Prezidentští kandidáti se podobají dětem ze školky mnohdy se neštítících rasismu a extrémismu

Prezidentské volby se čím dál více podobají trapným fraškám. Jednotliví kandidáti si hrají na ultra poctivé, vedou takzvaně transparentní bankovní účty, aby následně zatajili kolik peněz použili před oficiální registraci na kandidáta do prezidentských voleb. Jednotliví kandidáti se přeměňují do role dětí v mateřské školce a udávají, upozorňují kolik peněz jejich oponent použil a koho uplatili. Prezidentští kandidáti si před občany velmi rádi hrají na premiéry vlád s neomezenou funkcí, kterou ve skutečnosti ani po renovaci části Ústavy nemají. Oni totiž milí politici velmi často ani neznají obsah nejvyššího zákona a před občany si hrají na ublížené husy postřelené přímo do bezmocného srdíčka.

Kolik bylo řečí o tom, jak jednotliví kandidáti nebudou spojeni se stranami. Kolik bylo diskusí o tom, že politické partaje nebudou mít své oficiální kandidáty a budou je pouze jen tak vzdáleně podporovat. Z kandidátů jednotlivých stran se stali VIP představitelé s jistou podporou jednotlivých poslanců. Najednou může povstat nový politik bez jakékoli oficiální podpory obyvatel. ČSSD, ODS a další politické parlamentní strany si vytvářejí nové stelivo pro svou politiku. Dnes je to Václav Klaus, kdo straní ODS a její pravicové vládě. Je to Václav Klaus, kdo také odmítl být pouhým pokládačem věnců na hroby padlých vojáků.

Politické strany to vidí a proto také nasazují své politiky k obhajobě budoucí vlády. ODS bude pravděpodobně v opozici, její kandidát by tak mohl podrážet moc oranžové vlády ku prospěchu modré ideologie plné rasismu, nacionalismu a populismu. Jejich kandidát, Přemysl Sobotka, tak pokračuje v naprosto stejném ideologickém směru, ve kterém neonacisté mají volnou cestu do prezidentských kanceláří. Jako bychom se v nějakém historickém stroji přenesli do minulosti, kde Přemysl Sobotka coby novopečený diktátor přednáší nadšenému davu své představy o totalitním světě.

Politické strany pečou jako zruční pekaři své další politické příběhy, ve kterých je důležité zachování moci před zájmy občanů. Takový kandidát sociálních demokratů zkouší hru na malá batolata. Do médií pouští informace o tom, jak jeho konkurenti podpláceli novináře a platili si kladné zprávy o sobě a své kandidatuře. Ano, Zeman a Fischer udělali hloupost a zcela určitě nehrají fér. Je ale fér vést kandidaturu formou očerňování druhých? Co si má občan myslet o politikovi, který místo svých výhod hovoří o prohřešcích druhých? Takový politik nemá co přinést a zcela jistě zatajuje něco, co nechce, aby občané viděli.

Všichni z kandidátů jsou prospěcháři a jdou po moci. Nejdou po ochraně lidí. Na zlatém podnose prezidentského divadla zůstává extrémismus, rasismus a populismus, kterého se drží Sobotka, Okamura, Zeman a třeba Bobošíková nebo Sobotka. Jsou to zkrachovalci nemající co nabídnout svým fanouškům, proto používají rasismus, nesnášenlivost a používají negativní vlastnosti k završení cesty na Hrad. Klausovi to vychází, fotí se s nácky přímo v kancelářích, ve kterých kdysi úřadoval Masaryk, Beneš a další čeští prezidenti. Proto současní prezidentští kandidáti zvolili taktéž cestu lemovanou rasismem a populismem. Kolik zbloudilých ovcí uvěří v rasistické nesmysly?

Šéf českých nácků, trapný a nesmyslně ukřičený Tomáš Vandas pochopil, že by pohořel. Skončil nechvalně v krajských volbách, a tak raději vzdal sbírání hlasů v prezidentské petici. Jak neúnavně se svými násilnickými gorilami po boku sbíral od popletených lidí hlasy. Naivně si myslel, že je Česká republika připravena na volbu nového Vůdce. Vůdcovské tóny zkouší také Přemysl Sobotka, který sází na podporu ODS. Který věří v toleranci klausovství, ve kterém pan Sobotka hledá naplnění nekonečných mezer svých nedostatků. Jiří Dienstbier sází na bonzáctví.  Poukazuje na druhé, přitom mlčí o svých poklescích.

Volba prezidenta je hra na občany, ve které vyhrávají stupidity nad potřebami občanů.