Depeše WikiLeaks říká, že na vznik Kosova je nutné pohlížet z kontextu událostí

Zatímco se srbští nacionalisté a extrémisté zlobili jako malé děti, srbský parlament za pomoci Evropské unie dospěl k dohodě mezi Srbskem a Kosovem. Nacionalistická klišé byla nahrazena mezinárodním dialogem, ve kterém je snaha přestat s hloupými naschvály plynoucími z obou stran hranic.  Srbové hecovali své nacionalisty v útocích proti kosovským hranicím, zatímco Kosované využívali islamisty a místní nacionalisty k provádění záškodnických akcí na území Srbska. 

Tam, kde existuje nenávist, není možná dohoda. Proto musela nastoupit Evropská unie, aby ukončila základní napětí mezi dvěma státy. Můžeme si myslet o vzniku Kosova cokoli, ale dnes tady je svobodný uměle vytvořený stát a jako takový má právo na existenci. Přinejmenším obyvatelé Kosova ani obyvatelé Srbska nemohou být sužováni násilnými naschválnostmi.

Největšími podporovateli protikosovských demonstrací jsou stoupenci ultranacionalismu, kterému propadli také někteří domácí politici. Nejvýraznějším odpůrcem nového státu na Balkáně, je poslanec z ČSSD Jaroslav Foldyna, který pravidelně v den vyhlášení samostatnosti Kosova, 17. února, koná se Sdružením přátel Srbů na Kosovu protestní shromáždění. Na toto shromáždění přijíždějí dokonce největší ikony srbského nacionalismu. Vedle neonacistů a extrémistů z Čech, Moravy a Slezska tak na demonstraci přijíždějí esa balkánké nenávisti. Dělnická mládež doprovázená hošíky z Národní strany, či Národního odporu vyhlašují “smrt Kosovu, protože Kosovo je srbské”.

Jakoby nenávist něco řešila. Kosovo je archaickým tématem z devadesátých let, kdy samostatnost tehdy srbského území byla jedním z problémů Mezinárodního společenství. Spojené státy a Evropa se velmi dávno zavázali k tomu, že se Kosovo  přemění ze srbské provincie na samostatný stát. Politické rozhodnutí nad chaosem zmítaném území působí skutečně prazvláštně. Vůdcové nového státu jsou rovněž podle neoficiálních informací členové místní mafie. Obchodovali s drogami, zbraněmi a podle některých informací dokonce i s tzv. bílým masem. Moc ve státě mají mafiáni, ale Kosovo není jediným státem, kde mafie hraje první roli. Vzpomeňme si například na prezidentskou a ministerskou klaku v Afghanistánu, kde je veřejným tajemstvím činnost prezidentovy rodiny.

Stejně tak s drogami a se zbraněmi obchoduje rodina Saudů, kteří mohou obchodovat s podsvětím, protože jim to Spojené státy dovolí. Z kriminálních živlů pochází například mnoho ruských poslanců. Díky mafie se páni z Dumy dostali na svá vysněná místečka. Napojení na černé podsvětí nelegálnosti mají další a další politici z celého světa. Výjimkou nejsou ani srbští politici, kteří stále častěji spolupracují s ultrapravicovými a extrémistickými stranami a uskupeními.

Situaci v Kosovu a Jugoslávii popsala jedna z depeší WikiLeaks, odkud pochází níže uvedené informace.

Nezávislost Kosova odjakživa omítalo Rusko, které na balkánském území vidí svou sféru vlivu. V roce 1999 NATO v čele se Spojenými státy zahájilo 60denní bombardování. Byla to kampaň, ve které byla Jugoslávie obviněna z masové podpory vyvražďování etnických Albánců v Kosovu. Stejně tak bylo Srbsko, které bylo součástí tehdejší Jugoslávie, mezinárodními organizacemi podezříváno z podpory etnických čistek bosenských muslimů. Stíhačky NATA s aktivní americkou podporou měly ze strachu z hrůzných událostí z Bosny zabránit podobné genocidě v Kosovu.

Dalším neméně důležitým důvodem k  leteckému útoku na Srbsko byla snaha postihnout státy porušující obecné, mezinárodně závazné normy. Existovala mezinárodní shoda na tom, ak má vypadat svět a hlavní garantem této shody byly Spojené státy. Ty si shodu vyložily po svém a působily vojensky především tam, kde to vyhovovalo americkým, a nikoli mezinárodním zájmům.

Amerika využila a doposud využívá, že neexistuje žádná reálná síla, která by ohrozila americké zneužití mezinárodního postavení. V rámci státních zájmů byla Jugoslávie prohlášena za “darebácký stát”, proti kterému se musí ve jménu mezinárodní shody zakročit. Spojené státy nečekaly na souhlas OSN, dokonce ani nečekaly na plnohodnotný souhlas většiny států Evropské unie.  Nebylo ani omylem pochyb o tom, že se Srbsko dopustilo masivních zvěrstev v Bosně. Rovněž nebylo pochyb o zvěrstvech Bosny a Chorvatska na Srbech. Za komunistické éry studené války byly etnické nesrovnalosti udržovány na příslušných mezích. Katolíci, ortodoxní katolíci i muslimové žili v relativním klidu a míru. Po rozpadu sovětsko-amerického bloku došlo k uvolnění nacionalismů, k kterému pozvolna docházelo o osmdesátých let dvacátého století.