Pane Foldyno, co zakrýváte požadovanými barikádami? Je to spolupráce ČSSD s pravicí?

Politik vyzývá k barikádám, hraje si na podivného revolucionáře, snad aby přilákal další méně přemýšlející  spoluobčany. Má přeci právo být radikální a snad proto vyzývá k revolučním hnutím. Sociální demokracie zaspala, a tak se pomocí svých řečníků snaží vehementně vyvoláním kontroverze dostat do té nejmenší mysli každého občana České republiky. Co se snaží radikálně vystupující politik zakrývat? Jsou to chyby ve vlastních řadách? Úkolem dnešních politiků není vyzývat k barikádám. Úkolem dnešních politiků je připravovat a hledat taková řešení, která jsou celospolečensky přijatelná. Poslanec Foldyna na konferenci ČSSD svým zvoláním doznává, že sociální demokracie a levice selhala a nyní selhání partaje je zakrývané hypotetickými barikádami prosrbsky vystupujícího poslance. Takhle se dělá levicová politika? Ne, takhle se dělá především populismus.

Společnost se vlivem neschopnosti Nečasova kabinetu stále více radikalizuje, a tak se sáhne k demagogii. Použije se leninovský styl politiky, ve kterém je cokoli demokratického naprosto zbytečné. Odstraní se politika jenom proto, aby se odstínila spoluchyba levice, která k celému problému přispěla svým rovným dílem. Demokratický politik demokratické Sněmovny vyvolává k nedemokratickým aktivitám. Tam za kamerami, se určitě na radikální vystoupení podívá mnoho příznivců protivládních skupinek. Tito lidé se určitě nebudou zabývat politickými detaily. Pan poslanec Foldyna je politik, který snadno sahá k extrémním variantám všech možných řešení. Hraje na jednodušší politiku, protože si myslí, že tím získá davy.

Nikoho z nadšenců protivládních aktivit zcela jistě nenapadne co všechno se skrývá za šedivými stohy zákonů. Co všechno se skrývá za jednáními v politických kuloárech. Ti rádoby aktivisté stejně nesledují politickou minulost všech státem financovaných zástupců lidu. Tady se můžou bez problémů hrát pimprlová divadélka na nereálnou politiku. Dění ve světě se obvykle dělá na základě reálných hodnot. Levice jako opozice vede odbojné, skoro revoluční řeči, aby později ve vládě zapomněla na všechno, co kdy slíbila a řekla.  Odbojné řeči dělají vítězství ve volbách, ale nemohou být používané v praktické politice.

Ideologie je ideologií a nikdy nemůže být skutečností. Pan poslanec Foldyna dobře ví, že si hraje na populistu. Je to stejné, jako když na severu Čech vystupoval na pódiu severočeského města a dřímal nad neochotou vedení města ochránit pracující občany městečka. Církevní restituce jsou hnus a neměly by nikdy být řešeny takovým způsobem, jaký byl poslanci nakonec odsouhlasen. Levicoví poslanci odešli ze sálu, snad aby dali najevo  televizním divákům jak moc nesouhlasí s řešením vládní koalice. Jenže problém církevních restitucí tady je po dobu několika let a ČSSD za současný stav nese také svůj kousek zodpovědnosti.

Podáním demise Nečasovy vlády se téměř nic neřeší protože v české politice nejsou reálné strany nebo uskupení, která by počítala s řešením vhodným pro občany České republiky. Česká strana sociálně demokratická se oddaluje od lidí a přibližuje se k pravicové politice. Poctivou politiku nedělá ani ČSSD v Ústeckém kraji. Tam Vaňhová po celou dobu ukázala, co skutečně umí oranžová strana na krajském zastupitelstvu. Severočeský kraj se právě díky snažení Vaňhové, jejího týmu a spolupracující ODS dostal do hledáčku novinářů jako nové Palermo.

Lidé by měli sledovat politiku. Měli by se zabývat především minulostí politiků. Důležité je co politik udělal v minulosti a ne to, co skutečně slibuje. Jedno přísloví říká, že extrémismus volí jednoduchý emočně hloupý člověk. Všímavý čtenář obratem zjistí k jaké řadě který politik patří. Leninské proslovy tolik se podobající slovům bolševíků ruské revoluce nic neřeší. Takový Lenin v roce 1917 volal k vládě lidu, která nepotřebuje demokracii. Jenže ona ta vláda lidu to je mantra zakrývající zejména diktaturu. Jeden filosof kdysi řekl, že diktatura a vláda lidu jsou jedno a totéž. Přivádí zemi do chudoby a nadvlády privilegovaných. Extrémismus je cesta do pekel, nic neřeší a nahrává lobbistickým skupinám. Ano, tato vláda dělá špatnou politiku a poškozuje Českou republiku. Ale na tomto se také podílí ČSSD zejména svou latencí a neochotou provádět skutečně levicovou politiku.

ČSSD, která tak nějak zaspala, nyní zkouší své politické štěstí. Jako medvěd brtník vylézá ze svého brlohu, aby zahrála na city těžce zkoušených spoluobčanů. Pokud chceme hájit demokracii, musíme jako společnost používat demokratických nástrojů a principů. Ono se stačí podívat do historie, kam vedly ty revoluce, a jak vše dopadlo. Tady není důležité kdo je levičák nebo pravičák. Viz. revoluce v Rusku, viz. revoluce ve Francii, takových případů je celá řada. Politologie říká, že ten, kdo se nejvíc podílel na stavu neblaha, zároveň nejvíce volá proti neblahu samotném.

Ostatně, existuje mnoho českých příslovích o kdákající huse a slepici snášející vajíčka. Obecně platí, že politik, který volá po extrémismu, zakrývá svou neschopnost, nevěří si a ví, že prosazuje politiku namířenou proti voličům. Proto se musí aplikovat extrémismus jako takový. Extrémismus by se dal přirovnat k opileckému stavu, kdy jste chvilku happy, radujete se z krátkých, nic neřešících skutků vyvolávajících destrukci a chaos, abyste posléze sami zjistili, že vás bolí hlava a v návalu opilectví jste podkopli židli sami sobě. Extrémismus nic neřeší, slouží jenom k

Obecně platí, že politik, který volá po extrémismu zakrývá svou neschopnost, nevěří si a ví, že prosazuje politiku namířenou proti voličům, proto musí aplikovat extrémismus. Extrémismus je jako opilecký stav, chvilku jste happy a radujete se z extrémismu, až posléze sami zjistíte, že vás bolí hlava a v návalu opilectví jste si podkopli židli sami pod sebou. Opravdu extrémismus je nesmysl a nic neřeší. Často používá jednoduchých slov k jednoduchým řešením, která ve skutečnosti nejdou aplikovat, nebo která ve výsledku způsobí víc škody než užitku. Jednoduchá politika s jednoduchými hláškami a jednoduchými cíli vyvolává složité důsledky  se složitou nadvládou privilegovaných, ve které se otřepaná slova o nadvládě lidu ztrácejí v nadvládě vyvolených.