Jáklovské rýmování kopíruje lži Miloše Zemana. Inu, tajemník se mstí za svůj volební neúspěch

Hradní ultraliberál Jakl se vyzná v neonáckovských textech. Takové vzývání Hitlera, provolání věčné slávy bílé, nikdy nekončící barvě, nedělá tajemníkovi prezidenta pražádné potíže. Panu Jaklovi evidentně nevadí, když se někde bude pořádat koncert na kterém se budou hrát skladby neonacistických skupin Krátky Proces či Juden Mord. Místo toho, aby ho zajímalo pošlapávání památky obětí zvěrstev nacismu a propagace této zrůdné ideologie, tak ho zajímá svoboda slova neonacistů, což dostatečně vypovídá o jeho pokřiveném charakteru, který se jako zlatý šperk leskne v Jáklovské parafrázi na dílo skupiny Visací zámek. V přetvořené verzi songu Známka punku Jakl shrnuje pěkně po svém argumenty proti neúspěšnému prezidentskému kandidátovi Karlu Schwarzenbergovi.

Jeden z hradních mužů pustil neomalenost na špacír. Použil jedné lži vedle druhé. Podivná klišé neodpovídající historickým faktům jsou v podání Ladislava Jakla neotřesitelnými pravdami. Jakl, který se ještě nedávno stavěl na obranu bývalého člena Strany Svobodných, předsedy iniciativy D. O. S. T. a vysokého úředníka ministerstva školství Ladislava Bátory, si nyní hraje a mravokárce. Neonacismus Bátory, klerofašistický etos prastarých hodnot povýmarské republiky…to všechno Jaklovi nevadilo, kdežto vymyšlené lži kolem Schwarzenberga představují nejbolavější trn  v  tajemníkově patě?

Druhá sloka Jaklem upraveného songu dokazuje hradní neznalost Schwarzenbergových slov.

“V rodokmenu skrýval pěkný nácky
Myslel si že je to známka punku
Když to na něj prasklo chtěl rozdávat facky
Myslel si že je to známka punku
Povídal že hlupák je kdo za vlast umírá
Myslel si že to je známka punku
Podpírat se nechal od rudocha Dynstbíra
Myslel si že to je známka punku

Klausův přítel z oposmlouvy, Miloš Zeman, použil stejných, rádoby národoveckých a ultranacionalistických žvástů, díky kterým vyhrál “boj” o Hrad. Lež vyhrála jednou, může tedy vyhrát v podání Jakla podruhé? Schwarzenberg nikdy nikoho v rodině neskrýval. Minulost otce jeho manželky vyšla najevo  v ministrem autorizovaném životopise. Rodina Karla Schwarzenberga byla mnohem více česká a hrdinská, než celá Klausova banda extrémistických teoretiků. Možná se Ladislav Jakl mnohem častěji díval na pohádky s Rumcajsem a Cipískem, ve kterých zlý a nebohý kníže drtí a ničí svěřené poddané. Hrad by občas mohl vyjít ze své zaslepenosti.

Od 60. let 17. století panuje ve Schwarzenberském rodě tradice učit se česky. Více o předcích Schwarzenberga napsal bloger Ivo Cerman, který názorně ukazuje Jaklův, hradní i Zemanův omyl. Když Zeman zveřejnil během prezidentské kampaně sadu ošklivých lží, Karel Schwarzenberg rozhodně žádné facky rozdávat nechtěl. Naopak vyzýval ke klidu, ve kterém nemají nacionalistické žvásty co dělat. Naopak, byl to Zeman,kdo se otázkám na umírání za vlast vyhnul.

Ladislav Jakl je šéfem Klausova politického odboru, je také jedním z neúspěšných prezidentských kandidátů. Klausova partaj Svobodných posloužila jako hlavní podpůrce tajemnického kandidování. Pan Jakl odpovídá klasickému naturelu i směřování Machovy partaje. Má kontroverzní názory vůči Evropské unii, dokonce popírá lidská práva a zároveň hájí, aby slogany přeplněné bílou barvou a bílou ideologií byly naprosto legálním projevem každého “slušného človíčka”. Klausovský tajemník nakonec neuspěl. Zklamal na celé čáře. Spolupráce mezi Hradem a Klausem nabírá jiného směru. Svorníkem mezi extrémismem Klause a Hradem nebude Jakl, nýbrž Miloš Zeman.

Ladislav Jakl, alias “neznámý pankáč“, ulevil bolavé dušičce. Sražené ego brečící nad prohranou bitvou získalo příležitost ke slovní satisfakci. Jakl jako nestatečný hrdina udeřil do zad svého prezidentského protikandidáta, aby pomocí nečestné rány ukázal výši svého intelektu. Takto přesně působí jaklovské veršovánky. Čtyřakordové prznění textů Visacího zámku na facebookové skupině kapely peprně okomentoval autor textů Známky punku: “Jestli je autorem té zhovadilosti opravdu Ladislav Jakl, tak si přilepil na čelo známku debila. Už jsem slyšel hodně pozměněných verzí hitu Známka punku, ale Jaklova verze je zdaleka nejubožejší. Jak obsahem, tak veršotepectvím. Jakl se vyjádřil, že na koncertech asi tento kus uvádět nebude. Nedivím se. Jednak by tuto punkovou píseň ani nebyl schopen zahrát, jednak by tím nejspíš koncert neslavně skončil. Posluchači nejsou blbci

Ladislav Jakl je neschopným hudebníkem, který se nezmůže na vlastní píseň s vlastním textem. Použil přetvoření slov jiných, aby ukojil bolavoučké ego svých neohraničených frustrací. Ostatně,  před několika lety přijal prezidentský tajemník Ladislav Jakl na Pražském hradě Jaroslava Smílka a manažera neonacistické skupiny Conflict 88 Roberta Fűrycha. Oba dva pánové jsou autory knížky Deset tisíc extrémistů, do které Jakl přispěl  rozhovorem v němž hájí právo neonacistických kapel zpívat. Podle Jakla mají všechny kapely, včetně “pankáčů i nácků” právo na svobodu slova. Jakl v knize říká, že není žádný důvod, aby policie znovu šmírovala muzikanty a kontrolovala jejich texty, jestli nejsou závadné a nebezpečné. Když se ho před časem redaktoři i.Dnes ptali na zmiňovaný rozhovor a zda věděl, kdo je Robert Fűrych, tak zřejmě trpěl krátkodobým výpadkem paměti a vyjádřil se ve smyslu, že žádnou takovou knihu nezná.

Nemorální moralizátor Ladislav Jakl použil stejně nečestné a podpásové hry, jako nový český prezident Miloš Zeman. Politický tajemník shrnul lži pod jeden text. Pochlubil se světu s přezdívkou, aby snad posléze mohl popírat autorství zveřejněného textu. Zřejmě hradní perlič neměl co na práci, a tak si sedl k novému veršování. S platem přes sto tisíc se krásně veršuje o vymyšlených lžích. Deset tisíc hlasů k prezidentskému klání nestačilo, a tak se Klausem nemilovaný protikandidát Miloše Zemana stane obětí slovních zvrhlostí Ladislava Jakla. Mimochodem, Karel Schwarzenberg nekoketuje s neonacisty a radikály jako Ladislav Jakl. Karel Scharzenberg nemá ani tak zvrhlé myšlenkové pochody jako Ladislav Jakl.