Zemanovo prezidentování bude zkouškou pro Ústavní soud

Zeman zahájil své předprezidentské tažení pomocí nereálných slibů. Zahrál tak na city neználkovských spoluobčanů věřících v magickou moc nekonečného pána levice. Zeman zavelí a levice se ihned sjednotí. Zeman zavelí, Kájínek se propustí. Zeman zavelí a Nečasova vláda se rozpadne jako domek z karet.  Ústava a nejvyšší zákony země přestávají v zemanských snech existovat. Car chce prezidentský systém, a tak bude raději nestydatě lhát do televizních kamer. Přímá volba naštěstí neotevřela dveře k prezidentskému systému vlády, a tak jsou Zemanova tvrzení pouhými žvásty vhodnými leda tak pro štamgasty krčem čtvrté cenové kategorie. Přímá volba zvyšuje legitimitu přímo zvoleného prezidenta, zároveň však takovému prezidentovi neposkytuje žádné speciální kompetence. Levicoví extrémisté mají svého miláčka, ti ostatní získali na Hradě žvanila bez jakýchkoli schopností a vlastností.

Ústava České republiky je nejasná. Je psána tak nějak za běhu událostí. Prezident republiky je osobou nadlidskou. Není nikomu zodpovědný. Povinnosti plynoucí z Ústavy nejsou povinnostmi, většinou se jedná o ochotu podpořenou jednotlivými body hlaviček ústavního pořádku. Pokud si prezident postaví hlavu, nemusí dodržovat vůbec nic a zároveň nikdo nemůže hlavu státu za takové dětinské rozhodnutí volat ke zodpovědnosti. V devadesátých letech se vytvořila funkce prezidenta do podivných rozměrů. Milý prezident může podepsat zákony, ale nemusí. Ve velké části ústavních písmenek jde o zvyklosti a nepsané tradice. Tvůrci Ústavy  zcela naivně propadli představám o krásné politické kultuře, ve které nejsou egoisté a mastubátoři vlastního ega.

Situace je o něčem jiném. Levičáci si vydupali kontrasignace ve věci prezidentské amnestie. Dientsbier s Tejcem byli v období parlamentních dohad nadšeni jako malí kluci. Lidmi zvolený prezident dostane nové omezení a zodpovědnost se přesune na premiéra s jeho vládou. Čistě neústavní řešení dostalo zelenou, levice s pravicí byli v názorovém souznění, a tak není co řešit. Klausův poslední eurotruc nevyšel, a tak na pořadu dne zůstává prezidentská amnestie.  Levicoví politici volají po prezidentské velezradě, přitom ti stejní levicoví poslanci vytvořili pravidla, podle kterých Klaus s Nečasem jednali.

Prezidentovy kompetence jsou vyjmenované v článku 62. Během amnestie prezident musí žádat o kontrasignace, ale například v případě milostí není žádná kontrasignace třeba. Prezident rozhoduje, prezident zároveň nezodpovídá za jakékoli rozhodnutí. Je to podobné, jako když psychicky nemocný člověk spáchá zločin, ale zároveň za zločin není zodpovědný. Jenže prezident republiky není psychicky nemocný člověk. Proč tedy nezodpovídá za své činy? Česká demokracie vytvořila nadlidi. Polobůh v Havlově podání vycházel vstříct jistému vzoru chování. Kdežto polobůh v Klausově verzi dostává velké šrámy. Ego políbené ultraliberalismem a ultranacionalismem přebírá nadvládu nad hradní morálkou. Nemorální Klaus ukazuje svým následovníkům co všechno je možné a co všechno je tolerované českou společností.

Miloš Zeman velmi dobře ví, že může pokračovat v Klausových hrách na zparchantělé děcko. Národ si to žádá a prznění státnosti? To dnes přeci nikoho nezajímá. Když se média kriticky nepozastavila nad Klausovou obhajobou amnestie, potom zcela jistě ta stejná média pomlčí nad dalšími podivnými nápady prezidentské hlavinky. Nezodpovědný Klaus napsal brožuru o amnestii, kdežto zodpovědný Nečas mlčel.

Miloš Zeman se jako lidmi zvolený prezident bude pokoušet upravovat Ústavu k obrazu svému. Bonmotář ve “službách lidu” překročí své kompetence na úkor vlády nebo Parlamentu. Zeman si přivlastní část něčeho, na co měla právo Vláda ČR nebo Parlament. Tak například Zeman odvolá předsedu vlády, i když na to nemá právo. V ten okamžik, ať je prezidentský akt jakkoli populární nebo nepopulární, musí nastoupit Ústavní soud, který jednoznačně řekne, jestli má nebo nemá prezident republiky právo odvolat předsedu vlády. Ústavní soud je především o ochraně ústavnosti. A zde v tomto případě je ústavnost v přímém ohrožení. Miloš Zeman si své povinnosti vykládá tak nějak po svém.

První levicový prezident si například myslí, že jeho funkce nejenom ceremoniálně ratifikuje , ale dokonce i sjednává mezinárodní smlouvy, ve kterých by prezident chtěl být jako hlavní hybatel politického směřování republiky. Vzpomeňte si například na prezidentské debaty před prezidentskými volbami, kdy se Zeman choval jako hlavní tvůrce zahraniční politiky státu. Ratifikaci a sjednávání mezinárodních smluv upravuje například článek 63, ve kterém je výčet pravomocí podléhajících kontrasignaci. Prezident v případě mezinárodních smluv potřebuje vždy souhlas vlády nebo pověřeného člena vlády. Sám o sobě Zeman na tomto poli dělat nemůže vůbec nic. Za zahraniční politiku státu je zodpovědná vláda a nikoli prezident republiky.

Prezident nemůže udělat nic k čemu nemá souhlas vlády. Slova o novém prezidentském velikášství jsou pohádkami o nesmyslnostech. Zeman zkouší vytahovat věci z kontextu. Zkouší co mu projde více a co méně. Zkouší jak se k jednotlivostem zachová Ústavní soud, Zatím se hraje o slova, jenže nasazení slov pomocí komentářů dává najevo ochotu Ústavního soudu obhajovat ústavnost. Ano, v Ústavě je napsáno, že prezident odvolává a jmenuje předsedu vlády, to je pravda. Zároveň je také pravda, že Ústava říká kdy tak prezident může udělat. Rozhodně se prezident nemůže jen tak z ničeho nic odvolat premiéra vlády. Předsedu vlády může prezident odvolat například tehdy, když předseda vlády nepodá demisi, ačkoli byl povinen ji podat. Prezident může tedy odvolat předsedu vlády tehdy, pokud by předseda vlády překračoval Ústavu.

Proto aby Zeman odvolal Nečase, musel by Nečasovi prokázat neústavní chování předsedy vlády. Asociálnost zákonů nemá co dočinění s neústavností, pokud ovšem tato asociálnost nekrátí práva vycházející z Listiny základních práv a svobod. Pokud by zákon odporoval Listině, vůbec nic by v tom případě nehovořilo o neústavním chování Nečase. Můžeme mít na Nečasovu vládu jakýkoli názor. Ovšem tento názor nesmí ohýbat Ústavu a zároveň tento názor nesmí způsobovat nelogičnost Ústavy jako takové. Jakékoli Zemanovo tvrzení o odvolání Nečase jsou nesmyslnými hloupostmi,

Bude Ústavní soud ochraňovat ústavnost České republiky nebo podlehne politický hrám?