Popelka se choval protizákonně, proto byl policií umravněn. O žádného hrdinu se nejedná, spíše naopak

Slávek Popelka v devět ráno postaví auto přes koleje tramvaje, ve vozidle se uzamkne a nereaguje na výzvy policie.  A přesto se stává obrovským hrdinou, bojovníkem nebo snad i rytířem z minulé demonstrace? Za zvuků malebné hudby najíždí na policajty a ostatní spoluobčany……tento den se zrodil v srdcích extrémismus milujících spoluobčanů nový bojovník za nesvobodu. Plány Holešovské nesvobody díky maniakálnímu snažení pana Popelky nalézají zkratky k srdcím váhajících a extrémismus milujících. Zkratky, ve které se pro mnohé ztrácí stupidita holešovského snažení. I když je Holešovská výzva kompilací extrémismů a nacionalismů, mnoho lidí bude Popelku podporovat jen kvůli policejnímu zásahu.

Žijeme v demokracii a nikdo nemá právo blokovat dopravu na silnici. Nikdo nemá právo blokovat hromadnou městskou dopravu a nikdo nemá právo ohrožovat druhé. Demonstrování nespokojenosti je svatým právem demokracie, jenže toto právo nesmí ohrožovat druhé na zdraví, životech a osobních svobodách. Popelka je extrémista, který klidně bez jakýchkoli okolků jedná s neonacisty z Dělnické strany sociální spravedlnosti. Viz. vyjádření šéfa náckovských stoupů Tomáše Vandase. Ostatně, i samotný Popelka potvrdil schůzku s Vandasem. V  okolí protivládních aktivistů je známá Popelkova nálonnost ke všemu extrémistickému.

Popelka údajně ohrožoval ostatní. Ohrožoval údajně také policisty, a tak byl stejný popelka umravněn policií. Co chtěl vůdce Holešováků dokázat? Holešovská výzva potřebuje medializaci, ve které jako největší hrdina “svobody” musí vystupovat Slávek Popelka. Oběť “policejní zlovůle” přeci nemůže kázat něco nesvobodného. Podívejte se jak ho řezali, jak někoho mohlo napadnout cokoli špatného o záměrech Holešovské výzvy? “Policejní zlovůle” rázem smaže v myslích mnoha váhavců nejistoty. Teď není důležité, kdo protivládní hrdiny financuje. Média nafoukla policejní zásah v novodobý státní lynč a lidé od Popelky zcela jistě využijí nabízené mediální příležitosti.

Jednostranně podávané svědectví bez nezávislého, volně dostupného videa vytváří příběh o “plačtivém líčení ubohého Popelky”.  “Hrdina” médií se choval protizákonně, ohrožoval a zabraňoval, neuposlechl příkazů policie, která následně použila donucovacích prostředků. Je na tom něco hrdinského?  Leader protivládních jen poukázal na extrémní povahu Holešovské výzvy. Bylo jednání Slávka Popelky plánované? Očekával policejní zásah? Pokud ano, poté dobře věděl, že s větší zabejčeností a neústupností získá váhavé a potvrdí věrné k ještě věrnější podpoře.

Možná si Slávek Popelka myslel, že mu policejní střet dopomůže, tak jako Kateřině Jacques, do Poslanecké sněmovny. Tykadlový “malíř” nenalezne popularity, zatímco extrémista ohrožující ostatní získává ideovou a mediální popularitu? Aktivní extrémismus je vždy mediálně působivější, než nenásilný projev nesouhlasu. Každý z nás je zodpovědný za své skutky. Slávek Popelka se choval jako radikální extrémista měl by být po zásluze za svůj extrémismus potrestán.