Duel mezi Zemanem a Fischerem ukázal jejich nevolitelnost

Divadlo na Primě skončilo. Televizní duel mezi Fischerem a Zemanem připomínal špatně zrežírovanou komedii, ve které se špatní herci snaží dokázat, jak skvělými jsou hollywoodskými herci. Zeman tak jak je jeho dobrým zvykem, šetřil svými názory, aby národu představil  myšlenky a slova světových filosofů. Taková Železná lady nebo Tomáš Garrique Masaryk by zajisté plesali radostí nad tím, že se přední islamofob a kulturní šovinista ohání v médiích právě jejich jmény. Podivné transakce na prezidentských účtech neexistují, protože Bůh daroval Zemanovi i Fischerovi faktury s pozdější splatností, a tak se ani běžný člověk nemůže dotazovat, proč ten či onen politik koná v rozporu se zákony a dobrými mravy.

Fisher v žádném případě nelže, a tak jakákoli zvolání o pravém opaku zřejmě neexistují. Na pomoc si každý z kandidátů vzal příslušníky rodiny. Fešná slečna Zemanová, vkusně oděný mladý pan Fisher měli českému divákovi přinést nějakou skrytou hodnotu. ožná se televize snažila ukázat na tradiční křesťanské hodnoty rodiny, které oba dva kandidáti  nepochybně bez problémů vyznávají. Snad jen ta Zemanova paní “Colombová” tak nějak narušuje kýčovitost pospolité rodinky. Starci opásaný Miloš Zeman zvolil opět na mládí. Slušovičtí dinosauři s bohatými konty a nekonečnými konexemi nahradil prostým mladíkem, který se jal na veřejnosti zodpovědné role nekritické role Zemanovského fanouška.

Zeman, to zajisté není pražádný šovinista. Tak jako všichni ostatní, použije bonmoty oplývající “hrdina” patriotismu na svou ochranu. Patriot, toť je ten správný výraz, který jako kouzelná houba smaže všechny nepřesnosti vyřčené na adresu jinověrců. Stromy objímající a přírodu milující. Takový je nový předprezidentský Miloš Zeman. Na transparentním účtě mu přebývají dva miliony, ale to e pouze detail. Slova pana profesora Pirka zajisté dinosaurovi české politiky nepřišla vhod. V předtáčeném, avšak nesetříhaném pořadu nemohl bonmotář narychlo vystřihnout přívětivou tvář. Raději poukázal na stejná pochybení jeho soka, Jana Fischera.

Tahle debata byla nestandartní a naprosto podivná. Velkou část debaty zabraly převážně rozhovory nad prezidentskou amnestií. Zeman Klausův čin chápe jako “gesto na odchodno”, zatímco Fischer prezidentovu amnestii “nechápe”. Je docela vtipné, jak se oba dva kandidáti snažili o hru na boj proti korupci. Jan Fischer by všem, kdo s ním budou spolupracovat, nařídil majetková přiznání, které také po případném nástupu do funkce prezidenta předá ke všeobecnému shlédnutí. To takový Zeman raději poukázal na Krejčíře, Pitra, a další výtečníky obchodující také za Zemanovy podivné koaliční smlouvou okřídlené vlády.

Všichni mají plná ústa boje proti korupci. Všichni mají plná ústa o majetkových přiznáních, přitom ani jeden coby premiéři země nic neudělali pro uzákonění majetkových přiznání. Jan Fischer se tak trochu tvářil jako nahá i oděná dívka na pochroumané tříkolce. On nebyl loutkou v rukou ODS a ČSSD. On byl právoplatným a plnohodnotným předsedou vlády, a proto si zřejmě z dlouhé chvíle nechal ODS diktovat, kdo bude a nebude ministrem takzvané úřednické vlády. Ochránce práv jako bývalý statistik zapomněl na vládní kroky Fischerova kabinetu, namířené především na zdravotně postižené.Tehdejší ministr dopravy s ministrem práce a sociálních věcí(nominovaného ČSSD) požadoval zrušení výhod plynoucích z karet ZTP, ZTP/P a TP.

Zatímco by Jan Fischer posiloval občanské iniciativy, byl to zejména Jan Fischer, kdo ignoroval slova a přání občanských iniciativ hájících práva těch nejohroženějších v české společnosti. Že by najednou adept na prezidentské místečko přišel k rozumu a rozhodl se podporovat občanské iniciativy jako pilíře pochroumané demokracie? Zeman v nepřímém přenosu neváhal poukázat bez známky jakéhokoli studu na pokračování klausovské praxe ohýbání Ústavy České republiky. Lavíroval by v podepisování a nepodepisování podle své totální nálady. On by byl aktivním, on by jednal, on by hovořil tak jako Masaryk se všemi ministry a pokud možno i poslanci. Tak nějak pan Zeman pozapomněl, že nejsme prezidentskou republikou, a že postavení současného prezidenta je oproti prvorepublikovému postavení Masaryka naprosto odlišné.

Miloš Zeman je považován za potencionálního pokračovatele klausovských zvyklostí. Miloš Zeman je zajisté velmi dobrým kouzelníkem, když dokáže s tak nízkým rozpočtem vystavět plakáty takřka na každém rohu. Ten nebohý navrátilec z Vysočiny podlehl tlaku svých lidí, kteří jako malí chudáčci nevěděli, kam investovat dary sponzorů. Jako jediná možnost byla investice do billboardů, které se zdají zcela oprávněně mnohem dražšími, než jak poukazuje slovutný Miloš Zeman. Na této kampani stejně jako na kampani Jana Fischera něco smrdí. Jsou to především prapodivní dárci, prapodivné vedení účetnictví, které vznikalo de facto jen pro forma dnem ohlášené kandidatury. Co bylo předtím, to je černá díra, do které nenechá nahlédnout žádný z kandidátů.

O Fischerovi zatím víme, že jeho kandidátku financuje například miliardář Chrenek. Kdo financuje kampaň Miloše Zemana? Ten jako zarytý skaut odmítá sdělit své největší donátory. Je zajímavé, že se v primácké diskusi nikdo nezeptal na sponzory obou účastníků. Vedla se pouze slova stáčená okolo a kolem. Snad jen pan profesor Pirk poukázal na možnou nezákonnost Zemanovy kampaně. Místo, aby Zeman vysvětlil nedostatky, raději zaútočil s chybami Fischera. Samotní Zemanovci uváděli ještě v roce 2010 falešné sponzory. Informuje o tom například server iHned.cz

Jak ubohé a směšné byly děkovačky Zemana spolku z jeho vísky. Občany by mnohem více zajímaly mnohem větší ryby. O těch Miloš Zeman, tak jako Jan Fischer, raději mlčí. Kohouti se stejnými zvyklostmi se před televizními obrazovkami symbolicky poprali, aby v očích nevšímavého diváka vypadali jako bělostné košilky vyprané ve voňavém Pervolu. Miloš Zeman i Jan Fischer byli členy KSČ, přesto se Zeman nebojí pokládat otázky týkající se zatajování Fischerovy komunistické minulosti. Kdo ze současných politiků nebyl v KSČ? Z těch vysoce postavených to nebyl nikdo. Dokonce i Václav Klaus svého času podával přihlášku do KSČ.

Miloš Zeman se díky Fischerově otázce na chvilku ukázal v pravém světle. Jakoby si vzal vzor ze soudružské minulosti. Najednou pohrdal lidmi z akce Děkujeme odejděte. 200 000 lidí pokládal za blázny požadující odchod tehdejšího předsedy vlády. Premiér Zeman se vykašlal na požadavky lidu, aby následně za pár let znovu vystoupil ze stínů Vysočiny do ulic zalidněné Prahy.

Všichni se mohli na vlastní oči přesvědčit, že  Miloši Zemanovi nejsou cizí soudružské móresy. Možná je převzal z personální unie odborů, se kterými ČSSD tvoří jedno tělo a jednu duši. Stejně tak sliby nevstupovat do politiky vzaly za své u Jana Fischera, který svůj slib porušil. Kolik takových slibů pamatuje česká politika? Jen si vzpomeňte na Škromacha, který považoval Senát za zbytečný. Jen si vzpomeňte na Okamuru. který ještě nedávno odmítal kandidaturu na prezidenta, aby ji později potvrdil.

Angličtina a posléze ruština spíše představovala kdejaké šašky na hrazdě, než aby koncipovala jakoukoli využitelnou prezidentskou schopnost. Jakoby skandování “Zeman na Hrad” chtělo přikrýt Zemanovu nečistou hru. Na druhou stranu nečistou hru předehrává také Jan Fischer, podle kterého by Česká republika tolerovala jakýkoli kiks Izraele. Lidská práva by šla k šípku. Ostatně jsou to právě lidská práva, na která kašle jak Fischer, tak Zeman. Oba dva za premiérování neudělali nic pro ochranu lidských práv.

Občané by měli v následujících dnec rozhodnout. Rozhodně by do druhého kola neměli přijít Zeman ani Fischer. V obou dvou případech republika prohrála. Dost bylo Zemana, dost bylo Fischera. Ale koho nakonec zvolit? To je velmi těžké. Hloupost, nacionalismus, extrémismus a politická nadutost je především v mysli většiny prezidentských kandidátů.