Muzeum romské kultury nesmí zaniknout, vláda Nečase chystá velkou chybu, ve které útočí proti Romům

Vláda chce šetřit na vlastním provozu, a proto ničí úctu  k romské kultuře. Památka, připomenutí si bohatosti kultury romského národa zřejmě pro státní aparát nic neznamená. Muzeum romské kultury s Moravským zemským muzeem jsou pro ministerské úředníky obyčejnými institucemi bez jakékoli duše, bez jakéhokoli odkazu společnosti. Co na tom, že každé z muzeí vykládají odlišnou část národní historie. Sloučíme vodu s ohněm a budeme očekávat co se ve výsledku stane. Kroky ministerstva kultury spějí k zániku Muzea romské kultury. Tato instituce bude pohřbena pod “náhrobkem” Moravského zemského muzea. 

Pokračuje snad vláda Petra Nečase ve stejném stylu v jakém vykonává svou činnost například Agentura pro sociální začleňování? Ta bez problémů na severu Čech debatuje i s nácky z Dělnické strany sociální spravedlnosti, kteří se jako vši usadili na městských zastupitelstvech severočeských měst a vesniček. Kam se ztratila úcta k jiné, velmi bohaté kultuře? Kam se ztratila touha po společném životě? Stát chce sloučit své příspěvkové organizace, které ve skutečnosti znamenají mnohem víc než jen pouhá evidenční čísla v ministerských výkazech.

Muzeum romské kultury vzniklo v roce 1991 jako občanské sdružení, vzniklo jako iniciativa romských i neromských nadšenců toužících společnosti ukázat košatost a bohatost českého národa, do kterého Romové zcela jistě patří. Muzeum romské kultury se v roce 2005 přetransformovalo do podoby státní instituce. Jenže tato instituce není pouhou institucí, je to takzvaný etnoemancipační prvek, důkaz toho, že majorita s minoritou a minorita s majoritou chtějí žít pospolu. Je to projev vzájemné úcty, bez které nelze vést smysluplné diskuse o společném odstranění vzájemných, často nesmyslných bariér.

Stát chce zničit něco, co má nejen český, ale také celosvětový dopad. Romové byli dlouhou dobu v pozadí společenského zájmu, a nyní se má moderní stát uchýlit pod taktovkou šetření ke stejným segregačním pravidlům minulosti? Romové byli jako národnostní menšina uznáni teprve v devadesátých letech. Do té doby stát uplatňoval segregační rasismy  za pomocí lékařských pokusů v podobě nařizovaných sterilizací, za které se doposud nikdo z vlády Romům neomluvil, a za kterou nikdo z vlády neodškodnil poškozené Romky.  Socialistická společnost chápala Romy jako sociálně patologický jev, který je třeba vymýtit nebo významně zmenšit.

Tento názor stále ve společnosti přebývá…..volá po něm Vandasův spolek idiotků často hrajících si na moderní esesáčky v ulicích sociálně vyloučených oblastí, jak se mediálně nazývají místečka státem a městy vytvořených ghett. Muzeum romské kultury je velmi důležitým praktickým a ideologickým soukolím v integračním procesu, ve které na prvním stupínku trůní vzájemná úcta, národní uvědomění a hrdost na sebe samotného.

Muzeum romské kultury je umístěné uprostřed brněnské sociálně vyloučené oblasti mezi místními obyvateli označované jako Bronx. Už jeho samotné umístnění z muzea dělá něco víc než jen obyčejné muzeum shromažďující artefakty minulosti. Jedna z činností romského muzea je edukační činnost zacílená hlavně na dětské publikum v nejbližším okolí. Muzeum tak přispívá například začleňováním dětí v brněnském Bronxu do českého vzdělávacího systému. Provádějí se individuální doučování. Existuje dětský muzejní klub, ve kterém je provozována klasická sociální činnost. Pokud by došlo ke sloučení Muzea romské kultury s Moravským zemským muzeem, dojde s největší pravděpodobností k zastavení těchto vedlejších sociálních projektů.

Zároveň z obecného hlediska dojde k významnému posunutí integračních snažení o pár desítek let dozadu. Bude se jednat především o vzkaz vlády všem obyvatelům České republiky, ve kterém vláda říká, že nechce uznat práva minorit na plné úrovni. Romové mají právo být plnohodnotnou součástí této společnosti, protože do ní dávno patří. To si jen politici a extrémisté myslí něco jiného.

Sloučení Muzea romské kultury je útokem vlády namířeným proti Romům. Žijeme v obě, kdy je vztah Romů k majoritě komplikovaným. Čehož notně využívají romští extrémisté, kteří rádi přiživují rasistické nálady namířené vůči majoritě, kterou zbytečně démonizují a staví romský národ do válečných, mnohdy zbytečných nálad. Muzeum romské kultury patří Romům a nemělo by být ohrožované jakýmikoli asimilačními praktikami.

Je dobré mít vzájemnou úctu ke svým kulturám, národům, etnikům a proto by nemělo docházet  rušení Muzea romské kultury. Je to víc než muzeum a vykonává záslužnou činnost, která je médii bohužel více oceňována v zahraničí než doma v české kotlině. Média raději zobrazují špatné jevy v minoritách, než aby ukazovali na klady společného porozumění a soužití. Pomalu se navracíme do mediálního stavu devadesátých let, kdy byl mediální pohled na romské etnikum tragický a naprosto zkreslený neodpovídající skutečnostem.