Ústav po výzkum totalitních režimů je politickou hračkou modrých i oranžových

Ústav pro studium totalitních režimů(ÚSTR) je nástrojem politických her, ve kterých gladiátoři otrokářských klání zahajují přetahovanou na levou a pravou stranu. Odstupující Daniel Herman nezvládl politický úkol, a tak je údajně s pomocí oranžových růží a rudých třešniček  nahrazen jiným politicky spolehlivějším agitantem, který by mohl přeměnit vnímání komunistické minulosti republiky. Předvolební souboje získaly ring pro své nicotné bojůvky o místo na slunci. Čtvrtý ředitel v pořadí, tak jako jeho předchůdci, neodpovídal choutkám pravicových a levicových leadrů sněmovního křepčení. 

Politici se snaží dlouhodobě ovládat dění kolem záznamů StB. Jsou tam citlivé údaje, které by mohly bez problémů poukazovat na současné představitele české demokracie. To je také důvod nesmyslných přenic mezi ODS a ČSSD. Politické strany nechtějí, aby Ústav pro studium totalitních režimů fungoval naplno. Oni nechtějí ani to, aby taková instituce shromažďovala data a fakta z předlistopadové éry československé historie.

ODS obviňuje ČSSD, ČSSD obviňuje ODS, a tak je to stále dokola. Jedna demagogie stíhá druhou, nikdo není schopný rozlišit kde se nachází pravda. Ta nebude nejspíš ani na jedné táborové línii. Odésáci i socani  národu navzájem lžou a vykládají své verze o svých podobách svobody a demokracie, ve kterých je nutné prosazovat své teorie o své vizi (ne)vědecké činnosti archivářů. Média mlčí, tak jako Herman, nad možnými profesními proviněními, zatímco poukazují na druhou složku Hermanova odvolání. Samotný Herman hovoří o politických, nikoli o odbornostních důvodech svého odvolání. Tím také z politologického hlediska odvolaný ředitel říká, že nezvládl politické zadání. Otázkou je, jaké bylo Hermanovo politické poslání. Měl posílit politizovanou instituci, nebo měl působit v opačném směru?

Léta se hovoří o digitalizaci pramenů Ústavu pro studium totalitních režimů, stejně tak existují výrazní kritici Hermanovy odborné způsobilosti. Petruška Šustrová, Michal Uhl, Lukáš Jelínek a Emílie Benešová kritizují Hermanovo černošedé vidění socialistické diktatury v tehdejším Československu. Jsou výčitky výše jmenovaných  zpolitizovanými relikviemi ochraňujícími modroptactví Poslanecké sněmovny? Je to možné, ale je také možné, že názory čtveřice vyjmenovaných jsou zcela správnými výtkami dokládajícími objektivní stav v ÚSTRu.

Politici z levice i pravice mají hračku a hrají si na to, kdo zrovna teď bude vlastnit klíče od spisů StB. Na protest odvolání Hermana odchází část vědecké rady Ústavu. Nová ředitelka nebyla přijata pomocí výběrového řízení , a tak mnozí zastánci Hermanovy éry říkají, že šlo o plánované odvolání odrážející spolupráci ČSSD s KSČM. Samotná předsedkyně politických vězňů, paní Kavalírová také hovoří o politických tlacích na Ústav pro studium totalitních režimů. ČSSD si myslí, že Ústav patří ODS, když si jej zřídila. Pravicová politika, která před lety převládala vytvořila pravidla fungování badatelského ústavu. Nyní převládá levicový směr politických piškvorek a poslanec Zaorálek provádí v živých televizních vystoupeních demagogické hry hloupých sousloví. Přitom ČSSD má v Ústavu pro výzkum totalitních režimů tři své zástupce.

Jeden politik přes druhého lže a snaží se prosadit svůj prazvláštní názor na situaci. Členka kolegia odvolaného ředitele ÚSTRu, Monika Pajerová, říká ,že jí poslanec Zaorálek v soukromé korespondenci řekl, že “Ústav je špinavá instituce, která neměla nikdy existovat”. Jednotliví představitelé levice sdělují v soukromé korespondenci své antipatie k instituci zabývající se doposud živou historií prodemokraticky pracujících představitelů minulosti. Ve světle těchto důkazů, jsou spíše pravděpodobnější hry levice nad ovládáním tak nenáviděné instituce.

Jeden z představitelů odstupujících členů vědecké rady Ústavu, Michal Kraus, v televizním přenosu zdůrazňuje, že ÚSTR nemá šanci naplňovat svůj potenciál, protože se zabývá živou historií, o kterou nemají zájem současní, ale i budoucí  honorace politiků. Politická elita je rozdělena ve vztahu ve svém postoji k instituci, kterou mají z rozpočtového hlediska na starosti.

Formálně není nad odvoláním Hermana nic divného, přesto příznivci odcházejícího ředitele hovoří o podivnostech. Členové rady ÚSTRu na zasedání vědecké rady nebyli podle slov odešlých celých pět let. Zasedání stejné rady je od posledních zásahů levicového Senátu neveřejné.

Opět jako občané České republiky sledujeme divné politické přenice, ve kterých dávají najevo své antipatie sociální demokraté, kteří pravděpodobně, alespoň na senátní úrovni, jednali s komunisty. Stejně podivně se chová ODS, které nejde ani omylem o fungování politicky otloukaného ústavu. Inu, volby se blíží, a tak si ČSSD musí hrát na sebejistého vítěze porcujícího  volebního medvěda politické nezodpovědnosti. ODS si naopak hraje na komunistobíjce a ochranitele instituce, kterou také po celá léta ovládají ruku v ruce s ČSSD.  Jediný, kdo na tento spor doplácí, je skutečná badatelská činnost popisující prasárničky srpu a kladiva, na které bychom nikdy pro časy budoucí neměli zapomenout.