Daniel Landa zpíval náckům a teď si jednoho zahraje

Do jaké míry bude Daniel Landa přehrávat nácka ve své filmové roli kolaboranta Emanuela Moravce? Bývalý zpěvák rasistikého Orlíku, za jehož přihlouplých taktech nacionalismu skandoval nejeden skinheads s pravicí ve stoje, dostal šanci obléknout si nacistickou uniformu přímo před kamerami. Symbolika hákového kříže, ke které projevil Žito44 v pořadu Bar krásný ztráty svůj neskonalý obdiv, tak nalézá nové uplatnění v rukou České televize. 

Daniel Landa, ten chřestící šašek s rolničkami na hlavě, zajisté ztvární roli kolaboranta bez jakýchkoli chyb. Stačí, když si český neumělec vzpomene na svou kariéru, kdy jako frontman rasistického Orlíku rozhýkal osm set českých rasistických skinheadů k nekonečnému hajlování. Kanadami obdaření neandrtálci moderních věků za doprovodu básnického Matáska zvedali pravačky jako diví. Jo to tenkrát to byly časy, kdy jeden zpěvák s kohoutem v náručí a esesáckými runami na zádech ukojil svou touhu po středozájmu v perverzních vodách neonáckovské středozemě Landova poloostrova nenávistí.

S Orlíkem to bylo jako s měkkou drogou – plno lidí z ní přejde na tvrdší drogy, stejně tak většina současných českých neonacistů vyrůstala právě na rasistickém Orlíku, který je přivedl k rasistickým názorům a poslechu neonacistických hudebních skupin.

Emanuel Moravec byl stejně holohlavý jako Daniel Landa. Ono těch podobností je mnohem víc. Oba dva své myšlenky zaprodali zlojedům Tisícileté říše, pro kterou neskonale slouží. Vozová hradba plná zakomplexovaných mindráků  skladatele muzikálů není ničím jiným, než dalším opěvováním zla minulosti. Maličký Landa se v rytmu akordů přeměňuje jako nos Pinocchia na velikého pána všeho světa. Na pána říše, kde nemají odlišní co dělat. Na pána říše, ve které český národ skomírá na souchotiny neonacismu.

Landa nechce být srovnáván s vrahy, a proto se stal sluhou myšlenek vrahů v porevolučních časech mladého státu? Landovo šílenství za nacionalismem a neonacismem pokračuje. Je každému z nás servírováno v nejrůznějších podobách. Král klíčů není nic jiného, než jen další pohádka o neonáckovském Mesiášovi, který přinese bílou barvu do srdcí českého národa jako jedinou možnou barvu budoucnosti. Daniel Landa nemá s Moravcem kromě vzhledu určitě nic společného, a proto se přidává k nejrůznějším pokračovatelům hnědého dědictví. Skrývá se jako největší srab za runy neonacismu, o kterých básní jako o starogermánských symbolech minulosti.

Ještě nedávno oblíbenec extrémistů a neonacistů z Bílé ligy s esesáckými curkbliky na zádech svolával neonáckovské umělce do boje. Fantasy obrázky s dvousečnou tématikou plné fešných esesmanů jako rytířů nových časů třímajících v pravačce symboliku černého slunce měly posloužit dalšímu rolnění. Rolnění na téma zvrhlého umění třicátých let minulého století. Zvrhlíci podobní neuměleckému talentu bojovníka z Ordo Lumen Templi zahajují další plán šíření nenávisti.

Jak praví titulek Blesku: “Landa zpíval náckům, teď jim bude pomáhat: Hraje kolaboranta!”. Existují okamžiky, kdy hra a skutečnost jsou jedno a totéž. Možná se orlíkář smiluje a ukáže českému divákovi svá fešná tetování oslavující věčnou říši minulosti. Možná, že si samozvaný herec zasteskne se slzou nostalgie v oku nad tím, co celou dobu ztvárňuje. Hajloval s Lucií Bílou, nyní může být ve filmu náckem na plné koule.