Schwarzenbergu, nemorálnost nemůže být flastrována další nemorálností

Vláda Petra Nečase výrokem ministra Karla Schwarzenberga ztratila poslední vlčí mámení legitimity. Prezident v souladu s ústavním zákonem vyhlásí amnestii, premiér ji v souladu se zákonem podepíše, aby následně knížepán ve státních službách zneužil svého vysokého postavení k demagogii okrádající český národ o případné částky vyplacené v náhradách obětem postiženým prezidentskou amnestií. Kam jsme se to posunuli? Ministr vlády se bez problémů dopustí porušení zákona, aby byla napravena nemorálnost a zaslepenost Hradu a premiéra Petra Nečase? Amnestie vyhlášená prezidentem republiky byla zákonná, ale nebyla morální a logická. Musí proto Schwarzenberg vytvářet nezákonné a další nemorální řešení napravující chyby nejvyšších politiků státu?

Kam se poděla ta slavná téze o zodpovědné vládě plné rozpočtové zodpovědnosti? Samozřejmě, taková vláda nikdy neexistovala a pravděpodobně díky politickému klimatu nikdy existovat nebude. Jednotlivé politické strany místo uctívání zákonů a Ústavy České republiky sahají k populismu, ve kterém se jako zlatí úhoři koupají někteří prezidentští kandidáti. Upřednostňují politickou demagogii před uctíváním práva. Raději jako pradávní islandští zástupci lidu zopakují doslovné názory stranických podporovatelů svých prezidentských kandidátek. Sobotka z tábora socanů promlouvá skrze Dientsbiera, který zapomíná na své právnické vzdělání. To nahrazuje obchodem s politickými názory.

Ostatně, tak se chová většina prezidentských kandidátů a Jiří Dientsbier není zlatou výjimkou v sadě nevinných jabloní. Každý trochu právem políbený spoluobčan musel zlostí nad Schwarzenbergovým rozhodnutím upadat do mdlob. Paragrafy s jednotlivými články Ústavy pozbývají důležitosti. Šetřením omámený Kalousek bez problémů přitakává knížecímu způsobu řešení. Najednou není důležité ochraňovat státní kasu před neuváženými výdaji. Najednou ví Kalousek kde sehnat stovky milionů? Politici chtějí penězi zacpat ústa nespokojeným občanům. Jde o volební mámení, ve kterém si ovčí voličova duše musí všimnout srdceryvného, rádoby nepolitického řešení.

Na základě jakého titulu budou případná odškodnění vyplácena? Zákon formálně umožňuje všem obětem amnestovaných delikventů získání případných škod páchaných recidivisty. Oběť se musí o náhradu škody přihlásit formou soudního stání v občanskoprávním sporu, ve kterém musí soud znovu za nové soudní poplatky rozhodnout o povinnosti amnestovaného odškodnit oběť svého dříve nezákonného jednání.

Zákon tedy nijak formálně nepoškozuje oběti amnestovaných recidivistů. Zároveň je pravda, že zákon staví oběti amnestovaných do nerovného postavení nezaručujícího stejný přístup k právu. Amnestie tedy teoreticky staví část účastníků amnestijního řešení do protiústavního postavení. Přípravná skupina jednotlivých politických táborů tak zcela vědomě připravila ústavní zákon, který v rozporu s Ústavou staví část občanů do nerovného právního postavení. Spoluobčané by se tedy místo glorifikování pravičáků a levičáků měli začít ptát svých politických oblíbenců, proč tehdy vytvořili tak závadný ústavní zákon. Na tvorbě tohoto zákona se podílely hlavně dvě největší politické strany. Tedy ODS a ČSSD, která se pomocí Dientsbiera a Tejce vytahovala na prosazení kontrasignační povinnosti zakazující prezidentskou samolibost.

Premiér přebírá podle kontrasignačního pravidla, prosazeného také levičáky, zodpovědnost za celou vládu. Za celou vládu podepíše prezidentskou amnestii. Zodpovědnost několikačlenného kabinetu je předána do rukou jednoho člověka. Toto také není moc ústavní. Proč tedy pravicoví i levicoví zákonodárci sáhli k pochybnému ústavnímu opatření?

Knížecí návrh na odškodnění obětí prezidentské amnestie se netýká ani tzv. neuzavřených případů. Soud ještě nerozhodl o vině recidivisty. Není tady nezávislý rozsudek poukazující na oběť, delikventa a případnou výši škody, která byla oběti násilného jednání způsobena. Ani v těchto případech není možné, aby docházelo k vyplácení jakýchkoli státních náhrad.

Politici opět zneužívají svých pravomocí. Politici se opět chystají vykrádat peníze daňových poplatníků ke svému prospěchu. Pokud by Schwarzenbergův nápad  prošel, Česká republika by přestala být právním státem. Právním státem není stát, který z politických, nikoli právních důvodů, odmítá nejvyšší právní kodexy republiky. Jediný kdo je oprávněný zrušit ústavní zákon je Ústavní soud, případně jednotlivé části ústavních zákonů mohou politici na schůzích obou komor Parlamentu České republiky. Jednotlivci nikdy nesmějí měnit podle svých nálad jednotlivé části ústavních článků.

Karel Schwarzenberg si osvojuje pravomoc, kterou ani přinejmenším nemá. Politici by si nikdy neměli dovolit vykrádat peníze daňových poplatníků, aby následně zacelovali nemorálnost svých politických kolegů.  Nemorálnost nemůže být flastrována další nemorálností.