Chávez byl dalším z nelidských diktátorů, kterého netřeba oslavovat

Zemřel jihoamerický diktátor Hugo Chávez. Levicoví milovníci zažívají další období politických orgasmů a označují tohoto nelidu zastáncem chudých a nekonečného lidství, ve kterém se bohužel ztratily veškeré naděje na lidská práva.  Člověk se v Chávezově socialismu stává obyčejným prachem, kterému je třeba nalhat a naslibovat. Ta nenažraná bestie se nakrmí ideologií, aby následně ta samá bestie představující venezuelský lid později svého diktátora znovu zvolila v podivných volbách za svého svatého vládce. Hugo Chávez nazývá svůj styl vlády komunismem. To přijde vhod všem komunistickým stranám. Nikdo z nich nestuduje, jestli o komunismus jako takový ve skutečnosti jde. Od roku 2011 za pomoci poslanců ten stejný Hugo Chávez ruší  poslední střípky skomírající demokracie. Nyní snad z vůle Marxe nebo Castra může vládce nad osudy Caracasu vládnout formou dekretů. Ústava ze dne na den ztrácí jakoukoli relevanci. Stává se obyčejným toaletním papírem, nad kterým jako žíravé savo působí Chávezova touha být nejmocnějším v celém jihoamerickém regionu.

Prezident upravuje ceny. Prezident na oko znárodňuje, i když ve skutečnosti například ve věci pozemků o znárodňování nejde.

Koncentrace moci do rukou Huga Cháveze zničila v zemi lidská práva. Dochází k uplatňování velmi tvrdé cenzury. Oponenti i novináři jsou krutě sledováni a stíháni tajnou policií. Dochází k vyslýchání odpůrců režimu. Ztrácejí se lidé nesouhlasící s politikou. Politický systém Chávezova režimu je budovaný především na principu volné ruky zdejší vlády. Vláda z příkazu nejvyššího může libovolně zacházet s lidskými právy. Systém Chavézovy tyranie je po několikaletém vládnutí zakořeněný na mnoha místech státu.

Zpráva Human Right Watch z roku 2008 jasně hovoří o praktikách v této jihoamerické zemi. Chávez a jeho podporovatelé v Národním shromáždění přijali dramatické koky  zajištění jejich politické kontroly nad Nejvyšším soudem, který se cíleně od roku 2004 zaplňoval především politickými spojenci. Po roce 2010 mění Chávez zákon upravující proces jmenování soudců. Znovu se tak ocitá Nejvyšší soud  v politickém zájmu diktátorského režimu. Nejvyšší soud je totiž jedinou institucí, která by mohla Chávezovi vystavit stopku. Předlouhých šest let však dochází k dosazování politicky nezávadných soudců Nejvyššího soudu, a tak se Hugo Chávez nemusí obávat jakýchkoli potíží. Prezident v několika svých dlouhohrajících proslovů vyzdvihuje politické, nikoli však právně obhajitelné řešení budoucí venezuelské demokracie. Politický závazek se odráží především v soudních rozhodnutích, která se stávají politickými, nikoli však právními rozsudky.

Otevřeně tak dochází k pohrdání mezinárodními lidskoprávními normami. Politicky neposlušný soudce Maria Lourdes Afiuni se tak na příkaz samotného Chavéze nachází na opačné straně spravedlnosti. Tentokrát to není on, kdo rozhoduje o trestu a vině. Tentokrát je Alfuni obětí dlouhodobého věznění. Stát přikázal soudcům soudit politicky, a ti kdo budou odporovat, budou smeteni jako nepotřebný prach přímo do drtičky paní nespravedlnosti. Soudci nižších, ale i vyšších soudů se bojí soudit. Mají strach, aby nebyli nařčeni, že jejich rozsudky narušují Chavézovu pseudoformu komunismu.

V prosinci roku 2010 Národní shromáždění novelizuje zákon o médiích z roku 2004. Nový zákon omezuje internet, nařizuje televizím, rozhlasu i tisku co smějí a nesmějí vysílat, psát, či říkat. Ve stejném roce se pod prezidentovu moc dostává telekomunikační agentura Conatel. Na prezidentův rozkaz dochází ke zřizování státních televizních stanic, státních vydavatelství novin. Diktátor tolik opěvovaný levicovými extrémisty zřizuje síť propagandy. Soukromé sdělovací prostředky dostávají nařízení, ve kterém musejí bez přerušení vysílat i devítihodinové proslovy venezuelského prezidenta. Nejstarší venezuelský televizní kanál RCTV byl v rozporu s mezinárodním právem i národním právem v roce 2007 odstraněn ze dne na den z vysílání. Do té doby zůstává jediným kritickým televizním kanálem v zemi kabelová televize Globovisión, proti které prezidentova administrativa prozatím vymýšlí jak ji vyřadit z provozu.

Na celý stav upozorňují lidskoprávní organizace, které jsou následně samotným Chávezem označeni za imperiální spolupracovníky Spojených států. Soudce Maria Lourdes Afiuni byl v prosinci 2009 podmínečně propuštěný  z vězení. Tam čekal dlouhé tři roky na vynesení rozsudku kvůli údajné korupce, které se měl jako soudce dopustit. Samotný Chávez se k soudci vyjádřil jako k banditovi a v několika televizních vystoupeních požadoval na soudu 30 let vězení. Přesto všechno se Alfuni stavěl oficiálně k režimu loajálně. Po dvou letech byl však Alfuni v roce 2011 zatčený znovu a vězení je za nejistých důvodů držený dodnes.

Lidská práva byla porušována prakticky na každém sněru. Ochránce lidských práv, Rocio San Miguel, se v květnu 2010 objevil v televizi, kde veřejně kritizoval, že vysocí vojenští důstojníi jsou také členy Chavézovy politické strany, i když do ústava zakazuje. Následně byl obviněn a Chavéz v dalších mediálních vyjádřeních nazval Miguela agentem CIA., který má za úkol podněcovat povstání. Rocio San Miguel od té doby dostával několik vyhrůžek smrti či ublížení na zdraví. Politická strana Chavéze dokonce uvedla o tomto lidskoprávním aktivistovi, že od Spojených států obdržel na svou činnost finanční hotovost.

Další lidskoprávní aktivista, Humberto Prado, kritizoval v médiích v červnu 2011 vládu za její řešení vězeňských vzpour, které se v té době ve Venezuele odehrály. Následně po mediální kritice vládního postupu Chavézův ministr spravedlnosti obvinil Humberta Prada z úsilí o destabilizování vězeňského systému Venezuely. Dokonce venezuelský víceprezident, který je nyní nástupcem zesnulého Chavéze, tvrdil, že Pradovo tvrzení je součástí plánované politické destabilizace země. Během několika dnů poté Prado dostával anonymní vyhrožovací dopisi či telefonáty, kde ho neznámý člověk vyzýval k tomu, aby raději mlčel. Proto raději Humberto Prado odcestoval ze země i s dětmi za příbuznými v zahraničí. Když se vracel domů, dostal anonymní zásilku, ve které byl dokument z úřadu generálního prokurátora, ve kterém bylo uvedeno, že v případě návratu Humberta Prady bude tento muž obviněn z velezrady.

Nejstarší venezuelský televizní kanál RCTV odvysílal v listopadu 2006 dokument o tom, jak Chavézův ministr pro energetiku vyhrožuje zaměstnancům státní ropné společnosti, že pokud nebudou veřejně podporovat Chavéze, přijdou o místo. Chavéz sám varoval televizní stanice, že v případě odvysílání protivládních dokumentů by mohly přijít o vysílací licence. O měsíc později, prezident oznámil jeho (jednostranné) rozhodnutí o netoleranci RCTV . Následující rok této stanici byla ukončena licence a kanál fungoval jen jako kabelová televize. Od té doby vláda zasahovala do vysílání televizní stanice pomocí různých obstrukčních nařízení. V roce 2010 se RCTV stala minulostí a lze ji sledovat jen na internetu. Jediná protivládní televizní stanice Globovisión v červnu 2011 odvysílala rozsáhlou reportáž o tom, jak během vězeňské vzpoury policisté cíleně a naprosto zbytečně zabíjeli vězně. Chavéz reagoval na odvysílanou reportáž Globovisiónu, že se televizní stanice svými reportážemi snaží svrhnout Chavézovu vládu.  Vláda okamžitě zahájila vyšetřování, které nakonec vyústilo v pokutu 2,1 milionů amerických dolarů Globovisión ještě v roce 2012 čelila dalším šesti obviněním.

Vládní režim tak za pomoci demagogie bojuje proti zobrazování skutečného stavu venezuelské politiky. Chavézův režim se staví především proti všem kdo jsou vůči Chavézovy vládě v opozici. Tak například opoziční politik Osvaldo Álvarez Paz. Objevil se v politické talk show Globovisión v březnu 2010 a komentoval zvýšený počet drog ve Venezuele a rozhodnutí španělského soudu, podle kterého docházelo ke spolupráci mezi venezuelskou vládou, kolumbijskými partyzány, baskickými separatisty a dalšími teroristickými skupinami. Chávez na tento politikův komentář reagoval tak nějak po svém. Řekl, že by takové řeči neměly být v celostátní televizi povoleny. Za dva týdny byl Álvarez Paz zatčen na základě obvinění z šíření nepravdivých a poplašných zpráv. Ve vazbě zůstal dva měsíce a poté byl podmínečně propuštěn na svobodu. V červenci 2011 byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody. Soud nakonec rozsudek překvalifikoval na podmínečný dvouletý trest se zákazem odcestování z Venezuely.

Chavézův režim působí svou brutalitou neskutečně komicky. V lednu 2011 v představení tzv. mýdlové opery “Chepe Fortuna” se jedna z hlavních postav jmenovala Venezuela. Ztratila svého psa jménem Huguito(v překladu malý Hugo) . Venezuela se zeptala v představení svého přítele: ” Co bude s Venezuelou bez Huguita” a přítel odpověděl: ” budeš svobodný”. Mýdlová opera byla odvysílána na televizní kanálu Televen. Venezuelský úřad vyzval televizní kanál k zastavení vysílání tohoto pořadu, protože údajně vyzýval k politicé a rasové nesnášenlivosti, xenofobii a podněcoval k páchání trestných činů.  Ve stejný den došlo k zastavení licence na vysílání a televize přestala existovat.

Přijetím nové ústavy v roce 1999 Chavéz v zemi destruoval lidská práva a nejen ta. Lidé zde musejí například na potravinové lístky přijímat mouku, protože díky neschopné Chavézově pozemkové reformě není nikdo, kdo by zvládl obhospodařovat pole. Chavéz zvolil velikášský styl politiky, ve kterém kohosi obdaroval, ale zároveň nezákonně zdevastoval zemědělskou soběstačnost Venezuely. Prezident Chavéz tak například vyhostil ze země všechny spolupracovníky organizace Human Right Watch. Možná proto, aby zamaskoval před světem všechny poklesky, které se stejně dostaly na světla boží. Ministr zahraničí dokonce řekl, že každý cizinec, který přijede do Venezuely bude okamžitě vyloučen.

V Evropě je například zcela normální, že jsou nevládní organizace financovány z Evropské unie či z jiných zahraničních darů. V roce 2010 Nejvyšší soud ve Venezuele ale rozhodl, že všechny organizace , které přijímají finance ze zahraničí budou stíháni za velezradu. V posledních letech, Venezuela důsledně hlasovala proti usnesení Valného shromáždění OSN odsuzující nekalé praktiky v Severní Koreji, Barmě, Íránu a Sýrii. Navíc, Chávez byl hlasitý zastánce takových politiků jako byl syrský prezident Assad, libijský Muammar Kaddáfí, a íránský Mahmúd Ahmadínežád. Každému z těhto vůdců dal Chávez Řád osvoboditele. Podle Cháveze byl nejbližším spojencem kubánský soused, který systematicky potlačuje prakticky všechny formy politického disentu.

Režim Cháveze je nedemokratický a značně poškodil Venezuelu po mnoha stránkách jejího vývoje.