Když nácek mlátí Roma, mlátí také Čecha, protože Romové patří do českého národa

Jsou Romové národ nebo etnické společenství? Je správné hovořit o Romech jako o součásti českého národa? Pokaždé, když dojde na podobnou diskusi, ozvou se rasisté, kteří przní všeobecnou definici národa k obrazu svému. Nepřesně stanovený pojem národa je jako děvka vláčen za pomoci extrémistických a neonáckovských prasátek strouhami studu a nekonečné hlouposti. Kulturní šovinismus slaví svátek. Bílá se stává jedinečnou barvou, podle které je správný jen ten bílý, nikoli barevný člověk. Jako protipól se ozvou romští nacionalisté a extrémisté, kteří nebudou souhlasit se zařazením Romů pod český národ. Proč se tak stává? Je to snad z obavy před kulturním zatracením? Rasismus obou stran se rozezní jako chór před svatopetrskou branou. Někteří Romové se považují býti  “více” Romy a nesnáší jakékoli zařazování k Čechům. Je ve dvacátém prvním století vůbec správné rozebírat takové  “detaily”, jakými jsou národ a příslušnost jedněch k druhým? Bohužel, nežijeme v kultuře bez rasismu, bez touhy ponížit toho druhého. Nežijeme ve světě bez kulturního šovinismu.  Už z toho důvodu je správné vymezení pojmů, které jsou zastírány jak ze strany Romů, tak ze strany rasistů. Druzí nechtějí vyjasnění pojmů z obav před zrovnoprávněním jiného etnika, zatímco první se bojí o ztrátu kulturní a národní identity romského národa. 

Žádný člověk se nerodí jako rasista. Nikdo z nás se nerodí s nenávistí. Té se po celý život učíme. Jsme ovlivňováni prostředím, ve kterém žijeme. Jsme ovlivňováni rodiči, rodinou, přáteli, okolím, sociálním statutem, stupněm vzdělání, zdravím…..Během života získáváme zkušenosti, které jsou ovlivňovány všemi těmi předchozími faktory. Stáváme se tolerantními, nebo naopak zůstáváme zarputilými nenávistníky a rasisty podle řádu šílenců z Vandasova tábora zatracených.  V životě máme volbu jací de facto budeme. Podlehneme negativům, nebo se přeměníme v chápající a tolerantní bytosti? V životě není nikdy nic černé ani bílé. V životě je všechno barevné, protože barvy vytvářejí to správné koření světa takového jaký ho známe.

Hospodářská situace se ruku v ruce s klesající sociální podporou státu přibližuje do červených čísel, a tak se rozrůstá extrémismus, ztrácí se lidskost a soucit jedněch s druhými. Extrémisté využívají nejednotnosti pojmů, pletou si je s dojmy…..pokouší se o vyvolání dalších násilností. Jen se podívejte na diskusní weby neonácků.  Hitlerovští pohrobci se tam domlouvají na násilnostech na severu Čech. Duben 2013 se má ve jménu myšlenkových perverzí přeměnit v další šluknovské násilnosti. Tak jako tehdy, i dnes vše rozpoutají neonáckové. Vlna vyhrožování, vlna hrátek na domobrany a sud s prachem nenávisti se rozletí do širého okolí. Skupiny šílenců vydávající se za pravé a nejsprávnější Čechy napochodují do ulic severočeských městeček, aby zvýšily šance na násilnosti, ve kterých si hlupáci v černých či bílých košilkách tolik lebedí.

Opět tu máme ve hře národ. Náckové z Dělnické mládeže ochraňují násilnostmi český národ. Najednou jsou Romové vystrkováni ven mimo český národ jako cizí živel. Romové žijí na území Čech, Moravy a Slezska po mnoho století. Z etnického hlediska jsou zajisté samostatným národem. Mají svůj jazyk, zvyky, historii, kulturu a tradice. Z etnického pohledu jsou Romové stoprocentně plnohodnotným národem. Nevlastní své vlastní území, ale to je dané hlavně historickými souvislostmi, které zabraňovaly Romům ve vytvoření vlastního státu. Je mnoho národů světa, které nemají své vlastní území a přesto jsou považovány za národ.

Pokud náckové hovoří o národu, do kterého Romové nepatří, o jakém národu ti ubožáci s duševními perverzemi hovoří? Je to etnický, nebo politický pojem národa? A co je to ten český národ? Je to směsice generalizací kvůli kterým je poté na západě každý Čech považován za zloděje, lháře nebo podvodníka? V tomto ohledu neonáckové nesouhlasí se všeobecnými pojmenováními národů, přesto ten stejný nástroj generalizací používají k povýšení páchaného násilí a nenávisti na úroveň správných a legitimních vzorů chování. Generalizace jsou především cestou do pekel. Nevypráví nic o skutečném stavu. Jsou často vyvářeny na základě negativních osobních zkušeností, které vytvářejí především pokřivený, nikoli správný pohled na danou problematiku.

Klasický rasista zahajuje každou rasisticky mířenou větu slovy: “Nejsem rasista, ale……” On není rasista, jen nazývá věci pravými jmény, které se vyskytují hlavně ve slovníku pokřivených, nikoli slušných lidí. Tito nerasisté často nejvíce przní pojem národ k nacionálním hodnotám dělníka a dělnice z lidu. Vandasův národ, Bobošíkové národ, Okamurovo národ….to všechno jsou rasistické, nikoli reálné představy o tom co je a co má být národ.

Jak daleko se za posledních 20 let změnil svět, ve kterém žijeme? Stačí se podívat a ihned pochopíte, že posuzování lidí podle etnicity je zastaralé a naprosto  nevyhovující. Žijeme v globálním světě, ve kterém není důležité jakého jsme etnika. Tak je to správné a tak je to lidské. Lidi je nutné posuzovat nikoli podle etnika, ale podle osobních kvalit každého jedince ve společnosti. Etnická povaha národa ztrácí na důležitosti. A tak to má být a je to správné. Ve skutečnosti je etnický národ hloupostí, nad kterou se v zahraničí ani omylem nepozastavují.

Podívejme se například do USA, kde žije směsice snad všech národností, které na Zemi existují, a přesto Američané hovoří o svém národu. Obdobným národem jsou Britové, jejichž společenství na ostrově tvoří Angličané, Welšané a Skotové. Stejně tak jsou na tom i Belgičané, kde spolu žijí společné Vlámové a Valoni. Tak je to i s Rakušany, kteří jsou také směsicí různých národnosti hovořících německy, takže ani žádnou rakouštinu nemají. Dalším národem jsou Švýcaři, přestože se tam hovoří několika jazyky. On ani německý národ není jednolitý, protože ho tvoří Bavoráci, Prušáci, Sasové, Braniboři atd. a pokud nemluví spisovnou Němčinou, tak se nedomluví.  To jenom my Čechové si myslíme, že jsme jednolitým národem, přestože zde žijí různá etnika a národy jako například  Češi, Moravané, Slezané, Slováci, Romové, Vietnamci…….atd.

Příslušníkem politického národa je každý občan honosící se občanstvím daného státu. Pákistánec žijící v Londýně s britským občanstvím je zároveň Britem. Čech honosící se americkým občanstvím je Američanem. Slovák s polským občanstvím je zároveň Polákem. Z tohoto úhlu pohledu je tedy možné hovořit o Romech s českým občanstvím jako o Češích. Není na tom nic rasistického, je to jen moderní a zároveň reálný pohled na dnešní společnost. Pokud politik, například prezident republiky, říká, že bude hájit zájmy Čechů, oznamuje tím, že bude hájit zájmy všech obyvatel státu nazývaného Česká republika.

Přirozeností moderní lidské společnosti je chápat svět podle politického, nikoli podle etnického hlediska. Už dávno neexistují kmeny. Už dávno, pradávno neexistují opevněná území. Svět není uzavřená baňka a zcela přirozeně se vyvíjí.

Romové jsou Čechy, stejně jako jimi jsou Vietnamci, Slováci a další lidé s českým občanstvím. V čem je tedy problém? Ten problém vytvářejí opět pouze lidé, nikdo jiný. Zápornou vlastností politického chápání národa je vyšší výskyt ultranacionálních nálad. Neonacisté nesouhlasí s mísením etnik, které stejně probíhá odnepaměti. Náckové a extrémisté vyprávějí pohádky o Potěmkinových vesnicích, ve kterých jsou ti tmavší, ti jinak se chovající zlými a neschopnými bestiemi. Milovníci ultranaionalismu se velmi často označují Slovany, těmi bojovnými potomky keltů. Po landovské zvyku ozdobí kousky oděvů runami, aby byli in. Volají po Češích a českém národu, i když se za takové označení vnitřně stydí. Proto také používají substituty run a dalších kýčů nacismu.

K extrémismu dochází také na romské straně, kde se aktivisté snaží postaru udržet na živu etnické pojetí národa na úkor politického vnímání světa. To způsobuje mnohdy zbytečné vyčlenění v již tak xenofobní společnosti. Romové jsou národem a je na aktivistech, aby neustále připomínali lidem z romského národa jejich zvyky a kulturu. Toto připomínání však nesmí živit rasismus a extrémismus. Aktivisté by měli prosazovat například vytváření romských médií, tisku, kulturních středisek, měli by pomáhat vytvářet a nikoli bořit. Romští aktivisté velmi často vytváří artefakty zbytečné ublíženosti, která zabraňuje k řešení otázek soužití mezi minoritou a majoritou. Ze strachu ze ztráty národního uvědomění dochází k vědomému užívání vyčleňujících substitutů, u kterých jsou Gadžové a Romové. Toto je také z pohledu majority jistá forma rasismu zabraňující  dalším dialogům.

Jisté vymezení Romů je pochopitelné, nikoli však správné. Majorita se chová nejen k Romům rasisticky. Romský podnikatel aby se mohl ucházet o veřejnou zakázku, musí si najmout člověka z majority, který za Roma jedná. Pokud by šel Rom sám za sebe do takového řízení, byl by rasisticky vyřazený. Rom se setkává s rasismem na každém kroku. Přesto všechno by ani on neměl používat generalizační srovnávání majority. Všichni nejsou stejní. Romský národ a každý Rom má právo být hrdým, to však nemá nic společného s tím být rasistickým.

I když budou někteří romští předáci společně s neonácky a dalšími extrémisty používat termín Rom a Čech, nebo Rom a Gádžo, stejně tím nesmažou, že Romové jsou občané České republiky, a jsou tedy součástí českého národa, který můžeme nazývat Čechy.  Neonacisté tedy nevytvářejí nic jiného, než útoky pořádané na další Čechy. Provolávají slávu Čechům, přesto Čechy ničí a bijí….jak je tohle všechno ubohé……

Pokud nepochopíme, že my všichni, kteří jsme občany této republiky, tvoříme jeden politický národ, bez ohledu jakým rodným jazykem hovoříme, potom nebude u nás od národnostních rozporů pokoj a budeme považováni za evropské barbary.