Okamura ze hry o Hrad vypadává. Dovolí mu morálka bojovat za podpisy fiktivních lidí?

Populista a obhájce neonacistické myšlenky vystěhování romského obyvatelstva z České republiky končí ve svém prezidentském angažmá. Kdepak jsou ty davy lidí, tolik požadujících Okamurovo zapojení do nejvyšších pater české politiky? 26 000 hlasů z  prezidentské petice bylo Ministerstvem vnitra po následné kontrole pravosti prohlášeno za neplatné. Tomio Okamuru nikdo řídit nebude, no on ani nemusí, protože odhodlaný Okamura naštěstí žádným prezidentem. nebude. Novopečenému senátorovi prakticky o nic nejde. Má své jisté. Prezidentské hrátky byly cílem celého senátorského snažení. K prezidentským hrátkám měli být zneužiti voliči senátorských voleb. Jak se zdá, nicotné, ruce svazující místečko senátora, bude jedinou náplastí na bolavou dušičku odhodlaného blogera a ještě méně odhodlanějšího zástupce lidu. 

Tajemná jízdárna ukáže, jak moc vážně myslel populární bloger a podnikatel svá košilatě zabarvená prohlášení. Voliči Zlína a přilehlého okolí posloužili jako červený praporek, kterým Tomio může kdykoli zamávat v případě potřeby. Pohádka o lidové podpoře možná nebude až tak moc pravdivou, jak se na první pohled může zdát. To se to sbírají hlasy, když vedle podpisů chyběla adresa s patřičným jménem. Všichni vyřazení kandidáti se tváří jako umučená sebranka tří statečných. Média se do jisté míry ani nezajímají o politické svědomí prezidentských kandidátů, a tak tu začíná další hra na neskonalé trpitele.

Co na tom, že údaje na peticích nebyly úplné. Co na tom, že dokonce mnoho jmen bylo oživlými neexistencemi toulajícími se v představách budoucích prezidentů. Několik podepsaných lidí neexistuje a veškerá vina nepadá na vrub slovutných kandidátů. Veškerá vina padá na hlavu lidí z podpůrného týmu. Těch dobrovolníků, kteří často zdarma brouzdali českými, moravskými a slezskými ulicemi pro kousek občanského souhlasu. Dříve opěvovaní, jsou nyní proklínanými. Ať je tomu jak chce, prezidentský kandidát má konečnou zodpovědnost a pouze on je zodpovědný alespoň z morálního hlediska za veškeré problémy a nejasnosti kolem prezidentské kandidatury. Jak je vidět, dokonce ani Tomio Okamura nepatří mezi vysoce morální jedince a hraje společenskou hru, proti které tolikrát ve svých idnesovských postulátech vystupoval.

Prezidentské volby budou nejspíš ve znamení soudních tahanic, ve kterých budou jednotliví lidé bez existence očišťováni a vydáváni za naprosto seriozní statistické jednotky. 35 750, to je to číslo, které pro Okamuru znamená zcela jistě zaslouženou stopku. Trojice vyřazených kandidátů (Okamura, Bobošíková a Dlouhý)  se může do dvou dnů odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu, který má rozhodnout do 13. prosince. Následně se může celé prezidentské volení ještě více zkomplikovat, a to na půdě Ústavního soudu. Jednotliví neúspěšní kandidáti dnes předvedli mnohdy emotivně laděné mediální přestřelky, ve kterých ublíženými nebyli možná podvedení občané České republiky. Zde v tento okamžik byli těmi chudáčky s bebíčky na pofoukání tři veřejně známé osobnosti českého veřejného života. V moderní České republice je možné prakticky cokoliv.

Špatný prováděcí zákon prezidentské volby již od samého začátku poukazoval na možnou ostudu. Na ostudu, ve které se podivné hlasy prezidentských petic nestanou mementem odsouzení hodných činů. Tyto hlasy se stanou nástrojem, pověstnou zbraní, pomocí které je možné zvrátit celý stav ke kandidátskému prospěchu. Občané bájného Kocourkova by nám mohli závidět naši prezidentskou volbu. Nesvobodu obhajující populisté budou s největší pravděpodobností bojovat u soudu o očištění nevěrohodných hlasů.

Ministerstvo pověřilo ověřováním podpisů na peticích soukromou firmu, která pravdivost údajů porovnávala s daty z evidence obyvatel a základních registrů. Rovnou byly vyloučeny ty podpisy, u nichž nebyly správně vyplněny všechny potřebné údaje( chybělo jméno, adresa, datum narození nebo dokonce samotný podpis). Následně byla u každého z kandidátů namátkově, na náhodně vybraném vzorku 8 500 podporovatelů ověřena správnost údajů (zjišťovalo se na základě údajů z evidence obyvatel a základních registrů, zda dotyčná osoba žije, zda je občanem České republiky, či zda je plnoletá nebo právně způsobilá). Jestliže chybovost v prvním vzorku 8500 podpisů překročila tři procenta, proces ověřování se zopakoval na dalším vzorku čítajícím opět 8500 podpisů. Již zkontrolovaní lidé však byli z druhého kola vyloučeni. Nakonec úředníci chybné hlasy z dvojí kontroly sečetli a škrtli je. Okamura, Bobošíková a Dlouhý tak díky chybným podpisům klesli pod padesátitisícovou hranici volitelnosti  a ze hry o Pražský hrad totálně vypadávají.

Že tu není ochrana rovných podmínek všech prezidentských kandidátů? Ano není. Ale o tom věděli všichni kandidáti na prezidentskou funkci. To v žádném případě neomlouvá ani jednoho z vyhozených kandidátů. Jak je možné, že Okamurovi dali podpis také fiktivní lidé? Neexistující, nikdy nežijící podepsali kandidaturu Tomia Okamury. Proč se média neptají novopečeného senátora, kde vzal takto nasbírané podpisy? Prezidentský kandidát, tedy i Tomio Okamura, přebírá morální zodpovědnost za zpackané podpisy nikdy neexistujících lidí. Všude jinde by se podobný kandidát s hanbou potácel, pouze u nás je takový člověk považován za obyčejnou oběť špatně sestaveného prováděcího zákona o prezidentských volbách.

Tomio Okamura by z morálního hlediska neměl podávat žádnou žalobu. Některé z vyřazených podpisů jsou podpisy fiktivních lidí. Zde je jedno, jestli výběr 8500 náhodných podpisů byl takový nebo makový. Z morálního hlediska je důležité, že vůbec na petici takové podpisy existovaly. Pokud Tomio Okamura podá žalobu na rozhodnutí Ministerstva vnitra, vyvolá tak spekulace, že spoléhal na neodhalitelnost podpisů fiktivních občanů České republiky.

Na druhou stranu, mohl Okamura předpokládat fiktivnost podpisů? Žádný zákon nedovoluje prezidentským kandidátům kontrolovat totožnost podporovatelů, ti mohou ale nemusejí svou totožnost prokázat občanským průkazem. Na druhou stranu, to nemůže udělat nikdo z organizátorů jakékoli petice. Navíc Okamura che být nejvyšším ústavním činitelem v zemi, a tak na tohoto člověka nemůžeme nahlížet jako na běžného občana. Na politika je nutné klást mnohem vyšší morální nároky. Tady se nejedná o petici z horní dolní. Je to petice na prezidenta a zde musí být vše posuzováno vyšším morálním měřítkem.

Na Západě by se média ptala: “bude prezident prokazující se fiktivními podporovateli kvalitním prezidentem?” Zde uprostřed Evropy prozatím žádné podobné otázky nepadají. Naše politická kultura je blízká bodu nula a podle toho nejspíš budou jednat Okamura, Bobošíková i Dlouhý. Na Západě jinak nevolení se tak budou u soudů domáhat své volitelnosti.  Prováděcí zákon popisující volby prezidenta nepočítá se stížností u Ústavního soudu, a tak možná Česá republika bude určitý čas bez prezidenta republiky. Možná že bychom se měli zamyslet, jestli prezidenta tahle země vůbec potřebuje.