Ústavní soud není nezávislý a často překračuje své pravomoci

Ústavní soud není třetí komorou parlamentu, a proto by se v žádném případě neměl zabývat stížnostmi kolem prezidentské amnestie. Takové posuzování nepřísluší Ústavnímu soudu, protože by se tím stal zcela otevřeně politickým, nikoli právním subjektem. Přeci jen nežijeme v soudní, ale v parlamentní demokracii, kde o zákonech rozhodují poslanci a nikoli soudci. Levicoví poslanci zneužili situace k dalším politickým bojům. Ti takzvaní nezávislí – z ČSSD se jali hlavní role mluvčích senátorských stížností. Abolice, neboli zastavení stíhání velkých trestných činů se stala hračkou v rukou levicových senátorů. Ústavní soud nesmí posuzovat amnestii, protože by tím zároveň posuzoval ústavnost jednotlivých pasáží Ústavy, čímž by narušil princip dělby moci ve státě.

Není možné, aby se Ústavní soud zabýval něčím,  co není v rozporu s Ústavou a co v zásadě ani omylem nepřekračuje pravomoci prezidenta republiky nebo předsedy vlády. Politická moc, ať se jedná o vládní nebo nevládní partajničení, vždy zkouší nalézat cestičky k porušování ústavních a zákonem stanovených pořádků. Každý orgán státní správy má tendence překračovat své pravomoci. Klaus nepodepisoval některé zákony, Nečasova vláda se snažila neústavní cestou protlačit jednotlivé vládní reformy, senátoři se snaží oktrojovat Ústavu a ústavní pořádek…….

Tohle všechno je naprosto normální vývoj politického života. Proto zde máme Ústavní soud, který by měl napravovat jakékoli překročení a zohýbání Ústavou daných pravomocí nebo zvyklostí. Ústavní soud se poslední dobou pomocí úst jeho předsedy Pavla Rychetského chová spíše jako další politický orgán státu. Předseda soudu jde debatovat do Primy o jednotlivých politických postojích premiéra či jiných představitelů státu. Vyjadřuje se k církevním restitucím, sociálním zákonům a obecné politické situaci v zemi.

Je tohle správný a normální styl chování někoho, kdo má ochraňovat ústavnost a nikoli zákonnost jednotlivých vládních rozhodnutí? Měl by předseda Ústavního soudu veřejně debatovat o politické situaci v zemi? Měl by debatovat s prezidentem republiky o nějakých politických otázkách?

Činnost Ústavního soudu by měla být apolitická bez jakýchkoli pravicových či levicových vlivů. Je tedy český Ústavní soud skutečně nezávislým? A jak je to s nezávislostí soudů obecně. Je opravdu v Ústavě uzákoněna nezávislost soudů tak, jak ji chápou naše soudy, a jak je jimi prezentována? Abychom mohli najít odpověď, musíme se zamyslet nad zněním Ústavy a rozsahem úkolů, které mají soudy zajišťovat.

Soudy nejsou určeny jen k tomu, aby zajišťovaly výkon soudní moci. Soudy mají i jiná poslání. Např. řídit a organizovat svoji práci. Předseda krajského soudu může jmenovat soudní znalce atd. Do jaké složky státní moci náleží řízení a organizování práce jednotlivých soudců nebo jmenování soudních znalců? Náleží to do moci zákonodárné? To v žádném případě. Náleží to do moci soudní? Nerozhodují se spory, neřeší se trestní odpovědnost a ani jiné otázky, při nichž je soud povinen postupovat podle občanského soudního řádu nebo trestního řádu. Nejde tedy ani o výkon moci soudní. Zbývá tedy moc výkonná. Soudy vedle moci soudní zajišťují i výkon té složky státní moci, které se říká výkonná. A pro výkon této moci již teorie dělby moci a ani naše Ústava nepožadují existenci nezávislých soudů.

Předseda soudu je sice také soudcem, ale jak vyplývá ze zákona o soudech a soudcích, při výkonu soudní moci nevystupuje jako předseda soudu, ale jako předseda senátu nebo soudce. Pokud je předseda soudu vyhozen z funkce předsedy soudu, je nadále soudcem. Je tedy nutné konstatovat, že v té části své práce, ve které předseda soudu vystupuje jako předseda soudu, nezajišťuje výkon soudní moci a nelze na něj tudíž uplatnit požadavek nezávislosti soudu.

Vraťme se ještě jednou k osobě pana Rychetského. Ten jako předseda Ústavního soudu komentuje politické dění v zemi. Je tím narušena nezávislost Ústavního soudu?

Pan Rychetský vystupuje v médiích jako předseda soudu a nikoli jako soudce, a tudíž na něj nemůžeme uplatňovat požadavek nezávislosti soudce či souduÚstava nemluví o nezávislých soudech, ale jen o výkonu soudní moci nezávislými soudy. Předseda Ústavního soudu v médiích nevykonává soudní moc, a tak z hlediska právní teorie žádnou nezávislost neporušuje. Je tedy komentování politického dění v rozporu se všeobecně požadovanou nezávislostí  soudce Ústavního soudu? Ano, v tomto případě by skutečně šlo o poškození nezávislosti ústavního soudce. Můžeme o porušení nezávislosti hovořit u předsedy Ústavního soudu? Rozhodně ne.

Takové jednání v tomto případě nebude morální, možná nebude profesionální a možná morálně poškozuje celý Ústavní soud, není však ohrožením nezávislosti předsedy Ústavního soudu, protože u předsedy soudu obecně pro jeho výkonnou moc nemůžeme požadovat jeho absolutní nezávislost. Dobrá tedy, v televizi a v médiích vystupuje “závislý a zaujatý” předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Společnost musí tedy doufat, že ústavní soudce Pavel Rychetský bude mít v soudcování jiný, řekněme profesionálnější, přístup k práci.

Před nedávnem Pavel Rychetský v Hospodářských novinách zpochybnil nezávislost Ústavního soudu: “Nelze spoléhat na to, že blížící se konec mandátu, s jistým výhledem na možnost si jej prodloužit, neovlivní soudce v rozhodování“.

Neovlivnitelní soudci jsou tedy spíše přáním myšlenky, než nějakou strohou skutečností. Ústavní soudci mohou být jmenováni dvakrát po sobě, a tak je možné očekávat z jejich strany politická, nikoli ústavně právní rozhodnutí.

Takové vlezdoprdelkovství ústavního soudce může z teoretického pohledu představovat pro Českou republiku velké nebezpečí. Nový prezident, Miloš Zeman, se již předem nechal slyšet, že během svého mandátu bude překračovat své ústavní pravomoci jak jen bude moci.

Nové ústavní soudce navrhuje prezident republiky, jeho návrh podléhá schválení Senátukterý je oranžový a Bohuslav Sobotka spolu se Škromachem představují politický fanklub Miloše Zemana.

Během Zemanova prezidentování dochází k obměně skoro všech ústavních soudců. Budou takoví soudci prezidentem republiky navrhováni podle toho, jak půjdou nové hlavě státu na ruku, nebo podle výše své profesní erudice? Je naivní očekávat, že Senát s levicovou převahou odmítne Zemanovy návrhy na ústavní soudce.

Neoficiální přerod do prezidentské podoby republiky záleží především na slepotě Ústavního soudu.

Pokud ten bude zticha, poté si prezident republiky může dovolovat prakticky cokoli. Ostatně, politickou slepotou trpí také ústavní soud ve Francii, který nechá francouzského prezidenta dělat prakticky cokoli. Francouzský prezident je “silným” prezidentem především díky překračování svých prezidentských pravomocí. Bude podobná praxe také v České republice?

Dvanácti, či třináctiletý mandát ústavního soudce s následným doživotním distancem na ústavní soudcování je zajisté určitým řešením, ale neměla by se celkově změnit pravidla pro výběr ústavních soudců? Nezávislost Ústavního soudu nemůže být garantována pokud tuto instituci kontroluje někdo jiný než Nejvyšší kontrolní úřad, který je určený také pro kontrolu ústavních orgánů.

V první polovině minulého roku hospodaření Ústavního soudu totiž kontrolovalo ministerstvo financí místo NKÚ. Je tohle normální situace? Nebyla tímto krokem ministerstva ohrožena nezávislost ústavní instituce?

Ústavní soud se stále častěji stává terčem politických manipulací jak ze strany vládních, tak i nevládních parlamentních politických stran.

Nezávislost soudů je obecně institucionální zárukou právního státu, ve kterém soudní moc nemůže vykonávat ani exekutiva, ani legislativa. Stejně tak do soudnictví nemohou spadat zákonodárné a výkonné pravomoci.

Z tohoto titulu by nikdy Ústavní soud neměl přetvářet zákony. Měl by pouze posuzovat, zda-li daný zákon byl schválen v souladu s Ústavou a zda takový zákon není v rozporu s Ústavou. To je jediné, co skutečně náleží Ústavnímu soudu.

Podle názoru některých renomovaných ústavních právníků tuto svou povinnost v minulosti Ústavní soud několikrát na základě politických, mediálních i společenských vlivů překročil. Hry na třetí komoru parlamentu jsou také nebezpečné a ohrožují chabou demokracii České republiky.

Ústavní soud překročil své pravomoci minimálně ve dvou mediálních případech.

11.7. 2006 zrušil Ústavní soud tu část zákona o soudech a soudcích, která dávala možnost odvolat předsedu a místopředsedu soudu z jejich funkcí. Ústavní soud toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že že i předseda nebo místopředseda soudu jsou soudci a proto nemohou být ze své funkce odvoláni, protože takové odvolání je zásahem do nezávislosti soudů. Jak již bylo řečeno, předsedové a místopředsedové soudů mají především výkonnou pravomoc, ze které nevyplývá jakákoli nezávislost. V tomto rozhodnutí Ústavního soudu tedy došlo k překročení jeho stanovených pravomocí. Uvedená část zákona nebyla v žádném případě v rozporu s Ústavou. Ústavní soud si zahrál na Poslaneckou sněmovnu a propůjčil si naprosto neústavně moc zákonodárnou.

Ústavní soud nesmí rušit zákony, nebo část zákonů jenom proto, že je to pro Ústavní soud jednodušší. Zákony, nebo části zákonů se mohou rušit Ústavním soudem pouze tehdy, pokud byl takový zákon schválen v rozporu s Ústavou. Části zákonů se smějí rušit pouze tehdy, pokud část zákona opět porušuje Ústavu. Ústavní soud může zrušit právní předpis a současně využít možnost posunout okamžik vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu do budoucna.  V takovém případě Ústavní soud odkládá vykonatelnost svého svého rozsudku proto, aby vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro nahrazení protiústavní úpravy úpravou ústavně konformní. Takovým postupem Ústavní soud zabraňuje tzv. retroaktivitě.

V druhém případu Ústavní soud selhal přiznáním dodatečně odebraných soudcovských platů.

Ústava mluví o výkonu soudní moci a stanovuje pro její správný a nestranný výkon jen požadavek nezávislosti soudů. Žádnou jinou podmínku pro zajištěni správného a nestranného výkonu soudní moci Ústava neobsahuje.

Z toho vyplývá, že nezávislost soudní moci nezávisí na výši platu. Nezávislost soudní moci není podle Ústavy ohrožena ani tehdy, pokud by soudní moc byla vykonávána zcela zdarma.

Z toho tedy vyplývá, že Ústavní soud tím, že přiznal soudcům dodatečně odebrané platy a své rozhodnutí odůvodnil tím, že pro nezávislost soudů je nutné zajistit stabilitu platů a jejich určitou výši, opět překročil svoji pravomoc a v tomto případě dokonce v takovém rozsahu, že změnil znění Ústavy.

Taková role Ústavnímu soudu v žádném případě nepřísluší.

Ústavní soud sice posuzuje ústavnost zákonů, nemůže však rozhodovat o obsahu Ústavy. Měnit Ústavu mohou jen Poslanci a Senátoři, nikoli však samotný Ústavní soud.

Proto také Ústavní soud nemůže rozhodovat o platnosti nebo neplatnosti Klausovy amnestie. Musel by tím posuzovat obsah samotné Ústavy, což Ústavnímu soudu ani omylem nepřísluší. Ústavní soud nesmí pokračovat v přerodu ve třetí komoru Parlamentu. Takových příkladů, kdy Ústavní soud pochybil a jednal spíše na politickou zakázku, případně kdy jednal v rozporu se svými pravomocemi je mnohem více. Ústavní soud touto svojí praxi narušuje teorii dělby moci a porušuje Ústavu, kterou by naopak měl ochraňovat. 

Ústavní soud není nezávislý a často překračuje své pravomoci. Kdo ale donutí tuto instituci k lepšímu, ústavnějšímu chování? Politici to jistě nebudou, ti jej raději zneužijí ke svým hrátkám s mocí. Čím více bude upadat “morálka” Ústavního soudu, tím více bude upadat úroveň demokracie a státnosti v České republice.