti. Stát by měl zavést předškolní přípravky i na klasických základních školách, mělo by dojít k odstranění rasistických chování ředitelů škol, nedostatek financí na asistenty pedagogů by měl být vyřešen. Tímto nedostatkem asistentů trpí i zdravotně postižené děti. Je to velmi vážný problém.  Tento stát musí například ve vzdělávacím systému mnohé změnit, jinak nedojde k nápravě a bude docházet k otevřenému rasismu, což si Česká republika a její lid vůbec nezaslouží.

Diskriminace není jen o vzdělání a následném nesehnání práce. Je to o celkovém přístupu společnosti k minoritám. Být Romem není ostudou. Přesto se policajti k romským spoluobčanům chovají podřadně. Náckové přepadnou Roma, je zavolaná policie a policie jako prvního viní napadeného Roma, místo aby se zabývala nácky. Policie nevěří napadenému Romovi, ale agresorovi. Takových případů je hodně. Zpráva BIS kdysi upozorňovala na zvyšující se počet pravicových radikálů v bezpečnostních složkách. Tento trend zcela jistě pokračuje. Policajti mající v oblibě hnědé ideologie o nadřazenosti tak najednou přistupují k případům rasových útoků. Jak takové vyšetřování dopadne? Skončí špatně.

Do restaurace není vpuštěný Rom a přivolaná policie jen pokrčí rameny a nic se neděje. Tento stát není schopen poskytnout stejnou právní ochranu všem občanům rovnocenně a nezaujatě. Situace Romů v celé Evropské unii je velmi špatná. Pouze 45 procent bytů patřících Romům obsahuje vlastní kuchyň, záchod, koupelnu nebo elektřinu. V průměru zhruba 40 procent Romů v EU žije v domácnosti, v níž v posledním měsíci šel alespoň jeden člověk spát hladový kvůli nedostatku jídla. V Rumunsku nebo Řecku to dokonce bylo 60 procent, zatímco v Česku zhruba 30 procent..

Stále více států Evropy sahá k rasistickým způsobům řešení nakládání s romskou minoritou. Viz. například Sarkozy a jeho násilný odsun Romů z Francie.  Tento násilný odsun tisíců Romů vyvolal velmi silný odpor. 18 nezávislých expertů z výboru OSN vyzvalo francouzskou vládu, aby se snažila největší etnickou menšinu v EU integrovat. Zděšení nad vynucenými odsuny projevil také Vatikán. Jednání francouzského prezidenta Sarkozyho bylo odporné, nejenže stálo francouzské daňové poplatníky spoustu peněz, navíc byla celá repatriace Romů protizákonná a nemorální.

Evropská unie by měla být garantem dodržování lidských práv. Bohužel tímto garantem není ani v nemenším. Statistická čísla vypovídající o diskriminaci Romů jsou hrozná: v průměru 1 ze 4 Romů v EU byl obětí rasově motivovaného trestného činu, v průměru 1 ze 3 Romů byl v předchozích dvanácti měsících zastaven policií, přičemž každý druhý uvedl, že si myslel, že byl zastaven výhradně proto, že je Rom.

Diskriminace Romů je v celoevropském měřítku neblahým jevem zahrnujícím celé spektrum společnosti. Jedná se zejména o diskriminaci: při hledání práce, na pracovišti,  při hledání domu nebo bytu k pronajmutí či zakoupení. Velmi nebezpečná je také diskriminace ze strany pracovníků zdravotní péče. 32 % českých Romů se stane obětí diskriminace při hledání práce. Když Rom zavolá potenciálnímu zaměstnavateli, práce existuje. Když romský žadatel o práci dorazí na budoucí pracoviště, je následně odmítnutý  a dříve volné pracovní místo je najednou jako zázrakem obsazené někým jiným.

Diskriminace a její oznámení, to je další problém, se kterým si neví rady nejen naše republika, ale také celá Evropa. Oběti diskriminace často ani nenahlásí, že byly oběťmi nějakého diskriminačního jednání. Je to logické. Ze statistik vyplývá, že přes 78 % ohlášených diskriminačních jednání policii nebo zodpovědnému úřadu, představuje zbytečnou snahu. 78 % oznámených případů vůči diskriminaci Romů skončí v koši. Oběti diskriminace se tak nedočkají pomoci. 39 % ohlašovatelů diskriminace se poté stává oběťmi msty ze strany pachatelů diskriminačního jednání.

Z celoevropského měřítka pouze 22 % oznámení je nějakým způsobem řešeno. To je velmi smutné číslo. Oznámit diskriminaci se vůbec nevyplatí. Je to stav, kdy 4 lidé z 10 za své nahlášení diskriminace napadeni, nebo se stanou oběťmi vyhrůžek násilím. Tohle je ta Evropská unie? Jednotlivé státy musejí ochraňovat lidská práva. Statistiky ukazují na neblahý stav evropské společnosti. Proto také 76 % obětí diskriminace nikdy policii nebo úřadům neohlásí, že se staly oběťmi diskriminačního jednání.  Romové vědí, že by případným ohlášením ničeho nedosáhli.

34 % Romů je v České republice bezdůvodně policií vyšetřováno a následně kriminalizováno. Na základě rasismu a rasistického pojetí světa je 34 % českých Romů jen kvůli svému původu vyšetřováno policií, aby následně po velkém kolečku trestního šetření byli v tichosti propuštěni. Toho zneužívají například média, která mile rádi točí pořady a reportáže plné násilí těch “nepřizpůsobivých”. V médiích označí toho a toho Roma za viníka trestného činu, aby následně pomlčela o jeho nevině.

Rasismus a následná diskriminace musí zmizet. V Evropě nesmí platit rasismus, v Evropě nesmí být kdokoli diskriminován. Je toho hodně co je třeba napravit. Chyba rozhodně není na straně Romů. Chyba je zde na straně státu, na straně politiků, na straně společnosti.