Dopustilo se poválečné Československo genocidy Romů a páchá Izrael genocidu na Falaších?

Izrael přiznal, že etiopským Židům(Falašům) podával bez souhlasu falašských žen antikoncepční injekce. Země Davidovy hvězdy tak načerno kontrolovala porodnost černošského etnika, které s tak převelikou slávou repatriovala z Etiopie do Izraele. Že to nebyl nejlepší nápad, to dnes vědí i samotní Židé z Etiopie. V rasistické společnosti jsou často terči nadávek, fyzických napadení, mají omezená práva, falašské děti navštěvují segregované školy, jejich rodiče nemohou sehnat práci a stávají se z nich sociální případy žijící na okraji společnosti. Vláda nejdříve popírala jakoukoli praxi umělé regulace porodnosti u Falašů.  Nyní však Haaretz přináší svědectví o nařízení izraelského ministra zdravotnictví, který rozkázal po vyzrazení projektu Izraele zastavení podávání vynucené antikoncepce ženám. 

Izraelskou vládu donutil k nepřímému doznání investigativní novinář Gal Gabbay, který se dotazoval 30 žen z Etiopie na to, proč ve vesnicích obývanými Falaši tak drasticky klesla porodnost. Skandál byl potvrzen, Izrael ukázal svou další krutou tvář. Rasisticky pojatý režim není schopný pečovat o jinak zabarvené spoluobčany, ihned je vyčleňuje mimo veřejné dění.

Jedna z etiopských žen v rozhovoru s novinářem řekla: “Oni(zdravotnický personál) nám řekli, že jsme očkováni. Injekce jsme dostávali jednou za tři měsíce. Říkaly jsme, že to nechceme.” , bohužel některé ženy byly nuceny vzít si lék i za pomoci nátlaku nevybíravých metod.  Antikoncepce byla nezákonně nabízena taktéž ženám, které teprve utíkali z Etiopie a žádaly o azyl. Úřady podmiňovaly svolení ke vstupu do země podáním antikoncepční injekce. Úřady taktéž podmiňovaly jako podmínku k zůstání v Izraeli “očkování”(ve skutečnosti antikoncepční injekci)  a lékařskou prohlídku. Během prohlídky byla etiopským Židovkám pomocí injekce vstříknuta antikoncepce.

Ženám byla každé tři měsíce vstřikována antikoncepční injekce Depo-Provera, která je v lékařských kruzích považována za vysoce efektivní  s dlouhotrvajícím účinkem. Na základě Zákona o návratu z roku 1980 bylo do Izraele dovezeno na 100 000 etiopských Židů. Byl jim slibován doslova ráj na Zemi, po kterém severoafričtí stejnověrci tolik toužili. Po krátkém vystřízlivění Falašové zjistili, jaká je izraelská společnost ve skutečnosti.

Samotný Benjamin Netanjahu několikrát poukazoval na riziko představující severoafrické přistěhovalce, u kterých někteří rabíni zpochybňovali jejich židovství. Haaretz publikoval výňatek z dopisu zaslaného Ministerstvem zdravotnictví zakazující podávání antikoncepce etiopským  Židovkám. Lékařům ministerstvo nařídilo: neobnovujte předpisy pro Depo Provera pro ženy etiopského původu, pokud z nějakého důvodu existuje obava, že by nemohli pochopit důsledky jejich léčby“.

Izrael upřednostnil rasismus před lékařskou etikou. Nechtěné etnikum bylo podobně jako v Československu nezákonně omezováno v porodnosti.  V letech 1970 – 1990 sterilizovala československá vláda romské ženy programově jako součást politiky, jejímž cílem bylo snížit “vysokou, nezdravou” porodnost romských žen. Tuto politiku odsoudila československá disidentská iniciativa Charta 77 a koncem osmdesátých let byla rozsáhlým způsobem zdokumentována disidenty Zbyňkem Andršem a Rubenem Pellarem v dokumentu “Zpráva o zkoumání problematiky pohlavní sterilizace Romů v Československu”. Organizace Human Rights Watch se zabývala touto otázkou v podrobné zprávě o situaci Romů v Československu, vydané v roce 1992: Zpráva dospěla k závěru, že tato praxe byla ukončena v polovině devadesátých let. 

Pobídky na sterilizaci v Československu byly dostupné při určitých indikacích všem, ale byly více a vytrvaleji nabízeny romským ženám, které byly téměř úplně závislé na vládou poskytovaných financích. Veřejná vyhláška o sterilizaci, vydaná ministerstvy zdravotnictví České a Slovenské socialistické republiky v roce 1972 uvádí indikace, při kterých může dojít ke sterilizaci, uvádí tzv. Sterilizační komisi, která zahrnovala vedoucího lékaře gynekologického nebo urologického oddělení,ředitele Krajského ústavu národního zdraví a ředitele nemocnice. Tato komise sice měla formálně posuzovat každou žádost o sterilizaci. Vyhláška byla navržena teoreticky k ochraně proti svévolné nebo neinformované sterilizaci. V praxi, nicméně, vláda údajně podporovala konkrétní kroky sterilizace romských žen s cílem snížit “vysoce nezdravou” porodnost romské populace. Výsledkem takového vládního snažení byl nepřiměřeně vysoký počet sterilizovaných romských žen. Tyto sterilizace byly často prováděny v rozporu s tehdy platnými národními zákony či na hraně jejich zákonnosti. 

V Československu se vyskytovaly případy, kdy údajně nebyl před operací vůbec poskytnut souhlas, ani ústní ani písemnou formou; souhlas byl získán během porodu anebo krátce po porodu, během pokročilého stádia porodních bolestí, to znamená za okolností, kdy trpí matka velkými bolestmi a je ve velkém stresu. Mnohokrát se stávalo, že lékař provedl sterilizaci bez souhlasu, když byla Romka v bezvědomí kvůli císařskému řezu. Lékaři používali manipulativních informací, kdy lékař nesrozumitelnou formou vysvětloval budoucí zákrok. Dokonce oficiální činitelé vyvíjeli nátlak na romské ženy, aby se nechaly sterilizovat, včetně využívání finančních pobídek anebo hrozeb, že jim budou odepřeny sociální dávky. O roku 1988 vláda používá oficiálně finanční kompenzace za to, pokud Romka podstoupí sterilizaci. 

Opět platí, že toto ustanovení o finančním ohodnocení sterilizace nebylo přímo uvedeno, tak že by mělo být použité pro sterilizaci Romky. V praxi však finanční odměny byly použity v obou republikách(na Slovensku i v Česku), aby nalákaly Romky ke sterilizacím. Výše odměny za sterilizaci se lišila podle toho, zda se jedná o Čechy nebo Slovensko. V Čechách se vyplácelo 10 000 korun a na Slovensku 25 000 korun. Odměna byla vyplácena v penězích nebo kuponech, za které bylo možné pořídit např. nábytek. Mnoho Romek, které sterilizaci za odměnu podstoupily, později litovaly a často ani nebyly informovány co sterilizace přesně obnáší. Často na romské ženy tlačili sociální kurátoři, což byli terénní sociální pracovníci věnující se “cikánské otázce”. Svou roli v lákání chudých Romek na finanční odměnu sehráli lékaři. V Československu selhala, tak jako v Izraeli, lékařská etika.

Že peníze byly použity záměrně k  přesvědčení žen ke sterilizaci vypráví článek dvou slovenských gynekologů, kteří souhlasně popisují zvýšení počtu romských žen podstupujících v roce 1987 sterilizace právě díky finančním odměnám. Vyhláška, která oficiálně povolovala jednorázové peněžní plnění  “v zájmu zdraví obyvatelstva,” nebyla podle článku gynekologů účinná až do roku 1988. Lze tedy konstatovat, že praxe nabízení peněz za sterilizaci byla neoficiálně zavedena dávno před rokem 1988. Tedy…. jinými slovy, placené sterilizace existovaly dávno před tím, než k takovým sterilizacím za úplatu byl kdokoli oprávněn. 

Lékařská etika i socialistický stát jako takový v tomto selhal.

Podobný plán nucených sterilizací je aktivován například v Uzbekistánu, kde sterilizace žen nařídil přímo tamější diktátorský prezident Islam Karimov. Podle odhadů aktivistů minimálně desítkám tisíc uzbeckých žen byla bez jejich souhlasu odejmuta děloha, nebo došlo k podvázání jejich vaječníků. Ženy přišly ke svému gynekologovi na rutinní zákrok, na malou operaci a po probuzení zjistily, že nemají dělohu. Taktéž mnoha ženám byla děloha odejmuta po porodu. Server theworld.org hovoří také o případech, kdy některé ženy se sterilizací souhlasily. Byly doktory přemluveny. Jsou chudé, a tak se nechaly jednoduše zastrašit finanční náročností výchovy dalších potomků. BBC ve svém článku uvádí, že každý uzbecký gynekolog má podle tajného nařízení sterilizovat ve městech měsíčně minimálně 4 ženy, ve venkovských oblastech je počet nařízených sterilizací ještě mnohem vyšší.

Gynekolog z uzbeckého Taškentu uvádí, že každý rok musí předběžně vyplňovat výkazy o tom, kolik žen za rok prodělá sterilizací a kolika ženám bude předepsána antikoncepce. Nejsilnější tlak na lékaře je vyvíjený především na venkově. Tam jsou gynekologové nuceni provádět až 8 sterilizací žen za jeden jediný týden. Zdravotní sestry z lékařských středisek navštěvují ženy v jejich obydlích a přesvědčují je, aby se nechaly preventivně hospitalizovat. Uzbekistán narozdíl od Izraele a Československa aplikuje nezákonné sterilizace na nemenšinovém obyvatelstvu.

Dopustil se Izrael na Falaších genocidy? Pomocí atikoncepčních injekcí došlo za uplynulých 10 let k 50% poklesu populace Falašů  v Izraeli. Co v takovém případě říká mezinárodní právo? Cílem programu bylo nepochybně snížení počtu etiopských Židů v Izraeli.

 článek II. Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia říká toto:

V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit
úplně nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

  1.  usmrcení příslušníků takové skupiny; 
  2. způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; 
  3.  úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné  nebo částečné fysické zničení; 
  4. opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; 
  5. násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

Ještě jednou se podívejme, co říká odstavec d)  “opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; “

Z toho vyplývá, že se genocidy dopustilo jak Československo, tak Uzbekistán a v neposlední řadě také Izrael.

Šlo  opravdu o oficiální genocidu? Pokud vynucená antikoncepce nebo kastrace byla namířena vůči ženám obecně, bylo by to neetické a odporné, ale může být genocidní pouze tehdy, jestliže je kastrace nebo antikoncepce nabízena “s úmyslem zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu , jako takovou.

Existuje v případě Izraele, Československa nebo Uzbekistánu důkaz, že vláda kastrací a antikoncepcí měla v úmyslu zničit nebo částečně poškodit minoritu? V případě Československa to dokázat nelze, nelze to zatím dokázat ani v případě Izraele a nelze to prokázat v případě Uzbekistánu. Nebýt té proklaté věty “V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou” , dopustily by se všechny tři země(Česká republika, Izrael, Uzbekistán) genocidy. Takto páchaly nebo páchají “pouze” rasistické, ohavné činy. Takže i když se změnil díky sterilizacím počet dětí v etniku, a často i významným způsobem, stále není prokázáno, že tak vlády činily s úmyslem zničit úplně nebo částečně dané etnikum.

Existují podezření, že Československo, Izrael i Uzbekistán páchali pomocí sterilizací žen vybraného etnika genocidu s účelem snížit počet členů takového etnika.

Československo zacílilo politiku na Romky, aby jim zamezilo narození dalších dětí mezi Romy. Jednalo se tedy o cílenou rasistickou politiku státu. V případě Izraele byla politika cíleně zamířena na etiopské Židovky s cílem zamezit  narození dětí mezi Etiopany. V Uzbekistánu chce tyran zastavit populační růst svého vlastního lidu. Jenže Česká republika nebo Izrael může klidně tvrdit, že celý projekt měl jiný plán a cíl než “úplné nebo částečné zničení některé národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny  jako takové.

Papírové uznání genocidy je těžké dokázat, protože je třeba znát úmysly a motivaci těch, kdo tak šílenou politiku naplánovali. Podle papíru se o genocidu nejedná, i když de facto o nic jiného nešlo.