Miroslav Kováč je typickým příkladem extrémisty hrajícího si na aktivistu

Miroslav Kováč je slušný Rom, proto v Letech u Písku před památkou utýraných pokračuje v tom, co ve svém proslovu haní. Vyznává extrémismus, extrémní cestu, ve které je správné, pokud se majorita bojí před drsnými šovinistickými slovy tohoto romského aktivisty. Romové zažili velmi kruté období, Romové žijí v mediálně vyráběné rasizující společnosti, a proto se musí živit protekcionářské myšlenky odmítající společné soužití? Miroslav Kováč je přesným opakem aktivismu. Opravdu romská komunita potřebuje pohádky o zlém bílém tvorovi pojídajícím romské děti k obědu , večeři i svačině? Pane Kováči je moderní doba multikulturního soužití, ve které není dobré obviňovat ostatní neromy z rasismu.

Gádžové, jak o neromech s oblibou pan Kováč hovoří, nechtějí násilí, nechtějí žádné hrůzy, o kterých v Letech u Písku byla řeč. Tohle všechno byla  minulost, na kterou bychom neměli zapomínat. Byla to také minulost, ze které nelze vytvářet stigma romského národa. Stigma, kvůli kterému bude nemožné pokračovat v oboustranné dialogu o společném soužití.  Zapomeňme pro jednou navždy na rasismus. Zapomeňme na předpojatosti, na jejíchž základech Miroslav Kováč zahájil svou aktivistickou činnost.

Pokud se aktivista začne ptát čí kultura je cennější a pokud aktivista zahájí politiku nenávisti Romů vůči majoritě, potom by takový aktivista neměl být aktivistou. Stačí se podívat do různých skupin na Facebooku, ve kterých Miroslav Kováč vystupuje. Pokaždé v nich září jako jeden z přívrženců podivné eskadry Tomáše Vandase. Bílý je už předem rasistou ochotným kdykoli poničit Romy. Bílý je vždy lítá svině, která, i když se chová přátelsky, někde v pozadí smýšlí o zkáze Roma. Takovou politiku Miroslav Kováč šíří. Předem pochybuje o lidech na základě rasového základu. Jak se odlišují slova Miroslava Kováče od podobných replik Tomáše Vandase? Jsou naprosto stejná. Snad je tu malinký rozdíl, Vandas takto veřejně hovoří o Romech a Kováč mluví o “bílé” majoritě.

Rasismus pocházející od minority nebo majority je vždy stejným rasismem. Miroslav Kováč hovoří o nebezpečí, ve kterém rasismus, předpojatost vůči barvě kůže poslala lidi do náruče smrti. Snad by si neumělý rétor v sáčku a nepadnoucí kravatě měl uvědomit svá slova pokaždé, když rasisticky smýšlí o majoritě.  Být aktivistou, to není o vyvolávání nenávistí a odporu jedněch vůči druhým. Být aktivistou, to znamená působit jako spojnice v dalším soužití, ve kterém nemůže být nahlíženo skrze prsty na jedny nebo druhé. Napětí ve společnosti mezi majoritou a minoritou Romů je udržováno také díky extrémistickým aktivistům, mezi které zcela nepochybě patří pan Miroslav Kováč. Činnost takových aktivistů napomáhá bandě Vandasových stoupů, kteří si mohou s rychlostí blesku poukázat na jednoho vlivného Roma s rasistickými myšlenkami. Rasisté ve vedení minorit pouze škodí těm, které chtějí ochraňovat.

Opravdu by devět z deseti majoritních Čechů nechalo v současné době podobným způsobem utýrat jiné minoritní Čechy? Opět je tu smýšlení založené na základě předpojatostí. Miroslav Kováč hovoří o anticikanismu, a proto prosazuje nenávist proti majoritě? Proti nenávisti nelze bojovat nenávistí, protože nenávist opět vyrábí další nenávisti. Pokud nemá být anticikanismus, poté nesmí existovat extrémními aktivisty šířený odpor k majoritě. Nejde o to, aby se ten či onen bál. Jde o to nalézt společný dialog. Jde o to domluvit se na správné ochraně lidských práv, která není možná pokud existují oboustranné rasismy.

Romové si nezaslouží Miroslava Kováče, protože ten je pouze poškozuje a ideologicky zabraňuje společné budoucnosti, o které tak rád mluví. Romové nesmějí být vnímáni jako tlupa ublížených. Romové musejí být vnímáni jako hrdý národ požadující rovné postavení v majoritní společnosti toužící po společném životě ve společném státě. Tohle bohužel Miroslav Kováč nenabízí.