Uctívání radikálů, neonacistů a rasistů je cesta do pekel

Společnost se stále více stává slepou k projevům radikalismu, neonacismu a rasismu. To, co dříve bylo možné vídat jen ve stranických novinách fašistických a neonacistiých fanatiků, to je poslední dobou možné zahlédnout i v běžném tisu nebo v obyčejném televizním vysílání. Představitel neonacistického smýšlení oblečený ve značkovém naci kvádru pronese k národu árijské vidění světa, a část národa se blahem doslova tetelí. Rasismus a nenávist skrytá v zapeklitých zatáčkách bláznovy mysli vyvolává v jednodušších lidech pocit nového boje za lepší svět. 

Najednou se nehledí na minulost a přítomnost řečníka, když tu jako kachna na svátečním podnosu sedí jeden obyčejný fanatik doplňující další stejně fanatické duše novou, ještě teploučkou stravou.  Společnost se radikalizuje a hledá jednoduchá, nic neřešící řešení. Najednou jako noví mesiášové přicházejí bojovníci hákového kříže, aby pozdvihli boj za národ na novou, ještě rychlejší úroveň.  Starý, historií otřepaný hákáč se nahradí novými, nic neříkajícími symboly, které jen zasvěceným duším sdělují pravou podstatu věci. Nácek už není náckem, ale postupem času se přeměnil na patriota a milovníka národa, v mnoha zabarveních je nácek  schovaný za konzervativce nebo ochránce pracujících.

Období, kdy vláda propadá bezbřehé formě radikálního kapitalismu odstraňujícího veškeré atributy sociálního smíru, přichází extrémismus jako jedno z pseudořešení. Občan těžce zkoušený exekutorem, maminka samoživitelka zkoušená nedostatečnými sociálními zákony, nezaměstnaný padesátník,…..to všechno jsou potenciální oběti extrémního radikalismu, který právě takovým lidem rád nabízí nemístná řešení.

Navracíme se jako společnost do třicátých let minulého století, kdy hysterický neumětel po putikách podřadné úrovně vykládal chmelem opojeným posluchačům vizi svého světa, kde všichni těžce zkoušení najdou nový ráj. Ten blázen, ze kterého část měla legraci a kterého část poslouchala skoro se zadrženým dechem, později ukázal světu podstatu své politiky. nějaké indické symboly, hnědí mládežníci pomáhající babičkám na ulicích, to všechno přeci nemohlo v začátcích ničemu škodit. Byli tu Židé……hlavní viníci, na které se musí hodit veškeré chyby a vady upadající společnosti. Tenkrát se našli viníci, se kterými neškodný pán s knírkem zatočil po svém. Tehdy nikdo veřejně netušil, kam až povede Hitlerovo šílenství.

Jako bychom se i dnes ve dvacátém prvním století obraceli k Platónově pravdě o radikalismu a těžkých časech prostého lidu. Prostý lid, pokud je zkoušený nějakým nečasem, ztrácí soudnost a solidaritu s ostatními. Soudržnost se stává minulostí a vítězí sobectví se zájmem o svá vlastní práva.  Změna špatných časů musí přijít ihned, ještě včera bylo pozdě. Proto se á přednost nacionalistům, bezbřehým idiotům, protože idiot je v myslích na pokraji nalézajících se lidí jediným lékem pro nemocnou společnost. Hitlerovský komplex opět vítězí.

Silný mluvčí označí “pravé” viníky. Tentokrát jimi nejsou Židé. Role se obrátily a viníky jsou Arabové, muslimové, Romové, zdravotně postižení a možná sociálně slabí. Najednou se našli ti, kvůli kterým Vašek z Horní Dolní nemá práci, kvůli kterým maminka nemůže nakrmit svého syna, kvůli kterým spoluobčan mající dvě zaměstnání neuplatil své finanční závazky. Extrémista jako světlonosič přináší pochodeň do mysli ztracené ovce hledající svého pastýře. Najednou se loser odsouzený Romy, zdravotně postiženými a dalšími sociálními skupinami k přežívání, může cítit jako nadřazený tvor.

Rasismus a nacionalismus je spícím neštěstím čekajícím na prvního vyznavače. Když se přidá jeden, přidají se další, kteří se doposud skrývali ze strachu z prozrazení. Teď se nemusejí skrývat a bez obav mohou vyzývat k porušování práv druhých. Hlavně, že osobní práva jedince, toho věřícího v nacionalismus, zůstávají stále chráněná. Společnost kopající si vlastní hrob, nalézá v nových myšlenkách plných silných a často sprostých slov novou naději. Ke slovům se dostávají ochránci zla, zatímco ochránci lidských práv jsou upozaděni někam do posledního patra společenské potřebnosti.

Rasista a obhájce nesvobodných hodnot kandiduje na prezidenta republiky, rasista a neonacista vystupuje v hlavních sledovacích časech v celostátní televizi, rasisté a neonacisté mají právo blogovat na největším serveru v zemi…..Takto se šíří extrémismus a rasismus i do té poslední zapadlé vísky. Jako by si neonacisté vzali k srdci Obamovo heslo ” Yes We Can”. Nyní zmetkové hodni leda tak k odhození do odpadkového koše mohou. Mohou projevit svůj ideál společnosti ovládané předem vybranými  jedinci.  Rozpad západoevropských hodnot, konec světa se sociálními jistotami představují živnou půdu pro extrémismus, rasismus a nacionalismus. Tyto hodnoty jsou často živené samotnými politiky.

Sarkozy z vypočítavosti poukazoval na francouzské muslimy, Nečas poukazoval na spoluobčany využívající sociální systém, Drábek poukazoval na zlodějské zdravotně postižené……..vždy se najdou ovečky ochotné naslouchat politickým a zpolitizovaným pravdám. Hudba využívaná k rasismu, umění vyzývající k revoltě……to všechno jsou nové prostředky oslovující zejména nechápající mládež. Protivládní skupiny jsou většinou sestavené podle zásad radikální formy nátlaku. Využívají hlasatele pravd a vítají podobné podobné myšlenky, o kterých hovoří Vandasovi pošuci. Svět zapomíná na lidská práva. Svět zapomíná na dobro, aby se přiklonil ke zlu. Spolky věřící ve zlo požadují změny zlé vlády a zlých politiků. Tento systém odporu nemůže ani v nejmenším fungovat.

Radikalita je vydávána za správný typ odporu, ve kterém je správné využívat rasismu, nenávisti a zloby vůči vyhraněným nepřátelům. Vandasové, Okamurové, Zemanové, Sobotkové, Landové…….tito všichni jsou hlasateli radikálních názorů obviňujících předem oslovené skupiny české společnosti z viny nad současným stavem. Neonacismus, rasismus a nenávist k lidským právům je bohužel novým rysem občanského odporu vytvářeného výše jmenovanými pány. Odporné vlastnosti se stávají pěknými, aby pěkné myšlenky byly korunované na myšlenky bláznů. Nacházíme se v období, kdy blázen je korunovaný na krále a král je korunovaný na blázna.

Uctívání radikálů, neonacistů a rasistů je cesta do pekel, na kterou doplatí především národ jako celek. Za potlesku hloupých míříme do pekel, ze kterých bude sakra těžká cesta zpět.