Klause ani Nečase nelze za amnestie stíhat. Nemorálnost je bohužel nepostižitelná

Pražské státní zastupitelství je zaměstnáváno Klausovou amnestií. Pár spoluobčanů zapomnělo na Ústavu a podalo žaloby na prezidenta republiky. Politicky zajímavá udání ve světle reálných událostí nemají pražádný účinek. Státní zástupce veškerá trestní oznámení na Klause odloží, protože prezident republiky je podle ústavy politicky neodpovědný. Dokonce v případě kontrasignací podmíněných rozhodnutí, je za prezidentské “nápady” ve výsledku zodpovědná Vláda v čele s jejím premiérem. Prezident pouze projevuje přání  na konání amnestií, kterému propůjčuje důstojnost svého úřadu. Provedením amnestie je pověřena vláda, za kterou se  pomocí podpisu zavazuje její premiér.

Prezident republiky se obrátí na Ministerstvo spravedlnosti, které prezidentovi poskytne podklady týkající se budoucí amnestie. V těchto podkladech samozřejmě nechybí ani “ministudie” zabývající se dopady prezidentem “uvážené” amnestie. Vláda prezidentovi naznačí pomocí diplomatické mluvy jakou amnestii by byla ochotna kontrasignovat. Pokud prezident přesto bude chtít prosadit svou verzi amnestie, vláda by měla takovou kontrasignaci odmítnout.

Ano, měla by……jenže skutečnost je úplně  o něčem jiném. . Hrad i Nečas se chovají jako malé děti a vinu za zpackanou amnestii hážou jeden na druhého, i když v konečném důsledku veškerou zodpovědnost za amnestii přebírá vláda s premiérem. Opozice ve věci amnestie vystoupila jako největší kverulant. Přitom to byla celá slovutná opozice s Dientsbierem a Tejcem v čele, která prosazovala kontrasignaci jako jednu z možných cest lepší ústavnosti. Pánové a dámy z opozice pozapomněli, že kontrasignací propůjčují rozhodnutí vlády do ruky jednoho jediného člověka, což s ústavností nemá pranic společného. Opozice raději volí před zpochybněním ústavnosti celé amnestie cestu demagogických vyhrůžek a nic neříkajících povídaček, za které se musí stydět snad všichni členové sociálních demokratů.

Ostatně, byli to právě také sociální demokraté, kteří v devadesátých letech souhlasili s novou Ústavou České republiky. Kdyby nešlo o velmi vážnou věc, mohli bychom se pousmát nad hloupostí českých zákonodárců. Kritika amnestie se stala mediálním folklórem, ve kterém se zkouší zviditelnit kdejaký ultranacionalista nebo populista. Mediální svět dostal z Hradu darem další prazvláštní okurkovou sezónu, ve které se jako obrovská senzace objevují jednotliví propuštěnci z českých kriminálů a vazebních cel. Klausova amnestie byla skutečně hloupým počinem, ale to nemění nic na její oficiální legálnosti a zákonnosti. Na ústavnosti amnestie nic nemění ani ten fakt, že byla nejspíš připravovaná na Hradě, aby byla následně učesávaná na Ministerstvu spravedlnosti.

Tady  na tomto případě je krásně vidět, že všechno co je legální a zákonné, nemusí být zároveň správné. Senátoři se jako vrány na předem připravených řadištích připravují se svými kontradůvody, aby odstřelili jednotlivé, Klausem vydané částí amnestie. Senát vytváří další politické gesto bez reálného výsledku. Ano…..senátorka Alena Dernerová, jejích 17 slíbených podpisů senátorských kolegů a tvůrkyně ústavní žaloby, Hana Marvanová…… Amnestie porušuje podle těchto dvou žen rovnost občana před právem jako takovým, a proto je nutné ex post zrušit některá usnesení vydané amnestie.

Ano, oběti trestných činů se skutečně po amnestii velmi těžko dočkají náhrad případných škod způsobených amnestovanými delikventy. Díky amnestii budou nuceny oběti trestných činů k dalšímu domáhání se případného odškodnění v občanskoprávních sporech, což vyvolá u poškozených další nemalé finanční náklady ve formě soudních poplatků. To je zajisté nerovný přístup k právu. Někdo se musí soudit pro náhradu škody, aby ten druhý u neamnestovaného delikventa nemusel nic takového podstupovat. Na druhou stranu, dostali by poškození i v případě nekonání amnestie od delikventů náhradu způsobené škody? Pravděpodobně nikoli. Statistiky Ministerstva spravedlnosti hovoří o velmi nízké šanci na odškodnění v případě způsobené škody.

Jaký výsledek tedy bude mít teoreticky ústavní stížnost z pera Hany Marvanové? V případě úspěchu půjde nespíš opravdu jen o gesto. Co bude s propuštěnými vězni v případě zrušení některých statí amnestie? Stát propustil tisíce kriminálníků, aby posléze po senátním návrhu část propuštěných hnal zpět za brány špatně udržovaných cel? Opravdu jsou v Senátu tak naivní a tolik hloupí? Zrušení několika sporných částí prezidentské amnestie v realitě pozbývá jakoukoli logiku. Je to gesto, které obětem trestných činů nepřinese vůbec nic.

Nacházíme se ve velmi zvláštní situaci. Politik zapomíná na ústavnost kvůli honění si vlastního trika před světly kamer, zatímco média zkoušejí z amnestijního šílenství vykřesat nádherně sešitou megasenzaci. Až dojdou příběhy o nepoučitelných zlodějích a násilnících, sáhnou média po trestném činu velezrady. Ihned se právem nepolíbený spoluobčan dozví v ideologickém podbarvení, kdy a za jakých okolností je možné prezidenta obžalovat z té tajemstvím opředené vlastizrady. Senátoři sami velmi dobře vědí, že prokázat trestný čin vlastizrady prezidentu republiky, je asi stejně jednoduché, jako sledovat přistání UFO na Václavském náměstí.

Za velezradu je podle Ústavy možné považovat pouze tři události, podle kterých se prezident dopustí velezrady. Prezident, i když vytváří promotera neonacisltické škváry v české společnosti, nepůsobil proti územní celistvosti státu, nepůsobil ani proti svrchovanosti České republiky. Tedy alespoň není známo, že by Klaus zval na české, moravské nebo slezské území nějaké okupanty či cizí mocnosti, které by z Česka vytvořily další součást své koloniální říše. Je snad možné propuštění tisíců delikventů považovat za jednání proti demokratickému charakteru státu? Pokud by skutečně porušením demokracie bylo propuštěním vězňů, potom by celá amnestie musela být protiústavní a není až zas tak jisté, že by byl prezident Ústavním soudem na žádost Senátu prošetřován v takovém případě z velezrady. Navíc, takové jednání z velezrady by bylo velmi zdlouhavé a projednával by se případ prezidenta, který již není prezidentem, takže případný postih by pozbyl platnosti a účelnosti.

Na druhou stranu. Pokud se Klaus dopustil propuštěním delikventů z vězení velezrady, potom by se stejného trestného činu musel dopustit také předcházející prezident Václav Havel. Chtějí snad příznivci velezrádcovství tvrdit, že zesnulý Václav Havel byl velezrádcem? Pokud ano, proč za jeho vladařské éry nejednali politici se stejnou razancí? Amnestie dovoluje teoreticky prezidentovi propustit třeba všechny vězně ze všech českých žalářů. Pokud by Klaus propustil všechny vězně a premiér by takové rozhodnutí kontrasignoval, dopustil by se prezident porušení demokratického rázu státu? Levice, která nyní kritizuje prezidentskou amnestii byla také při schvalování novel ústavních zákonů, článků a paragrafů. Jen si milí čtenáři vzpomeňte na slova Dientsbiera, Tejce či jiného právního experta z řad ČSSD,  jak v médiích komentovali jednotlivé ústavní úpravy prezidentských pravomocí. Levice kritizuje, i když se alespoň z historického hlediska sama, podobně jako pravice, podílela na současném stavu.

V čem se odlišuje Klausova amnestie od Havlovy amnestie? Z ideologického hlediska jde o naprosto stejnou amnestii, jakou v devadesátých letech vyhlásil Havel. Ta současná Klausova, možná ještě o malinký kousek tu Havlovu amnestii překračuje. Klausova amnestie není správná a může amnestovat velké korupční kauzy, které jsou dávno médii předem amnestované. Nejvyšší státní zastupitelství projednává jednotlivé velké kauzy, aby zjistilo. zda se amnestie vztahuje také na ty velké, mediálně sledované kauzy. Televize, tisk a internet společně překročili řeku mlh, aby se značným náskokem amnestovali Pitra a další výtečníky “justičních her”. Ano, tito gauneři mohou být na konci skutečně amnestováni, nicméně média zneužila situace, aby tak trochu předem dezinformovala běžného diváka, posluchače a čtenáře.

Když nejde stíhat za amnestie Klause, půjde stíhat Nečase?

Ten dodržel ústavní zvyklost a návrh prezidenta republiky podepsal. Alespoň tak Petr Nečas komentoval své premiérské počínání. Jak je to všechno tragikomické. Nečas si hrál na uctívače ústavních nepsaných zvyklostí, aby si ve skutečnosti zahrál na poslušného pošťáka. Kdyby Nečas dal přednost obsahu amnestie před možným politickým kupčením, nemusel prezidentský amnestijní návrh podepsat. Levice chtěla kontrasignace a tu nyní dostala. Přesto je to levice, která křičí a upozorňuje, že Nečas neměl podepisovat. Jak vidno, kontrasignace premiérem ve skutečnosti nedává žádné záruky vyšší přidané hodnoty.

Nečas neměl skutečně amnestii podepisovat z morálního, nikoli však ústavního nebo jiného zákonného hlediska. Nečas žádný zákon neporušil. Nečas se nedopustil ani trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, protože zastavení trestních stíhání je předvídatelnou součástí amnestie. Tedy jinými slovy, zákon povoluje zastavení stíhání ve věci amnestie, a proto nemůže být něco, co je povoleno, zároveň trestáno. Jedinou zodpovědnost, kterou Nečas se svou vládou má, je zodpovědnost před poslanci, kteří mohou vyvolat jednání o nedůvěře Vládě. Opoziční poslanci, kteří o vyvolání nedůvěry Vládě usilují, díky složení sil v Poslanecké sněmovně pravděpodobně prohrají a prostor dostanou jen uřvaní levicoví zástupci lidu, kteří si před televizními kamerami udělají reklamu. Opoziční strany budou exhibovat, zatímco vláda Petra Nečase zůstane dál ve svých několikrát rozšlapaných kramflecích.

Společnost hledá alespoň morální viníky za propuštění násilníků, zlodějů a vrahů. Potom dnešní(6.1.2013) slova Miroslava Kalouska v Otázkách  Václava Moravce vyvolala přinejmenším ve slabších povahách nervová rozrušení. Je vláda Petra Nečase zodpovědná za následky zpackané amnestie? V tomto případě není odpověď tak jednoznačná. Vláda je zodpovědná za technické provedení amnestie. Pokud text amnestie vytvářel Hrad, je Vláda zodpovědná také za důsledky amnestie? Prezident sice udělal rozhodnutí o amnestii a připravil její text. Zároveň prezident nemá aparát, kterým by amnestii provedl. Ten má Vláda ČR. V tom má Kalousek pravdu. Na druhou stranu je premiér podle Ústavy podpisem pod amnestií zodpovědným za podepsaný dokument a se svou vládou přebírá zodpovědnost za takovou listinu. Pokud Nečas podepsal tento dokument, Lze předpokládat, že souhlasil s jeho textem a zároveň si musel Nečas uvědomovat důsledek takového dokumentu.

Když budete podepisovat smlouvu o půjčce, zajisté si také dokážete uvědomit  případné následky takové smlouvy pro vaši rodinu. Důslekem je pravidelné splácení a v případě nesplácení vás banka postihne trestem(exekucí). Lze předpokládat, že předseda Vlády ČR je schopen uvědomovat si důsledky jednotlivých aktů plynoucí z výkonu své funkce. Premiér je zodpovědný poslancům v Poslanecké sněmovně. V porovnání s úvěrovou smlouvou  je pravděpodobné, že je Nečas i jeho vláda zodpovědná vedle technického provedení amnestie i za důsledky takové amnestie. Ústavní zákon totiž propůjčuje zodpovědnost vlády do rukou jedince(premiéra vlády)

A o tom to celé je. Ani jedna strana nepřipustí zodpovědnost za důsledky amnestie. Zodpovědnost za důsledky amnestie nepřináší žádnou trestní zodpovědnost. Jde jen o morální hladinu, která by pro politika měla být velmi cennou. Vyšší morální kredit především zvyšuje počet volebních hlasů v příštích volbách. Vyšší morální kredit může mít také vliv na ostatní poslance.

I když Nečas bude tvrdit cokoli jiného, je to právě Vláda ČR a její předseda, která je za amnestii zodpovědná jak z technokratického , tak i z důsledkového úhlu pohledu.

Závěrem zbývá dodat, že Klause ani Nečase nelze kvůli amnestii stíhat. Na nemorálnost takového druhu se bohužel žádný zákoník nevztahuje.