Sedmnáctka nácků by měla sedět, až by zčernala

Zaplivaná putika čtvrté cenové kategorie, potem zasmrádlá místnost hýkajících oslíků vydupávajících si černými kanadami  bílé stopy do zčernalé podlahy byla svědkem dalšího ponížení lidskosti a morálky. Duševní mrzáci vyznávající zoombie kult neonacismu zatoužili po sešlosti. Smradlaví a hnědě zabarvení milovníci bílé barvy si za doprovodu svastiky a white power music zapějí své oblíbené šlágry plné násilí, obušků a skřípějících kostí. Potlačí slzičku nostalgie nad poslední sešlostí, ve které ten hnědý šmejd dostal co proto. Co na tom, že to byl sedmdesátiletý stařík. Byl černý nebo spíše hnědý jako ta zmrzlá půda, do které ten nebožák padal….jistě nechtěl pracovat a jistě kradl, možná někdy v životě…… tak co se děje? Dvacetiletí hrdinové se zvykem nepracovat a ožírat se do bezvědomí, nyní s holemi, obušky a přemírou adrenalinu našli dokonalý cíl, na který si troufnou. 

Stařec neschopný pražádného odporu….to je pro hrdiny s nulovou inteligencí něco jako krádež lízátka bezbrannému děcku. Morálně pokleslí, chlastem posilnění násilníci se rozprchnou do mlhy anonymity, zatímco ten cikán zůstane ležet v tratolišti krve na liduprázdné ulici. Tohle je přesně ten typ odvahy, se kterou se náckovští pohrobci snaží oživit kult tisícileté říše. Byly to songy rasistických skupin, které zasely do minimozečků nacimilovníků sazeničku nenávisti schopné zabíjet. Rádoby nevinné texty Orlíku plné Landových mindráků, texty Devils Guard nebo písničky skupiny Imperium dokáží donutit  holohlavé srábky k nevídaným činům.

Sedmnáctka nácků nyní jako nějací beránci sedí před brněnským soudem. Konečně se musejí zpovídat za své činy. Zpívali nacistické hity plné násilí a nabádání k násilnostem právě na všech ostatních, kdo nevěří v kult nekonečné bílé barvy. Organizovali koncerty. “Sieg Heil” zaznívalo přeplněnými areály a putikami, zatímco se v ovzduší tyčily salvy postavených rukou. Nacismus zažil další erekci nevídaných rozměrů. Matáska s osmistovkou šílenců nahradil strom natažených rukou několika set pomýlenců.

Vrazi milionů se stávají hrdiny okamžiku. Snad představují dostatečný vzor pro všechny odhodlance morálních zvrhlostí. Příkladem může být americký Ku-klux-klan, ke kterému by se chtěl podobat kdejaký nácek. Muži v bílém s kápí na hlavách sedících na bujných ořích zapálenými loučemi ničí jeden příbytek čenochů za druhým…ten Landův Ordo Lumen Templi je tomu americkému sdružení hlupáků tak vizuálně podobný…..

Chaloupka strýčka Toma je pro kindernácky skvostným dílem. Rasismus je pro takového Dragana Petroviće ze srbské odnože Blood & Honour doslova náboženstvím. Nenávidět jiné. Nenávidět je až za hrob, to je znak jakýchkoli nácků po celém světě. Na stejném principu fungují i maďarští neonacisté z Jobbiku či čeští náckové z Dělnické strany sociální spravedlnosti.

Adolf Hitler je pro takové zhýralce bohem. Nejvyšší autoritou očišťující bílý národ od jiných, podměrečných bytostí. Eugenika je pro nácky základem. Alfou a omegou, pro kterou milovníci násilnických textů udělají cokoli. Dělnickou stranou opěvovaní otcové od rodin si zřizují dýchánky, během kterých upustí uzdu své představivosti. Ještě snad schází klec umístněná doprostřed “tanečního” parketu. V ní chybí odpůrce nacistických ideologií, na kterého by se ta smečka ožralů vrhla jako supi na předhozenou mršinu. Nacistický koncert skladbami “Věrni zůstaneme” a “Hodný pán” velebí arcinácka z Vlčího doupěte. Toho neschopného patlala, jež zavraždil po celém světě na desítky milionů lidí. Za zvuků “Vzpomínky” dochází k opěvování mezinárodní neonacistické organizace Blood & Honour Iana Stuarta Donaldsona.

Jako návodný song působí písnička “Chcípni nebo Rež a rúbaj na prach”, která popisuje jak extrémisté “zatočí” s lidmi tmavé pleti. Dodává odvahu do činů nejhorší možné povahy. Písně sedmnáctky souzených jsou plné nenávisti k židům, lidem tmavé pleti, komunistům a lidem levicového smýšlení. Je nanejvýš správné, že dochází ke stíhání šiřitelů nenávisti.

Soudem stíhaní náckové jako představitelé neonacistického hnutí Národní odpor za pomoci dalších osob zorganizovali například 12. dubna 2008 v baru objektu fitcentra v Trutnově koncert, kterého se zúčastnila německá neonacistická hudební skupina Sachsonia, slovenská neonacistická hudební skupina Before the War s dvěma dalšími zpěváky britské neonacistické hudební skupiny Brutal Attack. Lidé byli na kindernáckovský koncert zváni pomocí SMS zprávy, výtěžek z koncertní akce byl následně přerozdělen ve prospěch POW (Prisoners of War), a to prostřednictvím neonacistické ženské organizace RWU.

V průběhu koncertu, kterého se účastnilo nejméně 100 příznivců zpěvák skupiny Sachsonia vyzval přítomné, v extázi se nacházející holohlavce ke zvolání nacistického pozdravu “Sieg Heil”. Tato zdravice zněla celým “koncertním sálem”. Hýkající oslové tolik milující nacistickou symboliku byli rozvášněni doslova doběla. Jejich radostné “Sieg Heil” bylo podle svědků události slyšet i mimo celý areál koncertu. Při vystoupení hudební skupiny Sachsonia byla hrána skladba, v níž opakovaně zazníval text: “…gutte abend,…, Frei, social, nacional, nacional wiederstand“, což v překladu znamená: „dobrý večer,…Svobodný, sociální, nacionální,…Národní odpor“ – jde o celoevropsky používaný pojem extrémní pravice, označující radikální postoj neonacistických organizací usilujících o svržení demokracie. Při vystoupení skupiny Brutal Attack byla hrána skladba Always Near, což v překladu znamená „Vždy blízko“ a pochází z původního repertoáru skupiny Brutal Attack, která je věnována čelnímu představiteli britské neonacistické organizace Blood and Honour, Ianu Stuartovi Donaldsonovi.

Těch koncertů bylo mnohem víc. Tak například jeden z nich probíhal za pomoci sedmnáctky stíhaných 7. a 8. června 2008 v areálu bývalého pionýrského tábora v katastrálním území obce Vysoká Srbská v okrese Náchod. Koncertu se tentokrát zúčastnila neonacistická hudební skupina Orange country z USA, nechyběla také neonacistická hudební skupina Before the War ze Slovenska a další tři neonacistické hudební skupiny ze SRN a to Racial Purity, Painful Awakeing a Priorität 18. Prioritou koncertu byl prodej předmětů s neonacistickou tématikou. Během kulturně dekadentního vystoupení německé skupiny Painful Awekeing bylo zpěvákem provoláváno stařičké heslo esesáků a Hitlerjugends “Krev a čest”.

Po odehrání několika písní pak zpěvák do mikrofonu provolával „Heil Hitler“, při vystoupení hudební skupiny Priorität 18 (v překladu z německého jazyka Nadřazenost, čísla 1 a 8 symbolizují jméno tehdejšího vůdce Třetí říše Adolfa Hitlera – 1 = A, 8 = H, tedy Nadřazenost Adolfa Hitlera) bylo přítomnými osobami skandováno opět heslo “Frei, sozial und nacional”. Vedle těchto hesel na koncertu zazněla také hesla jako “Juden Klappe” (v překladu Židovská huba) nebo “Juden Raus” (v překladu Židi ven).  Na koncertu byly náckovskými interprety hrány mimo jiné písně Freiheit, (pojednává o osvobození “našich” válečných bojovníků), Hört auf (v překladu Přestaňte), která je věnována všem, kdo bojují za bílou rasu a pro bílou Evropu, dále skladba Deutschland erwache (v překladu Německo povstaň), což bylo heslo užívané NSDAP, a rovněž toto heslo obsahovala i říšská standarta. Při této písni zpěvák skupiny Priorität 18 zvedal jako cvičený šimpanz  pravici k nacistickému pozdravu “Sieg Heil”.

K dalšímu koncertu sedmnáctky stíhaných nácků dokonce napomáhala obchodní společnost Irminsul. Mimochodem vlastník této firmy je jedním ze stíhaných. Na webu Irminsulu její majitel dokonce zval k náckovskému koncertu v Ochozu u Brna. Neonacistické hadry na koncertu prodávala firma Hatecore shop. Návštěvníci si tak mohli pořídit trika a mikiny se symboly AntiAntifa či Národního odporu. K dostání byla také cédéčka s tzv. White power music. Koncertu se nakonec zúčastnilo cca 400 – 500 příznivců. “Umělecký” zážitek poskytla například skupina Ecce Morse z České republiky  nebo neonacistická hudební skupina Terion, jejíž skutečný název Nomisterion byl na pozvánkách účelově změněn( tato skupina prezentovala především skladby ze svého alba Padlým v boji, jež se nesou v duchu nacionálního socialismu a je v nich propagována Třetí velkoněmecká říše, resp. vojáci tehdejšího wehrmachtu a SS).

Dalším vystupujícím byla švédská zpěvačka Saga, která při svých vystoupeních přezpívává hudební hity nahrané neonacistickou hudební skupinou Skrewdriver a jejím hlavním představitelem a ikonou neonacistů Ianem Stuartem Donaldsonem. Saga své dvě poslední písně na koncertu věnovala Davidu Laneovi, americkému neonacistovi, členu organizace Ku-Klux-Klan a teroristovi, který byl v roce 1985 za své závažné násilné rasově motivované trestné činy odsouzen na 190 let vězení a i po smrti je ikonou i pro české neonacisty a rasisty. K tomuto teroristovi se hlásí na svých internetových stránkách také neonacistický Národní odpor.

Prakticky ve všech koncertech vystupuje Národní odpor, který také 30. srpna 2008  na pražském Braníku uspořádal další dekadentní hudební perverzi po vzoru nácků. Koncertu se zúčastnila tradiční eskadra náckovských kapel. Byla to především slovenská neonacistická skupina Before the War (v překladu Před válkou) a česká skupina Attack, která zde zapěla pčedevším skladby z alba No remorse. Skladby Atacku vystupují především proti lidem jiné pleti, proti antifašistickým skinheads a oslavují Třetí říši Adolfa Hitlera. Takovou oslavnou skladbou je například skladba Síla bouře s textem: “…jako smečka vlků, jako svazky prutů, nekonečný boj za svobodu…“ jsou ze vyzdvihovány nacistické záškodnické jednotky Werwolf a svazky prutů představují základ, jenž dal za éry Benita Mussoliniho vzniknout pojmu “fašismus“. Skladbou Anti Sharps bylo podněcováno rasisticky motivované násilí a nacionální socialismus, např. v textu “…názory máš špatné, směřují doleva, dáváš šanci negrům pošpinit naši krev, nevíš, co je hrdost, nemáš žádnou čest, no sharps, no reds, white pride, national socialist…”; při vystoupení slovenské neonacistické skupiny Before the War bylo z publika opakovaně skandováno heslo „Engerau“ či „White resistence Engerau“, které symbolizuje u českých a slovenských neonacistů odpor vůči „méněcenným rasám“, samotné slovo Engerau odkazuje na německé označení bratislavské čtvrti Petržalka, kde byl v r. 1944 založen nacisty pracovní tábor a v r. 1945 zde došlo k povraždění 496 maďarských vězňů.

Na dalším z připravovaných koncertů si zahrála například slovenská neonacistická hudební skupina Syndicate. V průběhu její produkce zpěvák opakovaně vyvolával heslo s rasovým podtextem: „White power“ (heslo White power( Bílá síla) značí proud tzv. bílé síly, který je vázán na neonacismus, tento koncept v neonacistickém a rasistickém prostředí znamená ideu „třetí cesty“ s nacionálně revolučním a rasistickým charakterem, z velké části je White power spojen i s konceptem rasové nadřazenosti bílé rasy. Za zrodem tohoto konceptu stojí britský neonacista Ian Stuart Dolandson, který stál u zrodu hudebně politického směru White power music). při ohlášení poslední skladby začalo publikum skandovat heslo “Na prach” a na přání diváků tedy skupina Syndicate tuto píseň zahrála a ukončila své vystoupení. “Na prach” je píseň od slovenské skupiny Krátký proces, je v ní kladen důraz na násilí a společný boj rasistických, dnes neonacistických skinheads, resp. stoupenců hnutí Národní odpor proti třídnímu nepříteli, kterým je myšlena obecně krajní levice (Antifa), ale i romská menšina společnosti; skladba sice pochází z konce 80. let 20. století, ale dodnes je velmi oblíbena v prostředí krajní pravice a často hrána na koncertech White power music. Opět během hudební produkce bylo přítomnými osobami opakovaně skandováno heslo “Heil”.

Souzení se dnes tváří jako andílci, přitom jsou pořádnými hajzlíky podporujícími neonacismus a fašismus. K propagaci náckovských koncertů využívali webu prodejny Hatecore Shop, která se živila především prodejem předmětů s extrémistickou tématikou. Prodávaly se zde například předměty oslavující a propagující existující neonacistická a rasistická hnutí jako například Národní odpor, Nationaler Widerstand, Blood and Honour, Combat 18, Ku Klux Klan, Autonomní nacionalisté, Hammerskins Nation a další. Na tričkách obchodu jste mohli spatřit černé, hnědé a bílé nápisy AntiAntifa Pure Hate (Čistá nenávist), se dvěma disky s nápisem “Good Night Left Side”, kde je znázorněn útok na ležícího člena Antify. Dalším “skvostem”  Hatecore Shop bylo například tričko s nápisem  Blackout – This is my country(Černí ven – To je moje země), podněcující k rasové nenávisti vůči lidem tmavé barvy. Nechyběla rovněž trika s kryptogramy H8( což znamená Heil Hitler).

V Brně souzení náckové tedy k náckovským koncertům používali náckovský obchůdek. Propagace neonacismu tak vynesla velké částce sedmnáctky souzených nemalé zisky. Všichni stíhaní navíc uchovávali předměty s neonacistickou tématikou. Vytvářeli organizované skupiny neonacistů, jejichž cílem bylo potlačení práv a svobod člověka, hlásání národnostní, rasové a náboženské zášti vůči ideovým nepřátelům krajní pravice.

Takové jednání je nemístné a všichni aktéři neonacistické sedmnáctky by měli být po zásluze co nejpřísněji potrestáni.