Klaus souhlasí se spratkovstvím Zemana, přátelství z oposmlouvy je mnohem víc

Klaus i Zeman mají společné zájmy. Oba dva si rozparcelovali republiku podle svých přání. Klaus i Zeman jsou rasisté, šovinisté a islamofobové postaveni hlavně proti občanským aktivitám. Za vlády obou premiérů došlo k nejhlubšímu úpadku v České republice. Politika přijala mafiány a prominenty bývalého režimu, jako tajemné hybatele státní politiky. Vznikali privilegovaní podnikatelé s nekonečnými pravomocemi, kteří nyní velmi rádi podpoří své bývalé a často také současné přátele v obchodu s mocí. Zemanův přítel Klaus pochválil svého kamaráda, který stejně jako on, přeměnil českou historii na politické báchorky. Ultrapravicový Klaus podpořil ultrapravicového lháře Zemana.

Lobbing politických matadorů pokračuje. Jeden podpoří druhého, jenom proto, aby vyhrála ultranacionální pohádka klausovského období. Miloš Zeman je přeci naprosto schopný, jenže schopnost tohoto bontonového mága je něco, co tento stát nepotřebuje ani na malý okamžik. Se schopností sobě vlastní přivedl Miloš Zeman do vysoké politiky Stanislava Grosse. Povýšil mafiána Mrázka do stavu premiérského informátora za výměnu informací z oblasti vládní politiky.

Paní prezidentová jako zdatná manipulátorka velmi ráda poukáže na jazykové rozdíly, protože ty dokážou na poli politického boje mnohem víc, než dětinské poukazování na třídní rozdíly, tolik podobající se komoušským kecům o degeneraci knížecích rodů.  Václav Klaus raději přivítá na Hradě Červenku, Semína nebo jiného dekadenta hnědých ideologií, ten by jistě nikdy nepřipustil němčinu na tolik bájném Hradě. Klaus raději pošpiní českou hrdost pomocí bratříčkování se s neonacisty, islamofoby, extrémisty a klerofašisty. Miloš Zeman je stejně jako Klaus zdatným manipulátorem.

Včera například Miloš Zeman tvrdil, že jeho vláda nemůže za privatizaci Mostecké uhelné. Tak jako vždy mistr lhaní a manipulování s fakty zapomněl na své vládní prohřešky. Všichni ostatní mohou za všechno, zatímco Zeman se vždy choval jako anděl z údolí nevinných. Přitom je to Zemanova vláda, která 28.7.1999 schválila privatizaci 46,29 procent akcií MUS předem určenému vlastníku. Tím předem vybraným vlastníkem byli manažeři MUS. Šéfem manažerských es Mostecké uhelné byl Antonín Koláček. Privatizace v jejich provedení nebylo nic jiného, než vykradení prostředků MUS.

Pravda o privatizaci Mostecké uhelné je následující: 

V půli srpna 1999 dostal český velvyslanec ve Švýcarsku Šedivý důležitý dopis z ministerstva průmyslu. Dopis ho žádal (poslal ho jeden z úředníků MPO), aby „zjistil informace o 6 firmách, které usilují o privatizaci státního majetku ČR“. Na seznamu bylo i jméno švýcarské společnosti Investenergy, která v té době spravovala skoro padesátiprocentní balík akcií MUS a chystala se pro „americkou“ společnost Appian Group koupit zbylých 46 procent. Šlo o podíl, který se v té době oceňoval na 9 mld. Šedivý velmi rychle zjistil, ze Investenergy nemá žádného zaměstnance a nevyvíjí žádnou činnost, ale že za ní stojí jeden z manažerů –privatizátorů MUS. V té době velvyslanec v USA Vondra navíc zjistil, ze Appian je jen prázdná skořápka, na udané adrese neexistuje. Oba okamžitě zaslali výbušné informace do Prahy, mimo jiné Zemanově pravé ruce – šéfu diplomacie – Kavanovi. O týden později, přes všechny varovné informace, Zemanova vláda privatizaci schválila. Jak dnes víme díky vyšetřování švýcarské prokuratury, na úplatky odteklo pres tajnou gibraltarskou firmu 180 milionů, podle všeho pro zdejší politiky a úředníky. Přístup ke gibraltarskému účtu měl zbrojař Pavel Musela, kamarád Zemanova ministra Grosse. Jenže ten už nám o tom dnes nic neřekne, protože byl před několika lety za záhadných okolností postřelen a jeho zranění mozku vylučuje jakoukoliv komunikaci. Korupci v MUS ze Zemanových časů dnes mimochodem vyšetřuji i čeští žalobci.

Miloš Zeman, tak jako Václav Klaus, rád upravuje minulost a rád by také měnil budoucnost, kdyby to jen na vteřinu šlo. Zeman i Klaus mají na sebe vzájemnou vzpomínku. Vždy se k sobě chovali férově a nepodráželi se. Proč by to konec konců dělali? Měli mezi sebou opoziční smlouvu, kterou se oba dva učinili slepými vůči vzájemným prohřeškům. Vzdálená hra na opozici zmizela, aby se otevřela brána pekelná, ve které mafiáni, zloději, spekulanti a extrémisté dostali svůj obrovský prostor. Bankovní sektor se rozkrádal jako perníková chaloupka. Jen Jeníčka s Mařenkou nahradili nefotogenické grimasy pánů obtěžkaných dary slovutným představitelům nového, demokratického Česka.

Miloš Zeman raději jako pětileté děcko na pískovišti zahájí pochybný boj proti údajnému češství jeho prezidentského kandidáta. Jako by sám o sobě nevěděl, že jeho oblíbený Tomáš Garique Masaryk nebyl z otcovy strany plnohodnotným Čechem. Masarykův otec byl uherským Slovákem. Masarykova matka pocházela z Hustopečí, které v té době patřily do oblasti osídlené výhradně Němci a hovořila výhradně německy. Masaryk se sám kdysi modlíval v němčině a své matce psával dopisy taktéž v německém jazyce. Nebyl snad podle Zemanovy teorie Masaryk Čechem?

Stejně ta nebyl Čechem Karel IV., když jeho otec byl lucemburského původu a jeho matka pocházela z brabantského rodu? Uvažování Zemana je tak jako vždy silně extrémistické a zavání rasismem. Dalo by se říct, že Miloš Zeman nedělá nic jiného, než že přebírá myšlenky svých soudružských přátel Šloufa a Miloše Jakeše, se kterými se mnohokrát stýkal na párty mafiána Mrázka. Degenerovaný Zeman hovoří o degenerovaném Schwarzenbergovi. Tohle je snad nejhorší období politických diskusí,  kdy se jeden kandidát jako bývalý představitel ČSSD zcela v rozporu s pravidly slušného a mravního chování pustil do vyčítání třídních odlišností, za které Karel Schwarzenberg nemůže ani omylem. Zeman se chová jako spratek ve školce, a jak můžeme vidět, prezident Klaus s tímto typem chování bez problémů souhlasí

Opoziční smlouva z let 1998 – 2002 představuje nejhorší úpadek demokracie a práva v České republice. Možná proto také Klaus tak vehementně podporuje politického přítele. Tenkrát se dějiště americké gangsterky z Chicaga přeneslo do prostředka Evropy. Od té doby je politická opozice jen obyčejnou formalitou, ve které se hrají stínové hry na Poslanecké sněmovně, zatímco ve skutečnosti obě dvě strany politické hry společně vládnou a společně přemýšlejí o dalších plánech snižující Českou republiku na dno samotné, nikdy nekončící ostudy.

Miloš Zeman jako zadrhnutý kafemlejnek bojoval proti týdeníku Respekt, který jako jeden z mála popisoval korupci, machinace a podivné chování obou politických stran. Tehdy podivínský premiér vyhrožoval žalobami na tento týdeník. Chtěl k tomu využít všech svých ministrů, kteří měli podle vyhrůžek jeden po druhém podávat žaloby jako na běžícím pásu. Miloš Zeman se dohodl s Václavem Klausem na změně volebního systému, ve kterém by došlo k oficiálnímu zvýhodnění dvou největších politických stran, kterými byli ODS a ČSSD. Václav Havel spolu s Ústavním soudem zůstal jediným, kdo byl brzdou rozjetého vlaku Zemana a Klause. Pouze díky Ústavnímu soudu nedošlo k protidemokratické preferenci dvou politických subjektů na úkor politických subjektů jiného politického tábora.

Následky vzájemné oposmlouvy jsou patrné ještě v dnešních dobách. Zeman  i Klaus to velmi dobře vědí. Arogance a egocentrismus není těmto dvěma ikonám oposmlouvání naprosto cizí. Oba dva jsou zahleděnci do sebe sama. Klausova rodina, včetně jeho synů, podpoří Zemana, protože Zeman dává absolutní možnost na pokračování hradní nepolitiky poškozující zájmy České republiky a českého lidu. Pokud jsme demokratickou zemí s demokratickými zásadami, poté nemůže nikomu vadit německé příjmení. Nikomu stejně tak nemohou vadit postavy české historie, kteří těmi stoprocentními Čechy ani omylem nebyli.

Moderní demokratická společnost nesmí začínat hry na to kdo je a není stoprocentním Čechem, protože takový Čech neexistuje. Zeman s Klausem zkoušejí zahrát na lid hru o vzkříšení nacionalismu, ve kterém upravená historie hraje prim. Československý prezident Edvard Beneš by byl zcela jistě po zásluze dnešním vnímáním světa válečným zločincem. To samé co dělal Beneš v jistém ohledu prováděli také jugoslávští vrazi, zkoušeli přesunout část obyvatelstva, zkoušeli je zabíjet. To samé se do jisté míry dělo i zde v poválečném Československu. Poválečné dějiny jsou černou kaňkou na triku národa, za kterou bychom měli převzít nejen morální zodpovědnost.

Vraždění Němců se během odsunu dělo a bylo to v rozporu s lidskými právy. Nějaká slaboduchá provolání Zemana doplněna slaboduchou náhražkou národního uvědomění na klopě saka nenahradí skutečnou historii. Komoušská snažení Klause a Zemana jenom poškozují republiku a dávají prostor k nacionalismu, kterého se mohou ujmout bez větších potíží názoroví zvrhlíci Vandasova nebo Okamurova či Matějkova střihu.