Ústava slavila dvacáté narozeniny, zatímco politici zapírali svou neústavnost

Ústava, to je ta děvka tolikrát zneužívaná proklatými politiky. Každý z těch kravaťáků si vykládá nejvyšší zákon po svém. Prezidentští kandidáti, jako například Jiří Dientsbier, využívají Ústavu jako další stupínek za prezidentským snem. Obviňuje ostatní z jejího nedodržování, aby posléze jako děcko z mateřské školky poukázal na údajné poklesky druhých. Ještě před několika dny měla znevážená Ústava dvacáté výročí. Je to mladá dáma, přesně tak nedokonalá, nevyspělá, spoléhající se na čest a slušné chování jiných. Zákonodárci předpokládali  západní politickou vyspělost, která se této nevelké zemi totálně vyhnula.

Politici se zvykli chovat se podle svého vrtochu. Samotný prezident zve na Hrad nacistické představitele z D. O. S. T., rasisty, islamofoby a sionisty, aby následně jako malý klučina využíval každé skulinky v článcích nebohé Ústavy. Prezident vzdoruje, aby všem politikům a široké veřejnosti dokázal, že on jako pán tvorstva může prakticky cokoli. Levičáci dostanou nový důvod k bizarním obviňováním z vlastizrady, zatímco ústavní odborníci poukážou na obojaké výklady té či oné prezidentské povinnosti. Ústava České republiky není dokonalá, není ani přesně napsaná.

Nedokonalostí “v rychlíku” připravované Ústavy zcela jistě využije další prezidentský kandidát Miloš Zeman. Aktivistický prezident se stejnými kvalitami Klause dostává taktéž plnohodnotnou podporu dnešní hlavy státu. Tam nad sídlem české státnosti místo pravdy a lásky vlaje hnědočerný pruh nenávisti a rasismu, který se následně po taktovkou Zemana zcela jistě prohloubí. Mlaďounká ústava se jako stéblo rákosu ohne až k zemi, aby jeden samolibý politik ukázal svou nadlidskost.

Co je a není v tomto státě ústavní? Náhradníci zavřeného Ratha rádi diskutují nad ústavností prezidentských činů, zatímco nikomu z nich nevadí protiústavnost projednávání a schvalování zákonů. Jedna protiústavnost nevadí, protože se jedná o zažitou praxi, zatímco jiná protiústavnost vadí, protože ukazuje nadřazenost jedné ústavní funkce před druhou?  Ústavnost a protiústavnost se stává hračkou politiků. Stává se mantrou, na kterou slyší neuvědomělí spoluobčané. Kecalové využívající protiústavních přílepků nyní řeční nad protiústavností něčeho, co není ani trochu protiústavní. Politici, jako Jiří Dientsbier, rádi zaměňují slovíčka neústavní a protiústavní ke svému prospěchu, a to je velmi špatné a naprosto slaboduché.

Co se v minulých dnech oslavovalo? Ústavodárný výbor vytvářel před dvaceti lety dokument, základní kámen demokracie vycházející z ústav Spojených států, Francie, stařičkého Československa….to vše v pošetilé víře morálky a politické kultury, o které se v devadesátých letech tak dlouho snilo. No co, takový francouzský prezident také využívá funkci nad rámec ústavy a ústavnosti, a tak v nějakém státě uprostřed Evropy nebudeme pozadu. Levicová média si ráda ohřejí polívčičku nad bizarními chápáními ústavních procesů. Stejně tak se chovají pravicová média, a tak postupně dohází  k celospolečenské toleranci protiústavnosti.

Předsedové obou komor Parlamentu České republiky ve svých slavnostních proslovech zapomněli spoluobčanům sdělit mnoho okolností týkajících se vzniku Ústavy. Takový Klaus by dnes mohl horovat nad tehdejším odporem k Listině základních práv a svobod, která byla nesena samostatným ústavním zákonem propůjčujícím Listině nadústavní charakter.  Václav Klaus pokládající homosexuály za nenapravitelné devianty již před dvaceti lety odmítal jakoukoli ochranu lidských práv formou nadústavního zákona. Duchovní otec rasisticky a protidemokraticky smýšlejících Svobodných občanů odmítal jakoukoli garanci práv každého z nás. Zvláště článek 17 představoval nestravitelnou součást Klausovy mysli.  Podobně na modrého Klause působilo ústavní právo sdružovat se v odborech a dostávat zaplaceno za odvedenou práci. Kdo by to tehdy řekl o budoucím ministrovi financí a dlouholetého ministerského předsedu vlád?

Karlovarský návrh Ústavy ČR představoval v říjnových dnech roku 1992 finální verzi Ústavy, která byla na desáté schůzi České národní rady 16.12.1992 přijata jako Ústava budoucího samostatného státu. Politici slavili v předešlých dnech to, co věčně porušují. V tomto ohledu si levice ani pravice nemá co vyčítat.