Nevolit je zase občanské a zásadové?

Nevolení je zase občanské? Je vtipné, jak někteří lidé mění své zásady. Ještě v říjnu kdybyste napsali, že nevolíte, dozvěděli byste se, že nevolit není občanské a každý, kdo nevolí není řádným občanem bez práva cokoli kritizovat. Kam se poděly tyto zásady? Nejdřív se používala demagogie netolerance, aby nevoliči byli co nejvíce dehonestováni. Tenkrát šlo přeci o vítězství toho či onoho tábora parlamentních voleb a demagogie vítězila nad tolerancí a porozuměním. Nevolení bylo skutkem skoro  na okamžité odstřelení a dnes je to normální prostředek projevu nesouhlasu s kandidáty? Lidé dokáží být velmi pokryteckými. Tehdy nedokázali pochopit, že nevolit je stejné právo jako volit.  

Stejně zásadoví, ti hrdí, rádoby národovci, tolik milující volby jako projev občanské svobody, se najednou přeměnili jako nějací chameleoni. Zapomněli na své “občanské povinnosti”, aby demonstrativně ukázali, že ten a ten kandidát z prezidentské dvojice neodpovídá jejich vkusu. Ještě před začátkem prezidentského klání ti stejní odmítači nevolení se zásadami tvrdostí té nejpevnější žuly pokládali každého, kdo se nezúčastní házení lístků do urny, skoro za zrádce národa.

Jak se ten lidský postoj vydávaný za nejvyšší osobní ideál podivně mění. Zásadovci bez kompromisů najednou uhýbají  svým údajně pevným přesvědčením, aby ukojili své politické cítění. Radí dalším, aby nechodili volit, protože boj o Hrad se odehrává mezi dvěma přestárlými relikviemi minulých dob. Otcovská kárání na téma nutnosti někoho zvolit, jsou nyní nahrazena stejnými káráními těm, kdo se rozhodli jít ke druhému kolu voleb. Jaké opravdové zásadové hodnoty tito lidé vyznávají? Člověk, který je hrdý na svůj postoj, tento postoj nemění ze dne na den. Zkrátka, když je to výhodné, prohlásí se něco za pevně stanovený standart, ve kterém  tolerance nehraje ani vedlejší roli. Všechna ostatní řešení jsou špatná, protože existuje pouze to jedno jediné.

Politická bezohlednost a někdy i touha chovat se jako většina v okolí voliče, dělají z lidí velmi hloupé tvory. Jedno přísloví říká, že pravda zůstane pravdou, i když bude vláčena blátem a výkaly. Volit i nevolit je správné a každý na obě formy projevu máme právo a nikdo by neměl nikoho kvůli tomuto právu kritizovat. Každý má svůj důvod proč se rozhodl k volbě nebo nevolbě. Bylo by milé, pokud by si vykladači občanských povinností vzpomněli na toleranci, kterou nyní vyžadují pro své nevolení.

Volit i nevolit je správné. Ani jede styl chování z nás nedělá národní “zločince”. Volení i nevolení opravňuje ke kritice, protože i ti, co nevolili jsou ovlivněni politikou zvolených. Až příště, milí znalci zásadovosti, budete vykládat své pravdy o povinnostech občana, zkuste se zamyslet především sami nad sebou. Třeba si uvědomíte, že jste se kdysi chovali stejně a nyní si hrajete na podivné mravokárce.