Izrael zřizuje u egyptských hranic v rozporu s mezinárodním právem vězení pro uprchlíky

Izrael v rozporu s mezinárodním právem trestá uprchlíky. Na přání premiéra Benjamina Netanjahua dochází ke zřizování speciálních věznic určených především pro africké uprchlíky, kteří se zcela naivně domnívali, že v rasistickém Izraeli naleznou pocit bezpečí a jistoty. Těžce zkoušení lidé mající za sebou často otřesné zážitky, tak budou zcela protizákonně internováni do pouštních vězení. Podle nového imigračního zákona lze každého uprchlíka zadržet bez možnosti soudů a odvolání ve vězení, a to maximálně na dobu tří let. Tři roky budou imigranti zadržovaní jako nějací zločinci uprostřed nehostinné pouště. 

Těžké osudy a touha po zajištění jídla, pití a klidného prostředí, vyhnala mnoho Eritrejců a Súdánců na nejistou cestu do Izraele. Přechod přes Sinajský poloostrov je pro uprchlíky velmi nebezpečný. Je všeobecně známé, že jsou v této destinaci uprchlíci unášeni, znásilňováni, zabíjeni a dokonce je za uprchlíky požadované výkupné. Proto pro mnoho uprchlíků cesta za lepším prostředím končí nešťastným příběhem právě na Sinajském poloostrově.

V Izraeli podle statistik izraelského ministerstva vnitra žije na 60 000 afrických uprchlíků. Jedná se především o migranty z Jižního Súdánu, Pobřeží Slonoviny, Ghany, Etiopie a Eritreje. Netanjahuova vláda zahájila politiku plnou rasismu. Její politici v médiích přiživují extrémní skupiny bojující proti přistěhovalcům. Na Facebooku vznikají skupiny urážející imigranty v Izraeli. 6.6.2012 je dokonce na webových stránkách strany Šas uveřejněn otevřený dopis, ve kterém se hovoří o súdánských imigrantech jako o časované bombě násilí, loupeží. Najednou má podle tohoto dopisu docházet asimilací Súdánců a Izraelců k rozvracení rodin, manželství atd.

23. květen 2012 se stává v Tel Avivu novou křišťálovou nocí. Po politickém nabádání ministra vnitra tak v tento den vzniká řada pochodů a demonstrací namířených proti Súdáncům. Hysterický dav zahájil útoky na obchody Afričanů, začal rozbíjet auta Afričanů, a to dokonce i tehdy, když v těchto autech byli lidé. Súdánci byli napadeni, zbiti, auta a krámky byly zapalovány loučemi a zápalnými lahvemi. Útočníky byli lidé z chudinských čtvrtí. Tito lidé však útočili na pokyn z nejvyšších vládních míst.

Na příkaz Netanjahua má dojít k nucené deportaci 25 000 afrických uprchlíků do země jejich původu. Mnoho z těchto uprchlíků jsou uprchlíci, kterým by v jejich zemi hrozila smrt, někteří jsou ekonomičtí uprchlíci. Izrael změnou imigračního zákona také dovoluje v některých případech zadržování uprchlíků po neomezenou dobu. Zákon také zavádí nový trestný čin “infiltrace”. Zadržení imigrantů spadá pod správní řízení, a tak zadržení nemají právo na právního zástupce, nemají právo na odvolání. Zadržený utečenec tak nemůže právně napadnout své věznění.

Za této situace Izrael zřizuje uprostřed pouště nové věznice. Jedna z nich se nachází v blízkosti egyptské hranice v oblasti Ketsiot. V této oblasti mají po dokončení stát celkem čtyři velká zařízení určena především africkým uprchlíkům.  Čtyři věznice by měly pojmout až 16 000 vězňů, kteří se ničeho nedopustili. Zadržování afrických utečenců je z pohledu mezinárodního práva nezákonné. Je stejně nezákonné jako je zadržování Palestinců v izraelských věznicích na izraelském území. Izrael podepsal v roce 1951 Úmluvu o uprchlících, přesto všechno Izrael nepřezkoumává žádosti o azyl. Přesto všechno Izrael neposkytuje uprchlíkům pobytová práva. Vláda po následném mezinárodním tlaku dala Súdáncům a Eritrejcům speciální statut zabraňující jejich deportaci, doposud však tě,to lidem nedovoluje pracovat a nedovoluje jim podílet se na využívání izraelského sociálního zajištění.

Přistěhovalci tak žijí ve velmi nuzných podmínkách. Netanjahu opět využívá daní svých občanů k nezákonným praktikám. Oblast Ketsiot patří mezi nejodlehlejší oblastí Izraele. Je to pouštní oblast jižně od Gazy poblíž izraelsko-egyptské hranice. Teploty zde na slunci překračují i sto stupňů Celsia. Do vězení Ketsiot bylo převezeno na 800 afrických uprchlíků. Opět protizákonně je v Ketsiot zadržováno na 500 palestinských vězňů. Ti totiž nesmějí být podle mezinárodního práva zadržováni jinde než na území Palestiny. Jakékoli zadržování Palestinců mimo toto území je protizákonné. Vedle Ketsiot Izrael postavil nové zařízení Saharonim, které je v činnosti několik let. Přes silnici se staví další věznice Sadot.

Pár kilometrů od věznice Sadot se nachází žiletkovým plotem ohrazené místo plné zelenkavých stanů. V těchto stanech žije na 2000 – 4000 lidí. Nachal Raviv, jak se stanové vězení jmenuje, nevyhovuje podle mezinárodních pozorovatelů k přebývání lidí. Na místě panují obrovské teploty a lidé žijí v nelidských podmínkách. Rozestavěné vězení Sadot je připravené pojmout až 8000 lidí. Izrael zde bude zadržovat lidi, kteří se ničeho nedopustili. Sadot je vězení složené z mobilních buněk. Ve věznici Saharonim je dnes zadržováno přes 1700 žadatelů o azyl. Maximální kapacita Saharonimu je až 3000 lidí.

Za ostnatými dráty se snipery na hlídkových věžích, tak může vypadat život dětí afrických uprchlíků. Taková představa je doslova srdcervoucí. Každý, kdo překročí hranice Izraele, bude ihned zatčen a poslán do jednoho z nově postavených  vězeňských zařízení. Politika zatčení není doposud jasná, a tak si úřady vykládají svou povinnost po svém. Nevinní místo pomoci dostanou uvěznění, ve kterém bude těžké získat jakoukoli zdravotní péči. Příliv nových uprchlíků do Izraele se mnohonásobně zmenšil. To je způsobeno především drátěným plotem, který izraelská strana postavila. Zároveň vojáci IDF operují na egyptské straně hranice a rovnou případné uprchlíky nemilosrdně posílají zpět. Tímto činem Izrael porušuje územní integritu Egypta. Mnoho uprchlíků tak vinou izraelských vojáků zemře, protože nejsou schopni návratu. Jejich těla jsou dehydrovaná a zesláblá.

Izrael v oblasti Ketsiot zřizuje v rozporu s mezinárodním právem vězení pro uprchlíky. Izrael také pomocí svých vojáků odmítá pomoci lidem v neštěstí. Takto se chová kulturní a demokratická země? Ne nadarmo je Izrael mezinárodně uznaný jako stát uplatňující pravidla apartheidu.