Stranický handl vyšel, jen erudovanost ochrany lidských práv stojí až na posledním místě

Stanislav Křeček složil slib zástupce veřejného obhájce práv. Politik z Poslanecké sněmovny má posloužit ombudsmanovi Varvařovskému k lepšímu výkonu agendy jeho úřadu. To nejcennější co dělá demokracii demokracií může být nyní jedním obyčejným poslancem pošlapáno jako toaletní papír na dámských záchodcích hlavního vlakového nádraží. Jaká funkce je ve Stanislavu Křečkovi ukryta? Je to pomocníkova ruka zákonodárcova? Je to budoucí vládní ujištění ve slepotě veledůležitého “kontrolního” úřadu státu? 

Je dosazení Stanislava Křečka politickým pokusem o ovládnutí doposud víceméně samostatného a “nezávislého” úřadu, který jako jeden z mála šel proti důstojnosti a právoplatnosti sKaret? Dnešní podpisová akce pana poslance připomínala spíše politickou výhru nad spravedlností. Ombudsman může, ale nemusí Křečkovi cokoli přidělit. Může se rozhodnout, která agenda bude spadat do ranku povinností ombudsmanského zastupování.

Politici si dosadili člověka, který neví pravděpodobně ani omylem co se všechno na ombudsmanově úřadě dělá. Je to další stranická prácička po poslancování. Dobře placený džop, ve kterém se dá ledacos ovlivnit. Socani se s občanskými demokraty domluvili. Prastará praxe Zemanovy éry povstala jako Fénix z popela. Dámy a Páni velkomocní se domluvili. ODS i ČSSD hlasovali společně pro novou víceprezidentku NKÚ. Jedna partaj dostala pro Zdeňku Horníkovou víceprezidentství nad Nejvyšším kontrolním úřadem, zatímco Stanislav Křeček dostal křesílko zástupce ombudsmana. Politikaření zvítězilo, zatímco nezávislost obou institucí vybouchla jako nějaká severokorejská puma přímo nad hlavami svých spoluobčanů.

Představa, že Stanislav Křeček prošel jen kvůli nějakému handlu se pana poslance silně dotýká, a proto se zajisté všechny pochybnosti stávají nepravdivými. Jak nás to jen mohlo napadnout. Musíme jako občané České republiky věřit v předpoklady, které byly z podivných důvodů mnohem důležitější, než hmatatelné důkazy o poslancově kompetentnosti v úřadě ochránce práv.

Všechno mohlo dopadnout ještě mnohem hůře. Renata Vesecká nebo Stanislav Křeček? Z této dvojice je rozhodně lepší socanský Křeček, který se alespoň nezapojoval do politizace státních zastupitelství. Nevolení do pozice vysokého státního úředníka bylo stejně jen politickým divadlem, ve kterém vyhrál ten přijatelnější, nikoli však kompetentnější herec. Varvařovský se nacházel v podivné situaci. Sám si svého zástupce vybírat nemůže, a tak mohl jen sledovat, kdo u poslanců zvítězí.

Kandidát ombudsmana, odborník na správní právo Filip Dientsbier, mezi poslanci neprošel. Právo životního prostředí, stavební právo nebo územní plánování jako druhá největší ombudsmanova agenda tak bude nadála zít neproesionální prázdnotou završenou nesouladem mezi nejvyšším šéfem a jeho podřízeným. Drajv na branku není vítaným, a tak se raději jako ve Vatikánu posadí do cela vyhřátého křesílka sedmdesáti čtyřletý poslanec bez jakékoli odborné erudovanosti v dané problematice.

Následujících pět let bude NKÚ v objetí stranických handlů. Nějaký čas se handlířským rinkem stane také Varvařovského úřad. Jak na to všechno zareaguje ochrana lidských práv? Dojde k politickým handlům nad závěry porušování práv lidí v ústavech, domovech důchodců či v jiných institucích? Místopředsedyně kontrolního poslaneckého výboru se stala víceprezidentkou instituce, nad jejichž závěry rozhodovala. Není toto tak trochu střed politických a morálních zájmů?

Stanislav Křeček v tajných volbách získal 83 ze 164 možných hlasů. Bylo mu tam mezi poslanci dobře. Teď na postarší kolena odchází plnit politická zadání někam jinam kam oko voličovo běžné na první pohled nevidí. Inu, i takto vypadá reálná česká politika. Je plná nejrůznějších dohadů a handlů, ze kterých těží partaje a jejich politici. Občané jsou v tomto kolotoči moci až na nejposlednějším místě politikových představ o dokonalém světě absurdit.