Berlusconi pokálel památku utýraných obětí holocaustu

Kam se tento svět ubírá? Jakoby se totálně zbláznil. Lidskost je najednou nepotřebnou veteší, nad kterou se vykálí italský expremiér  Silvio Berlusconi. Nějaké Miláno a Mezinárodní den obětí holocaustu….to neznamená v mysli večírkového krále vůbec nic. Obklopený luxusem, doprovázený mediální nadvládou Apeninského poloostrova, oživuje novodobý Cassanova fašismus stařičké Itálie. Dlouhé proslovy plné gest postrádající jakoukoli pokoru zaplnili pietní akci expremiérova rodného města. Zavřete oči, tyran se na krátký okamžik vrátil. Jen to přitakávání davu chybí. Představitelé židovské obce sedí jako přiřezaní, zatímco ostatní diváci nechtěného představení sledují Berlusconiho duševní prostituci doslova s otevřenými ústy.

Média jsou ráda. Berlusconi jim zvýší čtenost a sledovanost. Jen ten Apeninský poloostrov dostal ve vzpomínkový den na zadek. Itálie, jako jeden z agresorů vraždícího soukolí nacistické a fašistické nenávisti, najednou v očích nejvýše postaveného proutníka představuje otroka německých zájmů. Zatímco Merkelová zpytuje svědomí a prohlašuje slova pokory a studu nad minulostí svého národa, Berlusconi se přeměňuje v neposedného žáčka žalovníčka. Ukazuje na píseček jiného, protože ten italský píseček byl v žáčkových očích méně smradlavější a počůranější.

Tisíce italských Židů skončilo v pracovních táborech. Tisíce lidí zemřelo v Osvětimi, ale to je zřejmě pouhý detail plný prachu a zápachu Mussoliniho pšouknutí. Ultrapravicové názory krášlí zasedání, které mělo původně uctívat památku zavražděných. Veškerá pieta vylétla komínem ven, Ztratila se v záplavě nenávisti, kterou demokraticky zvolený politik šířil nad hrůzou omámeným publikem. Papundeklová sláva je jako pozlacený kýč vyzdvihována před historickými pravdami. Co by na Berlusconiho tvrzení řekl jeho přítel a bývalý italský premiér Craxi? Podporoval by jej v dalším politickém a celospolečenském snažení?

Druhý nejbohatší muž Itálie s majetkem kolem devíti miliard dolarů nechal mluvit své pravé já. Putinovská a Chavezovská demokracie v coververzi Berlusconiho otevřela studnice nepravdy. Orlice vylétla na nejbližší cimbuří, aby rozdrápala poslední zbytky piety, kterou celá vzpomínková akce doposud měla. Možná si Berlusconi s kapkou nostalgie vzpomněl na romské lágry, které za jeho premiérování vyrůstaly jako houby po dešti. Itálie se zbaví problému, zajistí bachaře, kteří nepustí  ven ani špičku nohy bez vážných důvodů. Jen  to vraždící kolečko plné hladu a strádání nedostane šanci k realizaci. Fašizující praktiky získávají v italské společnosti stále větší popularitu. Proto je proslov plný tolerance ultrapravicové zvrácenosti tak moc nebezpečný. Může nakazit jako zhoubná morová rána zbytek doposud zdravě smýšlejících spoluobčanů.

Státem organizovaná jatka, státem plánovaná segregace a nenávist  jsou něčím , o čem bychom neměli podle Silvia Berlusconiho vůbec mluvit. Byl to nepodstatný prach minulosti, který ani na malý okamžik neudělá z nejvlivnějšího Itala člověka s city . Škoda, že neexistuje stroj času, ve kterém by se mohl sedmdesátišestiletý Berlusconi přesvědčit o lidskosti Mussoliniho tyranie.

Politik přivádějící Itálii do gigantického státního dluhu, kající se za své nestydaté avantýry a finanční podvody, hovoří jako samotný zakladatel Fasci di Combattimento. Stačilo zavřít oči, zapomenout na kalendář a Miláno je ihned fašistické.  Odhodlaný politik vyjadřuje čest a úctu zrůdě, která může za převeliká neštěstí. Kam jsme se to dostali? Apeninský poloostrov tenkrát rozhodně nebyl pouhým vězněm nacistického Německa. To si jen jeden velmi bohatý člověk pustil kousek nenávisti na špacír.

Itálie v Berlusconiho historickém okénku měla strach, a tak přijala antisemitské zákony. Jednalo se o nejapný žert nejhoršího politika Itálie? Bohužel nikoliv. Italská židovská obec sedí doslova jako přikovaná. Místo uznání státní viny Berlusconi hovoří ve stylu to my nic, to oni tam daleko za Alpami. Ti nás přinutili a my museli jako školáci poslouchat. Proto jsme nechali vraždit a zabíjet. Kam daleko sahá Berlusconiho nízkost? Zatím italský požitkář ukazuje svou morální nezbednost.

Z velmi vážných událostí Berlusconi vytvořil nepodstatnou etapu dějin, za kterou by snad měl být Mussolini odměněn zlarými metály matičky republiky. Milovník krásných žen a nespoutaných večírků znásilnil oběti mussolinského zvěrstva. Itálie je zase jednou v celosvětových médiích. Tisíce Židů bylo v Mussoliniho období hrůzovlády internováno do sběrný táborů, ze kterých byli po německé okupaci posláni na jistou smrt do Osvětimi. Více než sedm tisíc zavražděných Židů bylo rozporuplným nepolitikem doslova profackováno. Jaké hodnoty chce Berlusconi obhajovat? jaké hodnoty skrývá jeho politická strana Forza Italia?

Mussoliny nejednal pouze ve strachu před nacistickým Německem, ale z vlastních ideologických pohnutek. Šlo mu jen o prosazení komplexního plánu na destrukci jakékoli lidské důstojnosti. Mussolini pokálel důstojnost živých, aby za několik desetiletí pokálel Berlusconi památku zavražděných obětí Mussoliniho režimu. Berlusconi si ke svému proslovu vybral den, kdy se mělo vzpomínat na oběti holocaustu. V pamětní den, pokálel, pozvracel a pošlapal hroby obětí italského fašismu.