Co by Karel Kryl řekl na zneuctění své památky z úst neonacistů a dalších extrémistů?

Před 69 lety se narodil v moravské Kroměříži jeden z hlavních představitelů československého protikomunistického protestsongu Karel Kryl.  Co by tento básník s kytarou říkal na současnou situaci? Co by si pomyslel o neonacistických a extrémistických perverzích, které stále více nacházejí pomocí protivládních uskupení místečka v srdcích spoluobčanů? Karel Kryl je zneužívaný neonacistickou scénou, která se ani omylem neštítí hanit a kálet na památku českého písničkáře. Se zvednutou pravicí  za zvuků Krylových protestsongů kindernáckové z Dělnické strany sociální spravedlnosti a Národního odporu vzdávají čest symbolům hitlerovského Německa. 

Fašounci chudí na mysli s nedostatkem mozkové kapacity si pozpěvují krylovské veršíky spolu se svými Kammaraden z Bavor či Saska. Tam spolková vláda jde neonáckům po krku, a tak si tento výkvět nenávisti hledá novou vlast u slovanských přátel. Vandas s jeho mládežníky vždy poskytne azyl šmejdíkům z NPD. Květnové dny minulého roku tak byly pošpiněny pod sochou svatého Václava Dělníky z hnědého údolí neřestí. Gauner s odvahou pro násilí sáhne ušpiněnou pazourou po blízkém magiči, aby mohl na přelidněném, v tento okamžik nechápajícím náměstí, rozeznít noty Krylova umění.

Podporujte dělníky, podporujte mladé dělnické rodiny otců a matek od rodin, protože nyní a právě teď je podporuje ve své písni Karel Kryl. Významy slov bodrého Moravana jsou ničeny a překrucovány ku prospěchu extrémismu. Jednotlivá slova s jednotlivými akordy jsou pohrobky hákové minulosti přebarvovány z bílé, červené a modré na ostře hnědou, dožluta zářící smradlavou hmotu nepřehledných patvarů.

Úderná slova měla jiný význam. Vůbec nemají nic společného s nenávistmi neonáckovských pohrobků. Ti si jen propůjčili identitu, za kterou putují ožralové a nemakačenkové s oholenými hlavami. Druhorepublikové a protektorátní období taktéž zneužilo a znásilnilo tehdejší symboliku češství. Svatý Václav byl dodáván jako reklamní značka národní hrdosti přeměněné za národní značku náckovského šílenství, kdy árijský bojovník s obuškem v ruce mlátí židovskou stařenu před jejím stánkem s ovocem.

Moderní náckové nahradili Židy za muslimy a Romy. Poklad kulturního dědictví, Karel Kryl, je zvrhlíky dneška pokládá za autoritu, která by svými názory přispěla k utvrzení správnosti neonáckovské cesty vpřed. Proto také Daniel Landa přezpíval Krylovy písně do neonacistického hábitu. Proto neonacističtí následovníci Orlíku dělají totéž co Landa před lety. Zvedají pravice, snad aby si zahráli s neviditelnými joji, zatímco pozpěvují slova Krylových básní. Chudák autor, ten aby se v hrobě otáčel studem jako turbína zaoceánského parníku.

Vedle neonácků, je Kryl zneužíván také dalšími extrémistickými uskupeními. Protivládní zaprodanci nedemoracie hledají autoritu, o kterou by se mohli opřít. Tou ideovou autoritou je Karel Kryl. Krylování je opět důvodem k prosazování autoritářských systémů vlády, ve které mají svobodu jen ti předem vybraní. Opět dochází ke znevažování památky někoho, kdo “bojoval” právě proti takovým režimům a smýšlením.

Je tragikomické, když je k prosazování hodnot nesvobody a tyranie používán právě někdo, kdo celý svůj život bojoval proti takový ideálům. Někde v překladu demagogií levicového i pravicového šílenství zmizel pravý výklad národní hrdosti, který je zaměňován v nacionalistický brak plný přátel a nepřátel, proti kterým je třeba bojovat. Extrémismus, aby zlegalizoval své bytí, klidně zneužívá hodnoty národní identity. Klidně zneužije kulturní symboly národní hrdosti ke svým zvrhlostem.

Karel Kryl je protivládními extrémisty, často ideově totožnými s hnědými nacionalisty, zneužívanou zárukou jakési správnosti. Je pošlapávána památka člověka, který volal po svobodě. Ideový odpůrce zla je po smrti lůzou české, moravské a slezské společnosti pošlapáván a zneuctíván.