Panašování je o posilnění extrémistů a největších stran v zemi

Panašování je další způsob, jak usnadnit cestu nedemokratickým stranám a jejich prominentům k celostátní moci. Je to jedna z pozměněných cest na posílení moci dvou největších parlamentních stran v zemi. Lidé dostanou pravomoc vybírat si své kandidáty napříč politickými stranami a tím dojde k projevům přímé demokracie? Ani náhodou. Hrad pravděpodobně ani neví, co je to přímá demokracie, když hovoří o panašování jako o předání moci do rukou voličů. Volič si zvolí nastrčeného šaška, aby později mohla být prováděna politika podle přání upozaděných stran. Takoví Brazilci by o principech panašování mohli vyprávět hotové romány. 

Strana v Brazílii za sebe nominuje nějakou osobnost, takového maskota, kterého každý Brazilec dobře zná. Je vytvořen tahoun hlasů, který je zároveň dobře postavenou zásobárnou hlasů pro samotnou straničku. Stranický maskot během svého volebního klání na kandidátku vtáhne ještě další neznámé osobnosti, o kterých lidé nevědí vůbec nic. V minulých volbách v Brazílii k takovému mediálnímu ksichtíku kandidoval dokonce televizní klaun, o kterém se média dohadovala, zda vůbec umí číst, psát a počítat. Díky panašování v jihoamerickém megastátu tak dochází ke zvolení kandidátů, u nichž počet preferenčních hlasů nedosahuje preference pro kandidáty z jiných stran.

Jinými slovy, díky panašování se do poslaneckých lavic Brazílie dostanou lidé, o které nikdo nestál. Stranický maskot všechno zazdí, aby si nikdo nevšiml dalších oponentů v pozadí. Strana posilní, dojde k posílení největších matadorů ve státě a dochází k většímu pokřivení demokracie než při současném “českém” volebním systému. Jihoamerická zkušenost by měla být pro nás všechny velkým ponaučením, že ne všechno, co vypadne z úst politiků je skutečně pravdivé. Posílení moci lidu by znamenalo posílení moci předem vybraných stran, pro které za tučnou odměnu udělají šaškariádu kdejací umělci a osobnosti kulturního a politického života.

Podle Zemana by panašování bylo vtipnou etudou parlamentních voleb, stranám by se ztížila jejich činnost ve volbách, zatímco by podle slov Miloše Zemana došlo k usnadnění rozhodování na straně voličů. Jeho strana chce dělat politiku pro lidi, a proto je rozhodnuta pro prosazení změn volebního zákona

Systém panašování(možnost volit kandidáty napříč politickými stranami) naoko obsahuje systém poměrného zastoupení, ale přitom v sobě obsahuje maximální přídatnou hodnotu systému většinového.

Strany předkládají na výběr jednotlivé kandidáty. Je dán tak jako v Brazílii větší důraz na osobnosti než na stranické barvy. Voliči poté přidělují stranám hlasy, a to velmi cíleně a výběrově.  Výsledkem v běžné praxi panašování je voličova akceptace stranami nabídnutého pořadí kandidátů. V panašování je zajištěno stranické štěstí, zatímco se zbytek obyvatelstva bude tvářit nadšeně z podstrčené neexistující přímé demokracie.

Protivládní skupinky mají velmi často tendence nazývat nedemokratická a předem preferující pravidla jako  jako prvky přímé demokracie. Je to v principu přímé demokracie, a proto musíme posilovat moc “největších stranických tahounů” vysoké politiky?

Za koho takzvaně kope Miloš Zeman. Je to za politické strany, nebo za jím rozdělené obyvatelstvo Česka, Slezska a Moravy? Pan prezident navrhuje zvýšit ve volbách do Sněmovny počet volebních krajů. Opět má jít o jakési navýšení komfortu voličů. Ti budou mít dostatek kandidátů nabídnutých stranickými sekretariáty. Současně by se mělo podle slov nové hlavy státu snížit preferenční kvórum o dvě procenta.  Prezident republiky nechce nic jiného, než posílit vzlínání osobností do popředí parlamentní politiky. Těch osobností, které budou vybrány politickými stranami. Co se v tomto systému může stát?

Především v sociálně slabých regionech státu tak může do parlamentního dění zasáhnout extrémistická strana. Její kandidát bude nabízet nacismus s lidskou tváří s umírněnějšími názory, které nebudou až tak v rozporu se zákony státu. Zaobalené násilí a útoky na minority mohou být v sociálně ohrožených oblastech výtahem k moci. Je naivní myslet si, že velké parlamentní strany hájí morálku a do svých popředí by nepřijaly osobnosti z extrémnějšího spektra politiky.  V sociálně ohrožených oblastech může dokonce extrémisticky smýšlející partaj sama o sobě získat velké počty hlasů naslibováním rasistických snů vyzdvihujících bílého pracujícího dělníka s bílou matkou obklopenou árijskými bílými ratolesti po boku.

Takový pseudopolitik z tábora extrémní pravice nebo extrémní levice by ani nemusel hovořit o plánech partaje. Co je komu do toho, že? Lidé volí osobnosti a nikoli partaje.  I v tom je specifikum českého prostředí, ve kterém může panašování ukrást zbytky oparu demokracie. V tomto případě může být příkladem Slovensko, které čistou formu panašování používá ve volbách do krajů a obecních zastupitelstev. Díky panašování se do krajů a zastupitelstev dostali extrémismus a nenávist prosazující politici, kteří přinesli do vedení měst i krajů otevřenou nenávist vůči minoritám a sociálně slabým spoluobčanům. 

Panašování vyvolá destabilizaci, ze které budou těžit pouze extrémisté a velké politické strany. V tomto případě by nemělo stačit Drymlovské zamávání o vyšachování Kalouska z vysoké politiky. O něj by tady mělo jít až v nejposlednější řadě, protože destabilizace volebního systému a následné demokracie je mnohem závažnější, než nějaký kauzami prolezlý Kalousek a jeho politický spolek vytvořený z vůle ODS.

Panašování není navíc doposud v České republice používané jako hlavní součást voleb. Volby do komunálních zastupitelstev nejsou žádným panašováním. Prezident spolu s dalšími politiky mluví v tomto ohledu velmi nepřesně.

Volby do městských zastupitelstev probíhají podle poměrného volebního systému, ve kterém je mandát v zastupitelstvech rozdělován mezi kandidující subjekty. Samotné panašování je používáno omezeně jen jako metoda pro přidělení preferenčních hlasů v rámci kandidátní listiny. Lidé  tak  s pomocí  personalizované volby mohou pomocí preferenčních hlasů posouvat svého oblíbeného kandidáta na vyšší, lepší místo v rámci dané kandidátní listiny. Tento druh panašování jako pomocné metody je popsán v §45 zákona č. 491/2001 Sb.  Nicméně pomocná metoda panašování v komunálních volbách v žádném případě nezaručuje postup kandidáta výš. Často záleží na vnitrostranických domluvách koho vyšle strana do zastupitelstev.  Viz . například dění po komunálních volbách v Praze, kdy si moc nad městem rozdělily partaje podle svých dohod a nikoli na základě preferenčních hlasů.

Zkrátka, panašování dává větší moc těm, kteří by ji nikdy neměli mít. Pokud se o této změně volebního systému hovoří, měly by se vyložit všechny karty pro a proti. Proč se v médiích nehovoří o možném vzestupu a povýšení extrémismu na vyšší stupně moci ve státě?  Proč se nehovoří o možném posílení velkých hráčů v celostátní politice?