Jak vysoké bude bolestné pro Českou spořitelnu?

sKarty nejspíš skončí, a je to dobře. Nikdy nemělo dojít k prosazení tak tragického příběhu, jakým bylo kartičkování exministra Drábka. Levicoví politici se tváří jako hrdinové národa, jen je škoda, že jimi ve skutečnosti nejsou. Kdyby nebylo souhlasu senátora Škromacha a jeho partaje, nikdy by projekt sKarty nemohl spatřit světlo světa.  Tajná jednání leadrů opozice i vládních stran před prvním premiérováním Nečase…..to všechno je okamžitě zapomenuto…….stovky investovaných milionů a malá domů pro předem vybraného vítěze celonárodního klání……..to všechno neznamená vůbec nic. Kartičky z vůle ČSSD i ODS měly být, a tak vůbec nikdo nenese zodpovědnost za promrhané peníze státu.

Špatné politické rozhodnutí odplavilo jako jarní voda tajících ledovců stovky milionů ze státního rozpočtu. Jako kdyby stát nebyli lidé, a jako kdyby peníze zmizelé díky kartičkovému projektu nepatřili všem občanům České republiky. Stoická prohlášení představitelů levice o dostatečném počtu bankomatů upadají do zapomnění, zatímco premiér Nečas klidným hlasem vládního úředníka oznamuje světu své vřelé, zajisté nikým neovlivněné myšlenky o projektu exministra Drábka. Kosmetická změna na ministerstvu za představitele něžného pohlaví nepomáhá, a tak se uvažuje dokonce i o mnohem drastičtějších opatřeních.

Vinu tentokrát nejspíš neponesou ti na nejvyšších místech. Vinu ponesou především šedé kancelářské myši, které jen v uvozovkách poslouchaly rozhodování těch papalášů z televizních obrazovek. Stát se upsal ke dvanáctiletému skoro manželství a “vyvázání” se z tohoto nevýhodného sňatku bude stát mnoho peněz. Vláda s pokřivenou tváří šetřílka bez mrknutí oka v návrhu paní mnistryně vydá dostatečně silnou náplast na ústa nestátní banky.

Ve vzduchu tu hrozí bankovní arbitráže, mezinárodní soudy a poměrně velká ostuda státu před celým světem. Ministerstvo se ve smlouvě zavázalo “nevyvíjet žádnou činnost, která by mohla vést k provádění výplaty dávek prostřednictvím sKarty v rozsahu menším než 98 % objemu vyplácených dávek“. K tomuto slibu se stejné ministerstvo zavazuje, že “nebude vyvíjet žádnou činnost, která by vedla ke zmaření účelu této smlouvy nebo k podstatné změně okolností významných pro fungování systému.

Pojistka před politickými změnami nálad bance nevyšla, a tak nejspíš přijde čas na politické všimné, které dovolí představitelům banky zapomenout na způsobené bolesti. Akcionáři soukromého podniku jsou také jenom lidé, a zajisté pochopí zájmy státu, zvláště, když zájmy státu budou zaceleny ještě slušnějšími bolestnými, které bude muset republika štědře veřejně nebo tajně vyplatit České spořitelně.

Možná z toho jako stát vyvázneme ještě “lacině”. Zaplatíme České spořitelně “jen” 300 investovaných milionů spolu s dalšími přímými a nepřímými náklady, odpočteme si náklady ministerstva a jeho dalších orgánů spojené s projektem sKaret, politici zkusí dojednat jak to bude s případnou náhradou budoucích zisků spořce, kterých banka mohla dosáhnout, kdyby místo do vývoje sKaret “strkala” peníze do jiného projektu na finančním trhu…… a tím bude tak nějak všechno hotovo. Státní kasa přijde o stovky milionů……ale koho dnes zajímá nějaký, tak vzdálený stát.

Pokud spořitelna nevyčíslí svou újmu nad 100 milionů, bude mít pan generální co vysvětlovat svým akcionářům. Během prvních šesti let totiž banka nemůže smlouvu vypovědět, ani kdyby se rapidně zvýšily náklady na provoz sKaret. Teprve po sedmi letech potencionálního fungování projektu může Česá spořitelna měnit podmínky, ve kterých si může od státu začít vybírat poplatky za poskytované služby…..takto o celém projektu hovoří veřejně dostupné dokumenty na internetu. Pokud by se banka nedohodla na ceně za služby, teprve poté může smlouvu vypovědět. Jakékoli politické hry o vypovídání smluv jsou jen demagogickými hrátkami. Smlouvu zatím nemůže vypovědět ani stát, ani banka. Jde jen o hru jednotlivých slov, která může vyřadit jednotlivé části smluv z platnosti.

Změny ve smlouvě nepožadovala ministryně, ale iniciativa poslanců, ke kterým se jako zázrakem přidala i “kartičková” Lenka Kohoutová. Pojištění slovíček ve smlouvě bylo namířeno na vládu a nikoli na poslance, takže všichni možná s jistou pochybností a hořkostí na jazyku můžeme jásat. “Jen zbývá domyslet”, jak provést změnu v zákoně přesně tak, aby jednotlivé body smlouvy pozbyly platnosti.

Smlouva jako celek nepůjde pravděpodobně vypovědět. Poslanci a ministři tak zahájí hru na vypovídání jednotlivých slovíček, ve které se tak nějak ztratí zodpovědnost poslanců, senátorů a ministrů. Jak tragikomicky končí něco, co nikdy nemělo spatřit světlo světa. ČSSD ještě donedávna hlásala cosi o nutnosti sociálních karet, ještě v roce 2007 pod vedením Škromacha pořádala jakési školení o nutnosti kartiček v sociálním systému, aby nyní se stejnou razancí obhajovala pravý opak.  Lenka Kohoutová, která ještě nedávno přemýšlela o zdravotně postižených jako o zlodějských individuích společnosti, sama od sebe prosazuje slova o škodlivosti projektu, ze který by ještě nedávno dala ruku do ohně.

Jak se zdá, politický život poslanců a senátorů dneška je tvořený hlavně hrami na politiku, než nějakou tvorbou pevné a srozumitelné politiky ve státě. Česká spořitelna chtěla vydělávat hlavně na zdravotně postižených a sociálně slabých. Lidé by platili v obchodech sKartou a banka by dostávala od obchodníků poplatky. Alespoň takový byl původní záměr podporovaný také Nečasovou vládou.

Smlouva neobsahuje žádné speciální sankce pro ministerstvo za její porušení, dokonce nestanoví ani smluvní pokutu. To ovšem neznamená, že podepsanou smlouvu může ministerstvo porušit kdy se mu zachce. Jak již bylo řečeno, banka může nárokovat standardní náhradu škody za porušení smlouvy.

Jak vysoké bude bolestné pro Českou spořitelnu?