V Izraeli stoupá rasismus namířený vůči africkým přistěhovalcům

V Izraeli se rodí příliš mnoho Afričanů, a proto musejí být přistěhovalci z Afriky vyhoštěni ze země? Modroučká Davidova hvězda od všudypřítomného rasismu hnědne. Vysocí představitelé nemocnic v Knessetu hýři rasistickými důkazy jako nějací kouzelníci Fokustóni. Z klobouku statistik tahají jedna čísla za druhými, snad aby v rozporu s lékařskou etikou okouzlili tvůrce apartheidu v zemi. 

V Tel Avivu, dnes žije přibližně 80.000 špionů z Afriky, tito špioni tvoří zhruba 15 procent obyvatel města. V loňském roce se narodilo asi 700 dětí súdánským a eritrejským matkám a v současné době se konají v průměru dva porody denně” sdělila izraelským poslancům v Knessetu na jednání o navrácení přistěhovalců zpět do Afriky ředitelIchilov Medical Center Gaby Barashtak. Lékař, místo, aby se podílel na ochraně lidských životů, tak raději hovoří o důvodech, proč by tito lidé, které sama nazývá špiony, měli být navráceni zpět.

Tisíce lidí v nouzi jsou pro lékařku špiony? Označování afrických přistěhovalců různými patvary a nadávkami z úst politiků nebo jiných vysoce představených Izraelců vždy vyústilo v rasistické útoky na přistěhovalce. Copak jsou slova jako špion, agent vhodnými označeními pro lidi v obtížných, často život ohrožujících situacích? Návrat těch doktorem nazvaných špionů do země původu bude znamenat pro velkou většinu z nich ohrožení na zdraví, na svobodě a v mnoha případech také ohrožení na životě. Copak si tohle všechno profesor z Ichilov Medical Center neuvědomil?

Jeden z posledních pogromů roku 2012 namířených proti africkým přistěhovalcům se odehrál na Silvestra  v Tel Avivu.

Izraelští občané se shromáždili k jedné z dalších rasově motivovaných demonstrací. Rasismem nadaní Izraelci přišli vylít kýbl vzteku na bezmocné africké přistěhovalce. Mladíci z davu jako nějací neohrožení hrdinové převzali iniciativu a začali urážet, napadat a ponižovat všechny, které ve své vyprázdněné makovičce pokládali za Afričany. Jiná barva kůže byla dostatečným důvodem k ráně od přítomného rasisty. Mladíček s megafonem z nahrávky má s mladíky z české Dělnické mládeže mnohé společné. Obě dvě skupiny lidí jsou silnými rasisty a obě dvě skupiny lidí touží po vyhození minorit pryč ze země.

Po několika proslovech na shromáždění se skupinka izraelských mladíků prošla ulicemi, ve kterých bez policejního zásahu napadala přítomné Afričany. Jeden z účastníků protiafrického maratonu dokonce napadl přítomného reportéra Haaretzu Davida Sheena, který proslul zejména zmapováním rostoucího rasistického fanatismu v Izraeli. Na silvestra roku 2012 se tak v Tel Avivu konala za tři týdny v měsíci třetí rasistická protiafrická demonstrace, jejíž zakončením bylo policií tolerované násilí na Afričanech. Spouštěčem silvestrovského protestu bylo podezření jednoho z Afričanů ze znásilnění  starší paní na dvoře svého domu v jižním Tel Avivu.

Byla to taková ta demonstrace proti násilí, ve které násilí a nenávist hraje hlavní slovo. Jak byla ta telavivská demonstrace podobná šílenostem české Dělnické strany. Jak je vidět, ideály rasismu a neonacismu jsou stejné jak u českých, tak u izraelských radikálů. Skutečnost, že podezřelý je nežidovským Afričanem, jedním z asi 60.000, kteří hledají útočiště v Izraeli v posledních letech, byla důvodem k organizované nenávisti pro pravicové politiky. Demonstrace a násilného pochodu se zúčastnilo dokonce i osm poslanců Knessetu.

Ostatně, politici jsou těmi, kdo vehementně vystupují proti africkým přistěhovalcům a vyvolávají tak vlnu násilí na nevinných obětech osudu. Tucet špinavců s hnědými myšlenkami pyšnících se pravomocemi ve vysoké politice bortí lidství na poslední stupínek hodnot v Izraeli. Vzpomeňme si například na Chaima Avitana, který v městské radě izraelského městečka Hadera chtěl naházet do autobusů dvacítku přeživších z masakru v Dárfúru. Rasismus mu přikazoval zacházet s tak těžce zkoušenými lidmi jako zacházeli esesáci při naplňování dobytčáků při cestách smrti. Žádné slitování, žádný humanismus, žádná touha pomoci. Podle Chaima Avitana není Hadera městem odpadků a tak Afričané nemají na tomto místě co pohledávat.

V červenci roku 2010, desítky rabínů v Tel Avivu vydalo náboženský edikt, zakazující Židům pronájem bytů africkým žadatelům o azyl. Rabíni ve svém náboženském ediktu varovali před mezirasovými manželstvími, dokonce odkázali na jednotlivé biblické pasáže, ve kterých služebníci Boha poukazovali na etnické čisty všech nežidovských lidí ze země Izraele. Tato iniciativa telavivských rabínů se stala doslova hitem. Stovky předních rabínů po celém Izraeli vydali podobné edikty po celé zemi. Telavivské rabíny k náboženskému ediktu přivedl telavivský radní za stranu Šas, Benjamin Babayof,

Z Babayofa by měl radost šéf exhradních extrémistů, Petr Mach. Babayof totiž navrhoval izraelskému ministerstvu dopravy provozování oddělené dopravy, ve které by byly vyčleněné autobusy pro Afričany a neafričany. Izraelští politici se spolu s rabíny zaprodali rasismu a vytvářejí společným úsilím rasistické prostředí v zemi. Od roku 2007 se začali afričtí  žadatelé o azyl usazovat v izraelském Eilatu. Pracovali zde jako námezdní síla, myči nádobí a uklizeči. Hoteliéři s nimi byli spokojeni, a ta se počet afrických přistěhovalců v Eilatu zvyšoval. Starosta tohoto města, poté prohlásil, že se Afričané vydali dobýt Eilat. Obec za peníze státu a obyvatel města začala tisknout xenofobní plakáty. Africké děti v Eilatu nesměli do škol. Teprve po zásadu Izraelského nejvyššího soudu muselo město africké děti od září 2012  do škol vpustit.

Snad nejznámějším rasistickým kazatelem v Izraeli je Amnon Jicchak. Tento vyznavač fundamentálního judaismu jezdí po celém Izraeli a vykládá nesmysly o Afričanech a afrických přistěhovalcích. V únoru 2012 fundamentální kazatel v Eilatu tvrdil, že černá kůže Súdánců  je trestem od Hospodina, boha judaismu. Ammon Jicchak přirovnává africké přistěhovalce  opicím. Šílený kazatel dokonce založil novou politickou stranu a má nemalý vliv na izraelskou společnost.

Namísto použití neutrální slovní zásoby pro popis afrických žadatelů o azyl, většina izraelských médií nekriticky přijala plejorativní jazyk vládních úředníků. Snad největší prohrou žurnalistiky v Izraeli je novinář Ben-Dror Yemini, který si vymyslel nejvíce lží o afrických přistěhovalcích. Michael Ben-Ari, který žije v osadě na okupovaném Západním břehu Jordánu si dokonce v jižním Tel Avivu, ve kterém žije nejvíce afrických přistěhovalců, otevřel kancelář, ze které podněcuje místní obyvatele k útokům a protestům proti Afričanům.

Míra rasismu v Izraeli stoupá. Stoupá proti všem. Nepohodlní jsou beduíni, nepohodlní jsou Falašové, nepohodlní jsou Palestinci a v neposlední řadě sou nepohodlnými afričtí přistěhovalci. Izrael se stává čím dál více rasistickým. Rasistickými se stávají také lékaři, což by mohlo být pro izraelské obyvatelstvo velmi nebezpečné.