Čtvrtina dětí v EU je ohrožena chudobou

Zhruba čtvrtina, tedy 27 %, dětí v Evropské unii je ohroženo chudobou či sociálním vyloučením. Hovoří o tom zpráva Eurostatu. Zhoršující se ekonomická situace v evropském společenství nejvíce dopadá na ty nejslabší a nejohroženější. Rapidně stoupá počet chudých mezi matkami samoživitelkami, zdravotně postiženými nebo dokonce i mezi starobními důchodci, kteří se stávají stále většími oběťmi špatných rozhodnutích národních vlád jednotlivých států Evropské unie. 

Chudoba se stává zásadní potíží, proti které raději předsedové vlád zahájí tichou toleranci. Hovoří o nutnosti šetření a pomoci nejpotřebnějším, i když v žádném případě nechtějí těm nejchudším pomoci. Zdárným příkladem je Velká Británie, kde raději David Cameron vleze do řitních otvorů extrémistů z Farageho tábora, než aby skutečně zahájil státotvornou politiku ostrovního království. Vyhrožuje se vystoupením z Unie, zatímco se používají protisociální zákony, proti kterým ve Spojeném království vystupuje většina obyvatel.

Děti vyrůstající v chudobě nebo v sociálním vyloučením spadají do nekonečného kruhu absurdností. Mají velmi složitý přístup ke vzdělání, díky komercializaci zdravotnictví se jim nedostává patřičné lékařské péče. Lidská práva jsou uměle národními vládami upozaděna…..vítězí globálně šířený nelidský způsob politiky, ve kterém je být chudým největší ostudou. Primárním tak nebývá vyvést chudé z chudoby. Primárním pro mnohé státy EU zůstává nový trend konzolového státu, se kterým začala ODS se svou Modrou knihou. Děti vyrůstající v chudobě jsou častými adepty na nezaměstnanost. Nezískají náležitá vzdělání a tím ruku v ruce ztrácejí šance na mnohem lepší život.

Matky samoživitelky, rodiny s větším počtem dětí se tak v celé Evropě dostávají na pomyslnou hranici chudoby, kdy se nálady na živobytí zvětšují, kdežto příjmy jsou stále nižší. Státy zavádějí nejrůznější sociální karty s vizí ušetřených miliard nebo milionů. Často je výsledkem takových vládních snažení naprostý opak. Stát vynaloží miliardy na podivné projekty, zatímco ti chudí jsou díky takovým opatřením ještě chudší.

Více než 45 % chudobou ohrožených dětí pochází z rodin nezaměstnaných rodičů. Pracovní trh se nachází v problémech a není schopen poskytnout práci těm s nižším stupněm vzdělání.  Chudobou jsou ohroženy také děti imigrantů, kteří často čelí rasizujícím tendencím v jednotlivých státech Unie. Černoch prchající z  válkou ohroženého Súdánu, i když má vysokoškolské vzdělání, nemůže najít v cílové exulantské zemi náležité uplatnění. Pokud má štěstí, získá práci uklízeče, manuálního dělníka nebo obyčejného zametače ulice.

Co na tom, že ve své zemi byl vysokoškolským profesorem astrofyziky. Děti takových rodin jsou často seslány do lůna největší chudoby. Vysokoškolská lejstra uprchlíků tak ztrácejí v mnoha evropských státech na důležitosti.  Takový rasistický přístup k uprchlíkům je často protizákonným, ale zároveň je národními vládami tolerovaným. Největší nárůst dětské chudoby od roku 2008 nastal v Irsku, o rovných 11  procentních bodů. Jako druhé v Evropě skončilo Lotyšsko (10,4 procentních bodu). Těsně za ním je Bulharsko (7,6 procentního bodu), Maďarsko (6,2 procentního bodu) a Estonsko(5,4 procentního bodu).

Tabulka nejchudších dětí

Ke zvyšování počtu chudobou ohrožených dětí dochází také ve Švédsku. Severské země, které kdysi bývaly symbolem sociálních států překypujících financemi už dávno nejsou skutečností. I tam vznikají extrémně chudí. Přesto všechno je chudoba v severských státech přehlížena jako něco neexistujícího a tito lidé se často potýkají s vážnými sociálními potížemi. Statistiky Eurostatu hovoří také o snižujícím trendu chudobou ohrožených dětí. Chudých dětí podle statistických tabulek ubývá v Polsku( o rovných 3,1 procentního bodu), Spojeném království( o 2,7 procentního bodu) či Rumunsku (o 2,1 procentního bodu).

V severských zemích bylo v roce 2011 chudobou ohroženo 16 – 18 % dětí. Maďarsko, Lotyšsko, Rumunsko či Bulharsko stojí na zcela opačném konci. Míra chudobou ohrožených dětí je v těchto zemích doslova astronomická (40 – 52 % dětí je ohroženo chudobou či sociálním vyloučením). Eurostat hovoří o vzrůstající chudobě, ale jednotlivé státy zároveň odmítají vytvářet politiku napomáhající chudým z jejich těžké chvíle. Sny o nacionálním státu, povyšující šílenství vyznavačů bílé, nikdy nekončící barvy na vyšší level, zabraňují například v Maďarsku k řešení chudoby.

Ta je následně v Budapešti naopak kriminalizována a vláda se naopak snaží chudé odsouvat do speciálních lágrů. Hungarizace politiky naopak přináší diktaturu a zvyšuje poměr chudých ve společnosti. Nálady v Unii se stávají čím dál více radikálnějšími. Toho využívají šéfové národních vlád, viz, například Holland, Cameron, Merkelová a další. Jednotlivé členské státy Evropské unie by měly  opustit od teorie konzolových států majících jasné, předem dané viníky. Mělo by naopak docházet k upevňování lidských práv doplňované novými programy bojujícími s chudobou a nezaměstnaností.