Írán je především o obyčejném Íránci, nikoli o atomovce a ovládnutí světa

Írán je na Západě nekonečně démonizovanou zemí. Jeden by řekl, že tam pojídají děti za živa a ženy obcují za měsíčního svitu s ďábly podobnými Mahmúdu Ahmadinedžádovi. iDnesovský bloger, Václav Král, by této vizi satanské země bez obtíží uvěřil. Jeho blogerská kariéra je protkaná výzvami k válce proti nepříteli Izraele. Nenáviděný stát s historií mnohem delší, než je poslední myšlenka Američana, stojí  v mezinárodních zájmech světové velmoci. Proto se Írán s obrovským nerostným bohatstvím postaví do role nevychovaného spratka, vhodného leda tak na pořádnou převýchovu. Mediální masáž dělá své. Satanský lid se satanskými myšlenkami hodlá jako v potrhlé Bondovce ovládnout modrou, nikoli zelenou planetu. Proto musí přijít americká marína, aby ochránila všechny obyvatele svobodného světa…… A není to náhodou ve skutečnosti všechno trochu jinak?

Americký prezident George W. Bush zařadil tuto zemi do osy zla. Společně s KLDR představuje podle americké administrativy Írán největší ohrožení rovnající se konci současného světa. Benjamin Netanjahu blízkovýchodního souseda neskutečně miluje. Proto si z nedávného zasedání OSN přinesl roztomilou kresbičku znázorňující konec nenáviděného satanáše. Jak dlouho bude trvat, než udeří izraelská atomovka na íránské město? To zajisté představitel rasistického státu velmi dobře ví. Však není tajemstvím, že Izrael vlastní několik set jaderných hlavic schopných díky důmyslným zařízením zasáhnout jakýkoli cíl kdekoli na světě. Mezinárodní atomová agentura se stará o íránský jaderný program, zatímco ten izraelský je vyvíjen bez jakékoli mezinárodní kontroly. To je zajisté konstruktivní přístup ke světové bezpečnosti.

Günter Grass, přední německý spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu, již dávno poukázal na veřejnosti na izraelský potenciál, který by mohl celý Írán srovnat se zemí. Zasloužil si za to vlnu kritiky. Inu, ten, kdo stojí proti zahraniční politice Spojených států a ten kdo hovoří o Izraeli jako o satanášovi, nemůže zajisté být nikdo jiný než ten nechutný antisemita. Kritizovat politiku Izraele, kritizovat nelidský režim proti kterému samotní izraelští občané protestují…..to je zajisté antisemitské.

Kdo jiný by také do Íránu jezdil, než ten hloupý antisemita. Íránec je z mediálního pohledu Evropana neotesaná opice neschopná jakékoli cizí řeči. Jaké je potom překvapení, když se cestovatel dobrodruh setká se studenty tamních univerzit hovořících plynulou angličtinou. Najednou je ten mediální obraz o konci světa naprosto chybným. Íránec je obyčejný člověk jako každý z nás. Jsou to chytří a vynalézaví lidé donuceni tímto světem k častým krajnostem. Tyto krajnosti nemají nic společného s atomovými bombami nebo útoky na izraelské cíle. Krajnostmi Íránce je každodenní boj o jídlo, práci, peníze, zdravotní péči a mnoho dalších, pro nás naprosto přirozených součástí života.

Studenti íránských univerzit nejsou o nic odlišnější než studenti běžných českých škol. Chodí stejně oblékaní, to jen mediální šiml v područí zamerikanizovaných zpráv přináší informace o nějakém omezovaném a nesvobodném jedinci. Mediální masáž odlidšťuje naprosto obyčejné obyvatele jedné muslimské země. Evropa si s Amerikou naprosto zvykla posuzovat politiku a obyčejné obyvatele státu podle jednoho pytle. Štěkající Ahmadinedžád přestavuje pro západní média štěkající lid. Přitom většina Íránců svého prezidenta nemá ráda a pokládají ho, za mírně řečeno…..blázna nebo psa co štěká, ale nekouše.

Ti co nemohou v Íránu z politických nebo sociálních důvodů studovat, jsou sužováni neskutečnou chudobou. Stydí se za svou vládu a díky vysoké devalvaci národní měny mají potíže se sehnáním jídla pro své děti. Tyto Íránce rozhodně nezajímají nějaké atomové programy. Tyto obyvatele nezajímají nějaké mezinárodní politické hádky a přenice. A Izrael? Ten je nezajímá v žádném případě. Mezinárodní sankce nedusí Ahmadinedžáda. Ty dusí především obyčejné obyvatele. Klasickým pořekadlem Íránce je americké: “We are in a bad condition”

Írán je skutečně ve špatné kondici. Měna klesá a ceny v obchodech vesele stoupají doslova raketovou rychlostí. Spolu s tímto jevem v Íránu stoupá nezaměstnanost, o které íránští politici raději z politických důvodů mlčí. Lidé na ulici bez domova, lidé potácející se s velmi vážnými ekonomickými problémy. To jsou ti dnešní Íránci, které by chtěl nejeden proizraelský fanatik do jednoho nejradši postřílet. Lidé se v Teheránu raději zbavují nicotného riálu, aby vyměnili s náhodným turistou pevnější dolary. Íránská verze na kšeftaře s bony pokračuje na obrovských obrátkách. Íránec se zbavuje bezcenných papírků, aby vlivem stále se zvyšující inflace přišel k výhodnějším, mnohem zajímavějším penězům.

Kam se ztratila mediální krvežíznivost každého Íránce? Kam se ztratila Bushem garantovaná nebezpečnost? Kam se ztratili fanatici pálící americkou vlajku? Když čtete různé rozhovory s íránskými obyvateli v nezávislých médiích, zjistíte, že běžný Íránec obviňuje z ekonomické krize především svou vlastní vládu. Obviňují křiklouna Ahmadinedžáda z ničení pověsti té nádherné země, kterou Írán bezesporu je. Lidé nesouhlasí s mnohdy tvrdou politikou. Dokonce se stále častěji obyvatelé Íránských měst srocují do davů a demonstrují. Následné demonstrace jsou policií a dalšími bezpečnostními složkami velmi krvavě potlačovány. O nesouhlasném stanovisku obyčejných Íránců s vládní politikou se nedozví žádný Evropan, protože tím by došlo k narušení ovládaného informačního toku.

Demonstrace za ekonomikou stabilitu, demonstrace požadující sociální zajištění…….to všechno jsou jevy nevhodné pro evropské, americké nebo australské noviny. Íránci vědí v jak složité situaci se nacházejí. Vědí, že za to může politická i náboženská honorace země. Proto většinou odmítají debaty o politice a politické situaci. Současný systém nepokládají Íránci za optimální. Ten Páhlavího jim připadá ještě mnohem zrůdnější. Na Ameriku se běžný Íránec dívá s obdivem i opovržením zároveň. Střídají se tam dva pocity plné hořkosti a zklamání. Vítaní jsou hollywoodští herci a jejich filmy, mnohem horší je to se zahraniční politikou USA a postojem íránského režimu k celosvětové situaci.

Írán je především zemí šíitů. Proto je složitě přijímán i v samotném muslimském světě založeném většinou na sunnitském základě víry. Tahle země je ve zvláštní situaci, Je ve zvláštním celosvětovém postavení.  Proto ostatní státy světa tak snadno přijímají Amerikou a Izraelem dodávaný satanášský epos o zlých a nebezpečných. Sedmdesát milionů lidí je zaprodáno západními médii do role nechutných zlounů. Liberální Teherán s jižním Širázem nevytvářejí dojem asketického státu. Írán je čtyři a půl krát větší než Německo, proto není možné o tomto státě hovořit jako o jednom Íránu, ve kterém ženy nemusejí nosit v Evropě nechvalně známý hidžáb. Írán je příliš velký a liberalismus není všude stejný. Střed Íránu je konzervativnější, nikoli však z mediálního pohledu Evropana. Je to tam jiné, My jako Evropané nejsme ani v nejmenším schopni posuzovat svět šíitů, protože jsme ovlivněni evropským křesťanským odkazem.

Íránec nemá problém s přijmutím jinověrce. Proč takový problém najednou cítí političtí populisté jako jsou Zeman, Bobošíková, Okamura nebo někdo jiný z tábora rasistů a islamofobů? Proč blogeři, jako Král, neustále šijí do Íránu a jeho lidu, když ten Íránec nemá problém s Židem, křesťanem nebo budhistou?

Írán je sužován nesvobodou. Režim nařizuje jisté povinnosti. Režim trestá a režim je také nenáviděnou částí íránské společnosti. V Íránu není demokracie. Panuje tam diktatura, to ovšem neubírá na mírumilovnosti obyvatel bývalé Perské říše. Írán je jiný než euroatlantcká civilizace, přesto není špatný. Být jiným neznamená být nebezpečným, neznamená to být podřadným. Írán je regionální mocností s neschopnou poddimenzovanou armádou. Proto je cvičení v Hormuzském průlivu spíše legrační podívanou. Írán by udržel maximálně čtrnáct dní ropnou tepnu uzavřenou. Na víc by se ani při lepší vůli nezmohl. Přesto jsou západními médii vytvářeny různé scénáře o hrozivé síle Íránců zasluhující americkou nebo izraelskou intervenci.

Tady jde především o vysokou politiku, ve které Izrael páchá za pomoci USA v Íránu terorismus. Nájemní vrazi zabíjejí íránské vědce, zatímco obyčejný Íránec je sužován nedostatkem a chudobou.

SDÍLET